Setkání Svatohorských poutníků 2020

Zveme všechny svatohorské poutníky i jejich přátelé a příznivce na setkání na faru do Mladé Vožice ve středu 24.6. 2020. Setkání zahájíme děkovnou mší sv. v kostele sv. Martina v 16.00 hod. a pak se přesuneme do společenské místnosti na faru, kde budeme pokračovat.  Prohlédneme si prezentaci z uplynulé poutě a zamyslíme se nad případným podzimním termínem poutě  s veřejností. Doufejme, že  připutuje něco dobrého i na prázdné stoly. Na setkání se těší  P. Jaroslav a organizátoři poutě

Modlitba ke znovuotevření kostelů

Modlitba arcibiskupa Graubnera ke znovuotevření kostelů

V situaci, kdy se postupně otevírají kostely uzavřené v rámci prevence před šířením nemoci covid-19, sepsal arcibiskup Jan Graubner speciální modlitbu. Věřící se ji budou společně modlit po bohoslužbách o slavnosti Nejsvětější Trojice 7. června 2020, k soukromé modlitbě ji ovšem může využít kdokoli.
Publikováno: 26. 5. 2020 13:30

Foto: František Ingr, Člověk a Víra

Veliký Bože náš

Veliký Bože náš, ty jediný jsi hoden chvály a děkování. Milostivý a milosrdný jsi, Pane, shovívavý a plný lásky, miluješ, co jsi stvořil, a soucit máš se všemi svými tvory. Všechna tvá díla mluví o tvé velikosti, kráse a moci, vypravují o slávě tvého království, o tvé spravedlnosti a lásce. Věrný jsi ve všech svých slibech a staráš se o vše, co jsi stvořil, jsi blízko těm, kdo tě vzývají a podpíráš ty, kdo klesají, nabízíš svou pomocnou ruku a slyšíš ty, kdo k tobě volají.

Ty sis, Bože, vyvolil svůj lid, který jsi vedl a vychovával, ukázal ses jako Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, s Mojžíšem jsi uzavřel smlouvu a dal lidu zákon, jehož dodržování vede k šťastnému životu na zemi. Lid se opakovaně rozhodl pro tebe, zavázal se k věrnosti a i přes četné zrady, které jsi milosrdně uzdravil, uměl číst tvá znamení, rozuměl jim a nechal se vést. Tys naň nezanevřel a věrně jej provázel jako dobrý otec.

I k našim předkům jsi poslal své služebníky jako hlasatele radostné zvěsti o vítězství tvé lásky nad hříchem a smrtí v tvém Synu Ježíši Kristu, který se stal jedním z nás, nabídl nám účast v tvém království, které v nás roste, když necháme vtělovat tvé slovo do našich skutků a dovolíme tvé lásce, aby proměňovala naše vztahy. Pomoz nám obnovit kulturu našeho národa i celé Evropy, abychom předali naději evangelia dalším generacím.

Epidemie nás zastavila a my si uvědomili potřebu změny. Izolace ukázala, jak potřebujeme dobré vztahy, že zdraví není jistota zaručená lidským právem, že se smrtí musíme počítat a být na ni připraveni, že přítomnost kněze při umírání nemusí být jistá, že je moudré vidět přítomnost z perspektivy věčnosti a svobodně se rozhodnout pro dobrovolnou skromnost, která se umí dělit s druhými a raduje se z jejich štěstí.

Dej nám, Pane, odvahu opouštět dětskou nezralost a zrát k zodpovědné dospělosti i k umění přiznat chudobu, která potřebuje druhou polovinu světa, a pro ni se z lásky dokáže zřeknout své svobody a nezávislosti, aby na vzájemném darování a přijetí muže a ženy vznikaly rodiny šťastné z toho, že mohou žít pro děti. Pak nám nebudou chybět pracovníci ani vyzrálé osobnosti a omládlý národ zas prozáří nová naděje.

