Modlitbou za světový mír

Papež František se zúčastní mezináboženské akce mír na římském Kapitolu

Vatikán. V úterý 20. října se Svatý otec zúčastní Modlitebního setkání za mír v duchu Assisi, nadepsaného „Nikdo se nezachrání sám – Mír a bratrství“.

Setkání organizuje Komunita Sant´Egidio a navazuje na mezináboženské akce pořádané od roku 1986. Tentokrát byla za místo konání zvolena bazilika P. Marie in Aracoeli a prostor Kapitolského náměstí, kde se shromáždí zástupci všech velkých náboženství, aby se modlili za oběti válek a pandemie. Zprávu podala prefektura Apoštolského paláce.

Akci s limitovaným počtem účastníků kvůli anti-covidovým normám bude možné sledovat v přímém přenosu. „V těžké chvíli dějin poznamenané pandemií, ale také starými i novými válkami – jako deset let trvající válka v Sýrii nebo konflikt v Náhorním Karabachu – chceme ze srdce Evropy nabídnout slavnostní moment reflexe, modlitby a setkání, jako poselství naděje do budoucna ve jménu většího dobra, jímž je Mír“ – čteme v tiskovém sdělení Komunity Sant´Egidio.

Náboženští představitelé zahájí modlitbu na různých místech počínaje 16. hodinou. Papež František s konstantinopolským patriarchou Bartolomějem I. a dalšími reprezentanty pravoslavných a protestantských církví se budou modlit v bazilice Aracoeli, Židé v římské synagoze, muslimové, buddhisté a představitelé východních náboženství využijí prostory Kapitolských muzeí. Přibližně po hodině se všichni sejdou na Kapitolském náměstí, kde se společného setkání zúčastní rovněž prezident italské republiky Sergio Mattarella. Na závěr bude ohlášena minuta ticha na památku obětí všech válek a pandemie a náboženští představitelé rozsvítí svícen míru.

Po dvou letech na svobodě

Otec Maccalli: My misionáři jsme nebezpeční…

Itálie. „Misionáři přerušují spirálu násilí skrze odpuštění. Také já jsem nabídl odpuštění těm, kdo mne věznili,“ říká otec Maccalli, misionář unesený v Nigeru v 17. září roku 2018 a před deseti dny propuštěný v Mali na svobodu.

Včera papež František při modlitbě Anděl Páně připomněl jeho osvobození, vybídl k modlitbě za misionáře, katechety a všechny ty, kdo jsou pronásledování a unášení v různých částech světa – a vyzval shromážděné k potlesku pro italského misionáře.

„Překvapilo mě to a dojalo, protože jsem právě sledoval přímý přenos. Moje sestra byla vedle mě a objala mne. Byla to opravdu silná chvíle, stejně jako všechna objetí, kterých se mi dostalo od prvního dne, kdy jsem přistál v Římě, od mé rodiny, mého městečka a nyní od papeže a celé církve. Nenacházím dost slov, abych poděkoval všem, kdo se za mě modlili a podpírali mě.“

Říká pro Vaticannews otec Gigi Maccalli, ze Společnosti afrických misií, původem z Madignana v cremonském provincii. Jak přiznává, stále ještě prožívá návrat a probírá se z toho všeho, co se událo. „Cítil jsem se jako válečný zajatec islámských fundamentalistů,“ dodává.  Mluví také o duchovní vzpruze, kterou mu v posledních čtyřech měsících zajetí přinášel hlas Vatikánského rozhlasu.

„Bylo to dlouhé, nekonečně dlouhé čekání. Ještě jsem si nedokázal srovnat myšlenky a pocity, stále ještě jsem ve fázi “přistávání”. Byla to pro mne opravdu silná zkušenost. Říkal jsem si, že mi ukradli dva roky misionářské práce, nyní si ale uvědomuji, že to byla dvě plodná léta, protože misie je Boží misií a je v dobrých rukou, v rukou Božích. Samozřejmě to, co jsem prožil, považuji za srovnatelné se zkušeností válečného zajatce, pocítil jsem na vlastní kůži nenávist a pohrdání, protože jsem představoval nepřítele, kterého je třeba porazit. Tato zkušenost vězení mi však dovolila poctít společenství se všemi nevinnými oběťmi násilí a válek. My misionáři jsme často snadným cílem pomsty a pronásledování v mnoha částech světa. Jsme nevinné oběti a svědkové světa, v němž je všeobecné bratrství možné. Řekl bych, že jsme dokonce nebezpeční, protože jsme vyzbrojeni nenásilím a věříme, že Shalom zvítězí nad zlem, věřím, že „spravedlnost a pokoj se políbí a pravda a láska se setkají“. Tak tedy svým životem – a někteří také mučednictvím – přerušujeme spirálu násilí a nabízíme všem odpuštění, jak jsem jej také já nabídl těm, kdo mne hlídali a drželi v poutech. Při pohledu na tyhle mladíky s kalašnikovem v ruce jsem si říkal: „Nevědí, co činí“.

