Rozžehla Maria svíce v nás! V neděli 2. června jsme došli po 90 km na Svatou Horu. Putovali jsme naší krásnou vlastí s modlitbami, písněmi, přemýšleli jsme o svých radostech i strastech, nesli prosby nejen své, ale i našich farníků a prosby lidí, které jsme potkali, poslouchali jsme čtení o životě a práci kardinála Josefa Berana, který měl k naší farnosti blízký vztah. Prošlapávali jsme a snažili se promodlit staré cesty, které z našeho kraje vždycky k Panně Marii Svatohorské vedli… A ona nám na pouti pomáhala. Všechno dobře „klaplo“, všichni došli, nikomu se nic zlého nestalo. A tak jsme mohli oslavit konec pouti téměř celý den na Svaté Hoře s radostí a vděkem. Patronkou našich poutí na Svatou Horu se teď stala nově zhotovená soška svatohorské Panny Marie, její věrná kopie, která s námi šla a byla „doma“ nad Příbramí posvěcená. Manželé Klimešovi jí uložili do mladovožického kostela, kde bude dohlížet, aby tradice poutí žila dál a cestičky k ní i naše srdce zase nezarostly plevelem. Radostí naplněné putování jsme prožili také díky pomoci a modlitbám mnoha, mnoha lidí, kteří s námi nešli. Vaše nejrůznější pomoc nám usnadnila cestu, vaše myšlenky nás nadnášely. Děkujeme za vše! A jen okrajově: Z Mladé Vožice vyšlo s úmyslem dojít až na Svatou Horu 54 poutníků z mnoha míst republiky doprovázených ještě 15 – 20 místními i přespolními, kteří se různě připojovali a odpojovali. V Sedlci a Krásné Hoře se přidalo 10 dalších přihlášených poutníků. A tak nás v neděli dopoledne doputovalo 69 pěších. Svatá Hora přivítala u mariánského sloupu společně s dalšími 40 motorizovanými mladovožickými asi 110 poutníků. Věkové rozpětí kmenových poutníků bylo úžasných 77 let. A tak i díky nádherné vzájemné pomoci, stejnému cíli a odpovědnosti poutníků budeme na letošní pouť rádi vzpomínat. Dá-li Pán, vypravíme se za rok znovu.A ještě jeden z mnoha ohlasů: „Dovolte mi, abych celému týmu vyslovil poděkování a velký obdiv za skvělou a zcela bezchybnou organizaci našeho putování na Svatou Horu. Byla to nádherná pouť, krásné společenství lidí, ochotných vždy jeden druhému vyjít vstříc a případně i pomoci. V tomto širokém spektru lidí, odlišných jak věkově, zájmově a hlavně výkonnostně, při tak velkém počtu poutníků je to vlastně malý zázrak. Vše bylo zcela přirozené a zážitkově intenzivní. Myslím si, že nejen já, ale i všichni poutníci, se kterými jsem měl možnost mluvit, načerpali mnoho energie, ze které budou moci dlouho čerpat. Velkým bonusem pro naše putování bylo i počasí. Ale věřím tomu, že i kdyby celé naše putování pršelo, tak jak byly náznaky v dlouhodobých předpovědí, bylo by naše putování drobet jiné, ale stejně skvělé, úžasné. Ještě jednou děkuji – mám zač! Přeji vám všem i ostatním poutníkům hodně radosti, spokojenosti a Božího požehnání. Pepík Maleček, Příbram“
Obnovená tradice poutí na Svatou Horu V letošním roce se uskutečnila již 3. pěší pouť obnovené tradice putování z Mladé Vožice na Svatou Horu. Pouť zahrnovala tři kraje, odkud se historicky putovalo na Svatou Horu (Táborsko, Benešovsko a Příbramsko). Provázelo nás téma „Prohloubení víry a duchovního života v našem národě“. Na cestě nás doprovázel nejmladší „železný poutník“ zvon, který byl zhotoven ke cti kardinála Josefa Berana ve zvonařské dílně pana Michala Votruby v Myslkovicích u Soběslavi. Den před poutí dorazil do farnosti Mladá Vožice. Zvon je připomínkou významné osobnosti naší církve kardinála Josefa Berana. Tento muž vězněn nacistickým Německem prošel koncentračními tábory Terezín a Dachau. Po válce byl 16 let internován komunistickým režimem na různých místech Československa. V roce 1965 byl jmenován kardinálem a následně mu bylo dovoleno vycestovat do Říma bez možnosti návratu do vlasti, kterou nade vše miloval. V exilu navštěvoval České krajany v Evropě i USA, promlouval k Českému národu z