Po řadu týdnů nám chybělo shromáždění v kostele. Proto teď chceme častěji přicházet a děkovat tobě i za ty, které jsi posiloval v náročné službě nemocným. Zbav nás strachu a posilni naši naději, která roste, když se těšíme na společenství s tebou v nebi. Pomoz nám žít své přátelství s tebou tak opravdově, abys byl uprostřed nás a přitahoval naše současníky do živého společenství tvých šťastných přátel. Amen.

Jan Graubner

Noc otevřených kostelů

     Noc otevřených kostelů se konala v naší farností v pátek 5.6. 2020. Kolem padesáti účastníků z toho přes třicet dětí se shromáždilo v ústějovské kapli. Po krátkém úvodu jsme se všichni vydali s lampióny do Janova do kostela  Všech Svatých. Zde jsme děti naučili pohybovou píseň  „Andělé“. Po krátké katechezi na téma eucharistie jsme dostali požehnání a za setmění jsme se rozešli do svých domovů. Akce se zúčastnili kromě Mladovožičáků také rodiny s dětmi z Benešovska a Vlašimska.             

  Děkujeme všem za účast                    P. Jaroslav Karas

Mariánský sloup

Odpověď extremistům, kteří chtějí znovu zbořit mariánský sloup

Ve čtvrtek 4. června po třetí hodině odpolední zažilo pražské Staroměstské náměstí mimořádnou chvíli. Dva muži na vysokozdvižné montážní plošině definitivně usadili sochu Panny Marie na sloup a odpoutali ji od lan z jeřábu. Pak od sochy na plošině odpluli vzduchem, socha začala žít sama vlastním životem a lidé jí tleskali. Z Týnského chrámu zvonily zvony a hlouček věřících zpíval latinskou píseň „Salve regina“. Mariánský sloup se tak po 102 letech vrátil na nejpamátnější české náměstí.

Naše dramatická debata o barokním sloupu nemá zřejmě v evropských kulturních dějinách obdobu. Není totiž vůbec normální, aby v Evropě někoho pohoršovalo umělecké dílo s náboženským obsahem. Barokní sochy, sloupy, kostely a paláce jsou zřejmě tím nejtypičtějším znakem identity české krajiny a českých měst.

Odpůrci obnovy sloupu argumentují tím, že jde o pouhou repliku a že k našim dějinám patří nejen vybudování sloupu na památku vítězství nad Švédy, nýbrž i jeho zboření při vzniku republiky. Nechtějí uznat, že toto barbarské chování bylo excesem levicového extremismu, který pak v minulém století dovedl národ až k hrozné tragédii komunistické diktatury.

Vedle komunistů a antievropských nacionalistů, s nimiž nemá smysl ztrácet čas, má sloup své kritiky mezi evangelíky. Jejich hledisko nelze shazovat. Staroměstské náměstí bylo dějištěm popravy sedmadvaceti českých a německých pánů v roce 1621. Vítězný císař Ferdinand II. zde vykonal opravdu děsivou pomstu za protestantské povstání. Tím zatížil naše dějiny problémem, který byl mnohokrát zneužit k prosazování protizápadní ideologie stejně jako k odporu ke katolické církvi.

Kdybychom se ale zeptali těch tisíců obyčejných Pražanů, kteří s nebývalým hrdinstvím ubránili v roce 1648 Prahu před protestantskými dobyvateli, tak by nechápali, co nám provedla Panna Maria, že se jí tak bojíme. Těžko by ji ztotožnili s porážkou na Bílé hoře a je velkou otázkou, zda v ní viděli symbol habsburské vlády. Naši předci v ní totiž především viděli tu Pannu Marii, k níž se denně upřímně modlili.

Jestli má toto náměstí svůj krásný Šalounův pomník Jana Husa, tak má mít i repliku sochy skvělého sochaře Jana Jiřího Bendla. Vedle pozemského muže – českého reformátora – tu stojí i nebeská žena, jejíž uctívání má celoevropský charakter jako vyjádření víry ve vítězství dobra nad zlem.

