František mládeži v Kongu

František konžské mládeži: Zamezme korupci! Mírová budoucnost je ve vašich rukou

Za doprovodu hudby, sborového zpěvu a provolávání na zcela zaplněném Stadionu mučedníků v Kinshase se papež František dnes dopoledne setkal s mladými Konžany a doporučil jim modlitbu, společenství, poctivost, odpuštění a službu: pět ingrediencí nezbytných pro budování míru a jiné budoucnosti. Papež apeloval, aby si mladí lidé zvolili dobro a nenechali se pohltit bažinou zla: korupcí, drogami, okultismem, čarodějnictvím, násilím, válkou.

Paolo Ondarza – Vatican News

Římského biskupa na stadionu mučedníků v Kinshase, který nese jméno čtyř konžských politiků obviněných z konspirace za diktátora Mobuta, oslavovalo mnoho rukou zvednutých k nebi: více než 65 000 přítomných. Příjezd papamobilu doprovázela hudba, potlesk, bicí nástroje a barevné vlajky. Výbuchy veselí a nakažlivé, nezkrotné radosti se projevovaly písněmi, tanci a tradičními kroji. Jsou to ruce mladých Konžanů, kteří se spolu s katechety konžské církve sešli na dlouho očekávaném setkání: předkládají papeži svůj život, svá očekávání, své problémy, svou touhu po poctivosti a dobrotě. Na některých plakátech psaných italsky je napsáno „Chceme mír v Konžské demokratické republice“. František všechny vyzval ke společnému zpěvu a podání ruky sousedním sedícím za vědomí, že jsme jedna církev a že ruce všech jsou nezbytné pro budování míru a jiné budoucnosti Konžské demokratické republiky:

Kéž se vaše země díky vám opět stane bratrskou zahradou, srdcem míru a svobody v Africe!

„Mladí lidé,“ vyzýval dále papež, „z vašich rukou může vzejít mír, který této zemi chybí. Síla každého z vás spočívá ve svobodné volbě dobra, aniž byste se „nechali pohltit bažinou zla“. Žádné dvě ruce nejsou stejné: každá může budovat nebo ničit, milovat nebo nenávidět.

Pět ingrediencí

K prstům ruky papež přiřadil pět různých složek nezbytných pro budování mírové budoucnosti: modlitba, společenství, poctivost, odpuštění a služba. Palec, ukazováček, prostředníček, prsteníček a malíček, navrhuje papež, nám mohou pomoci určit priority, které nám dodávají řád v okolním zmatku.

Modlitba je vodou duše

I když se to může zdát jako abstraktní skutečnost, poznamenal František, modlitba je nejmocnější zbraní, vždy otevírá nové možnosti, pomáhá překonat strach a připomíná nám, že sami neobstojíme. Ti, kdo věří, že jsou všemocní, ve skutečnosti selhávají.

Jsou jako vyvrácený strom: i když je velký a silný, nemůže stát na vlastních nohou. Proto potřebujeme zakořenit v modlitbě, v naslouchání Božímu slovu, které nám umožňuje každý den růst do hloubky, přinášet ovoce a proměňovat znečištěný vzduch v životadárný kyslík. K tomu každý strom potřebuje jednoduchý a základní prvek: vodu. Modlitba je tedy „vodou duše“.

Papež vybídl mladé lidi, aby důvěřovali Ježíši, příteli, který za nás na kříži položil život a kterému svěřujeme své kříže a slzy:

Proto k Němu každý den pozvedejte ruce, abyste Ho chválili a dobrořečili Mu; svěřujte Mu nejniternější tajemství života: osobu, kterou milujete, rány, které nosíte v sobě, sny ve svém srdci. Vyprávějte mu o svém okolí, sousedech, učitelích, kamarádech, přátelích a kolezích, o své zemi. Bůh miluje tuto živou, konkrétní modlitbu vycházející ze srdce.

Falešné ráje sobeckého smýšlení

Ukazováček, kterým na něco ukazujeme druhým, zdůrazňuje důležitost společenství a vyzývá, abychom vždy mysleli na společné štěstí, a nedopustili, aby samota a uzavřenost zničily mládí. Individualistické volby, které se zdají být přitažlivé, vysvětluje, zanechávají jen velkou vnitřní prázdnotu. Každý je nepostradatelný a zodpovědný za církev a zemi, vysvětloval papež mladým Konžanům.