radia Vatikán, zařídil koupi Českého domu Velehrad v Římě a řadu dalších věcí. Režim se bál převézt jeho tělo po smrti do ČR a proto papež Pavel VI. o pohřbení jeho ostatků v bazlilice sv. Petra ve Vatikánu. Naplnění závěti Kardinála Josefa Berana došlo až v loňském roce, kdy byly ostatky slavnostně převezeny a za účasti řady lidí z náboženského i kulturního světa pohřbeny v arcibiskupské hrobce v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Druhým symbolem pouti byla kopie sošky P. Marie Svatohorské, kterou nechali zhotovit poutníci u řezbáře Václava Křížka z Křepenic. Soška je skutečně mistrovským dílem umělce a je věrnou kopií Madony ze Svaté Hory. Na naší pouti nás doprovázela dvě auta. Hasiči z Mladé Vožice nám ochotně převáželi věci na nocování (spacáky a karimatky). Poutníci šli tedy pouze s batůžky a osobními věcmi. Druhé auto převáželo technické věci a zajišťovalo případnou pomoc unaveným poutníkům. První den jsme putovali z Mladé Vožice do Sedlec-Prčice (30km). Procházeli jsme nádherně rozkvetlými loukami, obdivovali jsme výhledy České pahorkatiny z kopců, a lesy nám poskytovali příjemné ochlazení ve stínu. Druhý den ráno jsme pokračovali ze Sedlec-Prčice do Krásné Hory. Zde jsme měli opět připravené zázemí v místní ZŠ včetně večeře a snídaně. Další den jsme vstávali časně ráno někteří před pátou hodinou, aby stihli včas vystoupat na vrchol, kde se nachází poutní místo Maková hora. V kostele P. Marie se konala liturgie první soboty, do které jsme se ochotně s poutníky zapojili. Po skončení na nás čekal připravený oběd v „přírodě“ před kostelem a poslední část dne – cesta do Milína. Zde se nám dostalo milého přivítání. Po příchodu do ZŠ a krátkém odpočinku jsme směřovali do místního kina. Zde se uskutečnilo vystoupení dětí, mládeže i dospělých. Farnost Slivice-Milín připravila poutníkům milé kulturní osvěžení, které poutníky skutečně povzbudilo. O tom svědčí i potlesk na otevřené scéně a řada přídavků písní. Po skončení vystoupení jsme si s poutníky a místními farníky prohlédli krásně opravený kostel sv. Václava a vrátili jsme se do školy. Poutník Karel si připravil pro ostatní povídání o svém životě letce. Létal jako pilot ČSA do Kazachstánu a tak jsme zakončili krásný večer v zahradě Milínské školy. V neděli ráno jsme vycházeli s poutníky přesně v 6.00 hodin přes Slivici a Konětopy, kde jsme se krátce zastavili na Svatou Horu. Na poslední úsek pouti se přidalo ještě několik poutníků. Ten rychle utekl a rázem jsme stanuli v průvodu více než stovky poutníků před Mariánským sloupem na Svaté Hoře. Po uvítání místním duchovním P. Davidem Horáčkem následovala mše sv. Po jejím skončení a focení poutníků na svatohorských schodech následoval koncert skupiny Flying Parties na prostranství před bazilikou. Poutníci dali průchod radosti a zapojili se do hudby nejrůznějšími tanečními kreacemi. Po obědě jsme si vyslechli varhanní koncert v kostele a občerstvili se v nedaleké cukrárně. Závěr pouti byl ve znamení modlitby a loučení u Mariánského sloupu a odjezdu do Mladé Vožice. Na konec bych rád poděkoval za perfektní organizaci poutě řadě dobrovolníkům. Bez nich bychom nemohli tak velkou akci uskutečnit. Současně bych rád poděkoval farnostem Mladá Vožice, Městu Mladá Vožice za poskytnutí doprovodného auta, hasičům Města Mladá Vožice za převážení věcí poutníků na místa ubytování, farnostem Sedlec- Prčice za poskytnutí zázemí na faře, farnosti Slivice-Milín a Městu Milín za přijetí poutníků a spolupráci při organizaci poutě. O vydařené pouti svědčí skutečnost, že při loučení se někteří poutníci hlásili na příští rok. Uvidíme…Letošní poutě se zúčastnila necelá stovka pěších poutníků (někteří šli část cesty). Na Svatou Horu dorazil autobus z Mladé Vožice s dalšími třiceti autobusovými poutníky a další desítky lidí přicestovali auty P.Jaroslav Karas