Extremistická levice stejně jako zuřiví nacionalisté nyní mohou puknout vzteky. V Alarmu už dokonce Apolena Rychlíková vyzvala k novému zboření sloupu. Kdo chce zjistit, kolik nenávisti se v té dámě skrývá, může se připojit k tomu nevelkému kroužku jejích čtenářů. 

Obvyklou demagogií kritiků sloupu z řad extrémní levice je tvrzení, že je obnova mariánského sloupu projevem ultrakonzervativního militantního katolictví, které je dnes spojováno s kardinálem Dukou. Není to pravda. Pražští zastupitelé, kteří o obnově sloupu rozhodli, nemají z větší části s takovými tendencemi nic společného. Stejně jako nemají liberální demokraté evropské kulturní orientace už téměř nic společného s kardinálem Dukou.

Je docela možné, že si někteří konzervativní katolíci do obnovy sloupu promítají romantické představy o teokracii. Ale k většině Pražanů mluví Panna Maria jako kulturní fenomén s pozitivním obsahem. Jako kus domova, který máme rádi. 

Sloup stojí a lze očekávat, že si na něj Pražané velmi rychle zvyknou. Lze tak soudit už z toho, jak návrat Panny Marie vstřícně přivítali. Sochař Petr Váňa odvedl dobrou práci, jakkoli si ještě vyslechne mnoho odsudků a mnozí kritici této repliky se přitom budou tvářit vědecky. Debata s kriticky založenými evangelíky potrvá, protože je nezbytná a měla by se vést s úctou.

Kdo ale nyní vyzývá k novému zboření sloupu, tak prostě není normální. Takové výzvy hraničí buď s šílenstvím, a nebo s naprostou hloupostí. To je odpověď paní Apoleně.

Mariánský sloup

https://www.youtube.com/watch?v=DS44OAxupxI

„Nanebevzetí“ sochy Panny Marie. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí je po 102 letech kompletní

Martin Bartkovský4. června 2020 • 18:00
 

Sen Petra Váni je po zhruba 22 letech skutečností. Sochař, který zasvětil svůj život návratu mariánského sloupu na Staroměstské náměstí, dnes dohlížel na kompletaci jeho hlavních částí. Od devíti hodin od rána do čtyř odpoledne kompletovali sloup přímo na náměstí. Složitá logistická operace, která vyžadovala přesné zásahy obrovského jeřábu i jemnou kamenickou práci, se sestávala z vyzvednutí dříku sloupu, ozdobné hlavice a samotné sochy panny Marie. Podívejte se, jak to celé vypadalo na videu v úvodu článku.         V neděli 3. listopadu roku 1918 svrhli žižkovští hasiči pod vedením Franty Sauera mariánský sloup. Ve čtvrtek 4. června 2020 je dílo zpátky. Mužem, který na této události má lví podíl, je samotný sochař Petr Váňa. O návrat sloupu usiloval poslední dvě dekády. Se svými nejbližšími spolupracovníky dnes dokončil nejobtížnější část stavby – vztyčení sloupu a jeho osazení o sochu panny Marie.

Celá akce začala už ráno kolem osmé, kdy bylo potřeba sochu panny Marie převézt z jejího provizorního útočiště vedle Týnského chrámu. Tam ji sám Petr Váňa odsekl z podstavce a jeřáb ji naložil a převezl na Staroměstské náměstí, kde už čekal dřík sloupu a hlavice. Pak začalo několikahodinové vztyčování plné přesného měření a vyvažování, které na chvíli dokonce přerušil prudký liják

Zhruba v půl čtvrté se panna Marie usadila na ozdobnou hlavici sloupu a Petr Váňa si konečně oddechl. Za doprovodu zvonů Týnského chrámu a zpěvu několika desítek věřících se objal s rodinou a užil si chvilku slávy. Poté vzal ale opět do ruky nářadí a spolu s kolegy se vrhl na dokončovací práce, které budou probíhat v příštích dnech.

Jak celý den vypadal zjistíte ve videu v úvodu článku. Co na mariánský sloup říkáte? Dejte nám vědět do diskuze.