Otec Gigi Maccalli vypráví o dnech v zajetí a významu společné i osobní modlitby, také v kontextu letošního tématu Světového misijního dne, mluvícího o „tkalcích bratrství“.

„Po těchto dvou letech sem přesvědčen a pevně věřím, že modlitba a společná modlitba  – slyšel jsem, že skupiny misionářů a celá diecéze se každý 17. den měsíce shromažďovala k bdění a modlitebnímu procesí – je nezbytným vláknem tkaniva pokoje a bratrství. A moje modlitba, na onom ztraceném místě v Sahaře, byla mou silou. Nic jiného jsem neměl. Unesli mě v pyžamu, vyrobil jsem si růženec z uzlíků na utrženém kusu látky a modlil jsem se každý den ráno a večer, svěřoval jsem se Marii rozvazující uzly. Myslím tedy, že plátno bratrství tkáme společně, my, misionáři, a vy, společenství, které nás vyslalo a podporuje nás modlitbou, náklonností a láskou.“

Písmo svaté sice na džihádistech nevyprosil, ale v posledních měsících mohl na malém rádiu sledoval vysílání z Vatikánu, pokračuje.

„Dovolte mi, abych všem poděkoval prostřednictvím vln Vatikánského rozhlasu, který mne doprovázel v posledních čtyřech měsících. 20. května nám dali malý radiový přijímač. Prozřetelnost zařídila, že to bylo v den mých narozenin. Samozřejmě býval bych byl radši, kdybych dostal zprávu o osvobození, na kterou jsme ještě museli čekat. Ale od té doby jsem poslouchal Vatikánský rozhlas každý večer a zejména v sobotu mi přinášel duchovní vzpruhu evangelia, které jsem neměl po ruce. Proto bych vám chtěl poděkovat za to, co děláte. A chtěl bych vám říci ještě mnohem víc, ale počkejme až přijedu do Říma a snad vás budu moci navštívit. Podporovali jste mě také vaším vysíláním, zpravodajstvím, kterému jsem žíznivě naslouchal, protože jste mi otevírali okno v mém zajetí. Naše izolace byla opravdu naprostá, bez jakékoli komunikace s vnějším světem. Děkuji tedy mnohokrát všem, kdo mne podporovali modlitbou – a děkuji Bohu. Bůh vyslyšel naši modlitbu.“

Říká otec Gigi Maccalli ze Společnosti afrických misií, propuštěný po dvou letech ze zajetí džihádistů

Prohlášení kardinála Dominika Duky

Prohlášení kardinála Duky k aktuální situaci

Přinášíme vyjádření kardinála Dominika Duky, arcibiskupa pražského a primase českého, k aktuální společenské situaci vyvolané rozsáhlými epidemiologickými opatřeními:
Publikováno: 15. 10. 2020 12:15

Ilustrační foto: pixabay

Několik slov k současné situaci

Ve snaze zabránit dalšímu šíření pandemie COVID-19 přistoupila vláda v těchto dnech k mimořádným opatřením, která výrazně ochromila život v naší zemi. Kulturní i společenský život prakticky ustal, omezení vyhlášená vládou tvrdě dolehla i na náboženský život.  

Přesto nemusí být výjimečná situace, v níž se právě nacházíme, pouhým zdrojem frustrace a pesimismu. Jako všechny krize představuje i „koronakrize“ novou příležitost, či chcete-li: výzvu.

V uplynulých měsících jsme se mohli všichni znovu přesvědčit o tom, jak falešné je naše přesvědčení, když se domníváme, že jsme neomezenými pány svých životů. Stačí jeden malý, pouhým okem neviditelný organismus vzniklý kdesi v daleké Číně, a celý svět je ze dne na den vzhůru nohama. Veškeré naše jistoty jsou najednou ty tam a my se s obavami chvějeme, co s námi bude.

Nebojme se! Výzva, kterou před nás křesťany současná pandemie staví, spočívá v hlásání Naděje. Dnes, více než kdy jindy, musíme být my, Kristovi učedníci, šiřiteli světla do potemnělých lidských duší, zvěstovateli Naděje, která je silnější než smrt. Chtěl bych proto vyzvat všechny věřící, duchovní i laiky, muže i ženy, aby podle svých možností nabídli společnosti své služby, aby v těchto těžkých dnech „dýchali“ s ní. Vím, že tak mnozí již činí. Všem za to patří můj veliký dík. 

Společně se pak všichni v boji proti pandemii můžeme spojit v modlitbě růžence, jak nás k tomu v uplynulých dnech vyzvala Stálá rada ČBK. Kéž nám Matka Kristova pomůže v zápase se zákeřnou nemocí překonat i veškerá rozdělení, která naši společnost dosud sužují.

+ Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský a primas český 

P.S. 

Prosím, nezneužívejme této situace k mocenským či politickým sporům nebo finančnímu obohacení. Sociální péče a lékařská či zdravotní pomoc jsou na takové úrovni, že může upevňovat naši naději. Nešiřme stres a napětí!