Přemýšlejte o drogách: skrýváte se jejich pomocí před ostatními, před skutečným životem, abyste se cítili všemocní, a nakonec zjistíte, že jste o všechno ochuzeni. Vzpomeňte si ale také na závislost na okultismu a čarodějnictví, které vás uzavírají do strachu, pomsty a hněvu. Nenechte se okouzlit sobeckými falešnými ráji, postavenými na zdání, snadno dosažitelných penězích nebo pokřivené religiozitě.

Síla celku

Nikdy se neuzavírejte do sebe a neukazujte na někoho prstem jen proto, že je jiného původu, doporučoval dále papež s poukazem na pokušení regionalismu a tribalismu. Cesta, kterou Bůh naznačil k vybudování jiného světa, vede skrze druhé, skrze společenství. To je to, co znamená být církví: přiblížit se trpícím, osamělým a opomíjeným, nabídnout jim úsměv a přátelství, cítit se zodpovědný za druhé, být součástí velké sítě bratrství, patřit k velkým dějinám, které vyzývají k tomu, abychom byli jejich protagonisty. František myslí na mladé lidi ve všech částech světa, kteří jsou propojeni sociálními sítěmi, což ale nutně nevede ke sdílení:

Virtuálnost nestačí, nemůžeme se spokojit s komunikací se vzdálenými nebo dokonce jen zdánlivými uživateli sítí. Života se nelze dotknout prstem na obrazovce. Je smutné vidět mladé lidi, jak hodiny sedí před telefonem: když se jim podíváte do tváře, zjistíte, že se neusmívají, jejich pohled je unavený a znuděný. Nic a nikdo nemůže nahradit sílu pospolitosti, světlo očí, radost ze sdílení!

Svatí, přátelé z nebeských výšin

Papež vyzval mladé lidi k velkým snům, aby jako protagonisté budovali svět, který bude sjednocenější:

 Máte také přátele, kteří vás z nebeských výšin podněcují k těmto cílům. Víte, jaké? Jsou to světci.

Papež, přerušovaný potleskem, zmiňuje konžského blahoslaveného Isidora Bakanju, blahoslavenou Marii-Clementine Anuarite, svatého Kizita a jeho druhy: svědky víry, mučedníky, kteří nikdy nepodlehli logice násilí. V davu se pak objevují nápisy v italštině: „Santi subito“ (Ať jsou ihned svatořečeni).

Poctivost vede k překonání korupce

Svatí nám připomínají, že být křesťanem a svědčit o Kristu vyžaduje poctivost, což je základní složka, ke které papež přidružuje prostředníček: nejvyšší ze všech prstů. „Křesťan má být poctivý, jinak zradí svou identitu. Být poctivý znamená nenechat se spoutat korupcí, rakovinou, která se zdánlivě nezadržitelně šíří, ale kterou lze porazit. 

Papež František pak za skandování celého stadionu („Dost korupci“) připomněl Floriberta Bwana Chuiho, mladého muže, který byl před patnácti lety ve svých šestadvaceti letech zabit v Gomě za to, že bránil průjezdu zkažených potravin, které by poškodily zdraví lidí: Rozhodl se být čestný a zřekl korupce.

Pokud vám někdo nabídne obálku, slíbí vám protekci a bohatství, nepadněte do pasti, nenechte se oklamat, nedejte se pohltit bažinou zla. Nedejte se přemoci zlem.

S Bohem můžeš vždy začít znovu

Ale „velké životní úspěchy procházejí skrze křehkost“. To nám připomíná prsteníček, ten nejslabší prst, „ten, který se nejhůře zvedá“, pokračuje papež a důrazně potvrzuje, že v křehkosti je síla, která člověka udržuje a pomáhá mu znovu začít, díky odpuštění. „Neznamená to zapomenout na minulost, ale nesmířit se s tím, že se opakuje. Kdo odpouští, buduje budoucnost“ a je schopen odpustit ten, kdo si ve zpovědi nechá odpustit od Boha, protože „u Boha lze vždy začít znovu“. František vybídl k minutě ticha věnované odpuštění lidem, kteří nás urazili.

Služba je síla, která mění svět

Nejmenší prst, malíček, papeži naznačuje rozměr služby: „právě malost, umenšování se, přitahuje Boha. Podle Ježíše je služba silou, která proměňuje svět. Františkovy myšlenky a vděčnost směřují ke katechetům a katechistům, kterým říká: „Kdo slouží, sám se činí malým“.

Na závěr setkání na stadionu v Kinshase, které bylo skutečnou slavností víry, František všem mladým Konžanům požehnal, aby jim Pán dal sílu jít dál. Odpovědí mu byly výkřiky radosti, které zaplnily Stadion mučedníků. Poctivost je opakem korupce, opakují všichni z tribuny. Na toto poselství Kinshasa nezapomene: bude injekcí důvěry pro nové generace.

 

Zázrak odpuštění

EDITORIAL. Nelidská krutost a zázrak odpuštění

Františkovo setkání s oběťmi násilí na východě Konžské demokratické republiky bylo citlivé. Papež byl několikrát dojat, když poslouchal příběhy poznamenané extrémním násilím, bolestí a zlem, které nemá důvod.
 

ANDREA TORNIELLI – Vatican News 

Od svého prvního projevu v Kinshase papež František žádal svět, aby nezavíral oči, uši a ústa před tím, co se děje v Demokratické republice Kongo a v celé Africe. Odpoledne druhého dne cesty jsme byli v sále apoštolské nunciatury konfrontováni s dramatickým přehledem nelidské krutosti konfliktů a násilí, k nimž dochází na východě této země sužované etnickými a územními boji, konflikty, které souvisejí s vlastnictvím půdy, rouhavou nenávistí těch, kteří zabíjejí ve jménu falešného boha. Země sužovaná válkou „rozpoutanou nenasytnou chamtivostí po surovinách a penězích“.

Příběhy, které papež slyšel, jako například příběh mladého sedláka Ladislase, který viděl, jak muži převlečení za vojáky zabili a rozřezali jeho otce a unesli jeho matku, doprovázelo jen ticho a slzy. Stejně jako Bijoux, kterou v roce 2020 ve věku patnácti let unesla skupina povstalců, když šla pro vodu k řece, a 19 měsíců ji znásilňoval jejich velitel. Podařilo se jí utéct, když byla těhotná, a nyní stála tváří v tvář Petrovu nástupci spolu se svými dcerami-dvojčaty. Stejně jako Emelda, která se jedné páteční noci v roce 2005 jako šestnáctiletá ocitla v rukou povstalců a tři měsíce byla držena jako sexuální otrokyně: denně ji zneužívalo pět až deset mužů. Byla nucena jíst maso zabitých lidí, aby sama neskončila na kusy… 

Jen ticho a slzy. František byl ohromen a dojat. Opakoval Ježíšovo jméno, protože „s ním už zlo nemá pro život poslední slovo… S ním se každý hrob může proměnit v kolébku, každá kalvárie ve velikonoční zahradu. S ním se může znovu zrodit naděje „pro ty, kdo trpěli zlem, a dokonce i pro ty, kdo se ho dopustili“.

Oběti, které se vydaly na cestu odpuštění a smíření, položily pod velký kříž, který stál vedle papeže, symboly svého utrpení – mačetu, rohož, hřebíky. Je těžké si vůbec představit možnost odpuštění poté, co jsme slyšeli jejich slova a oceán násilí, utrpení a ponížení, kterému byli vystaveni. Pokud se tak stane, je to čistě z milosti. To může umožnit jen zázrak. Takového zázraku, který je možný pro ty, kdo žijí podle Toho, který učinil hrob začátkem nového příběhu, jsme byli svědky při západu slunce nad Kinshasou.

Poselství papeže Františka ke Světovému dni mládeže

Poselství Svatého otce Františka k XXXVII. Světovému dni mládeže 2022 a 2023
„Maria se vydala na cestu a spěchala“ (Lk 1,39)
Drazí mladí,
téma SDM v Panamě bylo: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!“
(Lk 1,38). Po této události jsme se znovu vydali na cestu k novému cíli – Lisabonu 2023 –a nechali ve svých srdcích rozeznít naléhavou Boží výzvu, abychom se vydali se na cestu. V roce 2020 jsme rozjímali nad Ježíšovým slovem: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ (Lk 7,14). Loni nás inspirovala postava svatého apoštola Pavla, jemuž vzkříšený Pán řekl: „Vstaň! Udělám z tebe svědka toho, co jsi viděl“ (srov. Sk 26,16). Na úseku, který nám zbývá, než dorazíme do Lisabonu, půjdeme společně s Pannou z Nazareta, která se hned po zvěstování „vydala na cestu a spěchala“ (Lk 1,39), aby pomohla své sestřenici Alžbětě. Společné sloveso tří zmíněných témat je vstát, výraz, který – je dobré si to zapamatovat – také nabývá významu „vzkřísit“, „probudit se k životu“.
V poslední, tak náročné době, v níž je lidstvo, již zkoušené traumatem pandemie, zmítáno válečným dramatem, Maria znovu otevírá všem a zvláště vám, mladým lidem tak jako ona, cestu blízkosti a setkání. Doufám a pevně věřím, že zkušenost, kterou mnozí z vás prožijí v srpnu příštího roku v Lisabonu, bude znamenat nový začátek pro vás mladé a – s vámi – pro
celé lidstvo.
Maria se vydala na cestu
Maria se mohla po zvěstování soustředit na sebe, na obavy a úzkosti vyplývající z jejího nového stavu. Ne, namísto toho zcela důvěřuje Bohu. Myslí spíše na Alžbětu. Vstává a vychází na sluneční světlo, kde je život a pohyb. Přes šokující andělovo oznámení, které způsobilo „zemětřesení“ v jejích plánech, se mladá dívka nenechá ochromit, protože v ní je Ježíš, síla vzkříšení. Nosí již v sobě obětovaného, ale stále živého Beránka. Vstane a vydá se na cestu, protože má jistotu, že Boží plány jsou ten nejlepší možný projekt pro její život. Maria se stává Božím chrámem, obrazem církve putující, církve, která vychází a dává se do služby, církve coby nositelky dobré zvěsti!
Zakusit přítomnost vzkříšeného Krista ve svém životě, potkat ho „živého“, je ta největší duchovní radost, výbuch světla, který nemůže ponechat nikoho „nehybným“. Hned nás přiměje k pohybu a nutí nás, abychom tuto zprávu přinesli ostatním, abychom svědčili o radosti z takového setkání. To je také to, co vede ke spěchu první učedníky ve dnech po vzkříšení: „Ženy rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům“ (Mt 28,8).
Vyprávění o vzkříšení často používají dvě slovesa: probudit se a vstát. Pán nás jejich prostřednictvím vybízí, abychom vyšli na světlo, nechali se jím vést, abychom překročili práh všech našich zavřených dveří. „Je to významný obraz pro církev. Také my, jako Pánovi učedníci a křesťanské společenství, jsme povoláni k tomu, abychom rychle vstali, vstoupili do dynamiky vzkříšení a dali se Pánem vést po cestách, které nám chce ukázat.“1
Matka Páně je vzorem putujících mladých lidí, nikoli nehybných před zrcadlem, aby kontemplovali svůj vlastní obraz, nebo „polapených“ v sítích. Je zcela otevřená pro vnější svět.
Je to velikonoční žena v trvalém stavu vyhnanství, vyjití ze sebe vstříc velkému Druhému, který je Bůh, a ostatním, bratřím a sestrám, především těm potřebným, jako byla sestřenice Alžběta.… a spěchala
Sv. Ambrož z Milána ve svém komentáři k Lukášovu evangeliu píše, že Maria se rychle vydala směrem k hoře, „protože měla radost ze zaslíbení a chtěla oddaně vykonat službu s nadšením, které vycházelo z její vnitřní radosti. Kam jinam by mohla teď, naplněná Bohem, spěchat, než k výšinám? Milost Ducha Svatého nestrpí pomalost“. Mariin spěch je tedy starost o službu, o radostné zvěstování, o pohotovou odpověď na milost Ducha Svatého.
Maria reagovala na potřebu své staré sestřenice. Nestáhla se zpět, nebyla lhostejná. Myslela více na ostatní než na sebe. A to dodalo jejímu životu dynamiku a nadšení. Každý z vás si může položit otázku: Jak reaguji na potřeby, které vidím okolo sebe? Napadá mě hned důvod, abych se neangažoval, nebo se začnu zajímat a dám se k dispozici? Samozřejmě že nemůžete vyřešit všechny problémy světa. Ale možná můžete začít od těch nejbližších, od problémů vašeho území. Jednou někdo řekl Matce Tereze: „To, co děláte, je jen kapka vody v oceánu.“ A ona odpověděla: „Ale kdybych to neudělala, v oceánu by bylo o kapku méně.“
Tváří v tvář konkrétní a naléhavé potřebě je třeba jednat rychle. Kolik lidí na světě čeká na návštěvu někoho, kdo se o ně postará! Kolik starých, nemocných, vězňů a uprchlíků potřebuje náš soucitný pohled, naši návštěvu, bratra či sestru, kteří překročí hranice lhostejnosti!
Jaký „spěch“ vás pohání, drazí mladí (přátelé)? Co ve vás natolik vyvolává nutnost se pohnout, že nejste schopni zůstat v klidu? Mnozí lidé – zasaženi realitou jako je pandemie, válka, nucená migrace, chudoba, násilí, klimatické katastrofy – si kladou otázku: Proč mě to postihlo? Proč právě mě? Proč teď? Takže základní otázka naší existence je: Pro koho tu jsem?2
Spěch mladé ženy z Nazareta je typický pro ty, kteří obdrželi mimořádné dary od Pána a nemohou dělat nic jiného, než je sdílet a překypovat nesmírnou milostí, kterou zažili. Je to spěch toho, kdo dokáže postavit potřeby druhého nad své vlastní. Maria je příkladem mladého člověka, který neztrácí čas hledáním pozornosti a souhlasu druhých – jak se to stává, když jsme závislí na „lajcích“ sociálních sítí – ale snaží se hledat ten nejopravdovější vztah, který vychází ze setkání, sdílení, lásky a služby.
Maria od zvěstování, od okamžiku, kdy poprvé odešla navštívit svou sestřenici, nepřestává překračovat prostor a čas, aby navštívila své děti, které potřebují její starostlivou péči. Pokud je v našem putování přítomný Bůh, zavede nás přímo do srdce každého našeho bratra a sestry. Kolik svědectví dostáváme od osob „navštívených“ Marií, Ježíšovou a naší Matkou!
Na kolika odlehlých místech země během staletí – skrze zjevení nebo zvláštní milosti 

 

Modlitba za Světový den mládeže 2023

Modlitba Světových dnů mládeže v Lisabonu 2023 
 
Panno Maria, která jsi vstala
a spěšně ses vydala do hor za Alžbětou,
veď i nás vstříc těm, kteří nás očekávají,
abychom jim předali živé evangelium:
Ježíše Krista, tvého Syna a našeho Pána!
 
Vyrazíme rychle, bez rozptylování a zdržování,
připravení a plní radosti.
Půjdeme pokojně,
protože ti, kdo mají Krista, mají pokoj
a konání dobra je nejlepší způsob života.
 
Panno Maria, pomáhej nám,
ať se nám tento Světový den mládeže
stane společnou oslavou Krista,
kterého vítáme ve svých srdcích,
jako jsi to kdysi udělala Ty.
Ať se nám toto setkání
stane časem svědectví a sdílení,
bratrství a díkůvzdání,
ať jsme stále otevřeni jedni pro druhé.
 
S Tebou chceme pokračovat na cestě setkávání,
aby se celý svět shromáždil
v bratrství, spravedlnosti a míru.
Pomoz nám, Panno Maria, přinášet Krista všem
ve jménu Otce, v lásce Ducha Svatého!
 
Amen.
 
S církevním schválením vydala Sekce pro mládež České biskupské konference.