1. den Světový den mládeže Panama 2019 papež Fantišek

Papež na Světovém setkání mládeže v Panamě – 1. den

1.Právo na budoucnost je také lidským právem,“ řekl papež František v promluvě k představitelům politického života Panamy. 2. O smýšlení a cítění s lidem Božím a sebezřeknutí církve, podle svatého mučedníka Oskara Romera, mluvil Petrův nástupce na setkání s biskupy Střední Ameriky.

Letadlo italské společnosti Alitalia s papežem Františkem na palubě přistálo ve 22.16 středoevropského času na letišti Tocumen v Panamě. Po téměř třinácti hodinovém letu vstoupil Svatý otec opět na svůj rodný kontinent, tentokrát u příležitosti 34. Světového dne mládeže.

V panamském pozdním odpoledni přivítal Petrova nástupce pestrobarevný dvoutisícový zástup mladých, jejichž zpěvy a tance od prvních chvil naplnily atmosféru laškovnými rytmy a jižním temperamentem. I velký transparent hlásá, že Panama přijímá Františka s veselím. Papeže přišel přivítat osobně panamský prezident Juan Carlos Varela s manželkou, který už ohlásil, že bude Františka osobně doprovázet po celou dobu jeho pobytu. Přestože přivítání probíhalo podle protokolu, dýchalo spíše rodinnou než oficiální atmosférou. Papež František opětoval pozdravy a prezident osobně mu podával děti k objetí a požehnání.

Skupiny mladých lidí lemovaly také 28 km dlouhou cestu dělící letiště od apoštolské nunciatury, kam se papež František odebral k odpočinku. Mezi více než 100 tisícem registrovaných účastníků tvoří největší skupinu Poláci. Přijelo jich do Panamy 3,5 tisíce (mezi nimi také posádka trojstěžníku „Dar mládeže”, který zvolil Panamské setkání za jednu ze svých zastávek na cestě kolem světa).

Přesto ale na ulicích převládají místní – podotýká náš korespondent o. Marek Raczkiewicz. „Na ulicích je víc Panamanů než cizinců,” s radostí konstatuje taxikář Juan. „Jsem šťastný, že mohu poznat současného papeže, zatím jsem žádného neviděl. Jsem hrdný na to, že papež je v mé zemi.” dodává.

Ad 1. Zahajovací ceremonie papežské návštěvy v Panamě proběhla až dnes dopoledne v prezidentském známém jako „Las Garzas”, tedy doslova „Volavky”, podle vodních ptáků, které jsou v této oblasti běžně k vidění. Budova pocházející původně z druhé poloviny 17. století se stala v roce 1875 sídlem guvernátorů a posléze prezidentů. Mezi rarity paláce v typicky koloniálním stylu patří balkón obrácený do panamského zálivu a salón projektovaný po vzoru granadské Alhambry.

Panamský prezident Juan Carlos Varela s manželkou, novinářkou Lorenou Castillou, přivítal Svatého otce u hlavního vstupu do paláce. Po společné fotografii prezident doprovodil papeže Františka do reprezentačních místností. Svatý otec krátce vyhlédl z vyhlášeného balkónu, a pak se odebral k soukromému rozhovoru do prezidentské pracovny. Poté proběhla protokolární výměna darů a prezidentský pár představil papeži své tři syny, Gian Carla, Adriána a Stefana.

Z prezidentského paláce zamířil papež do přilehlého Bolívarova paláce. Tento původně františkánský konvent postavený v roce 1673 je od roku 2003 sídlem Ministerstva zahraničních věcí. Jeho jméno se odvozuje od významné historické události, Panamského kongresu v roce 1826, který svolal „Osvoboditel” Simón Bolívar v rámci svého projektu integrace latinskoamerických národů. A připomíná také vypracování první ústavy Panamské republiky v roce 1904. Kromě toho je dnes zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO jako jedinečná památka koloniální architektury.

Za přítomnosti prezidentského páru a asi sedmi sest představitelů politického a kulturního života papež František předesl svoji první oficiální promluvu na panamské půdě. Svatý otec se inspiroval geografickou polohou země a její historicky danou multikulturností.

Vaše země je díky své privilegované pozici strategickým místem nejem pro tento region, ale pro celý svět. Most mezi oceány a místo pro setkání – Panama – je nejužší zemí celého amerického kontinentu, symbolem udržitelnosti, jež povstává ze schopnosti vytvářet svazky a spojenectví. Tato schopnost tkví v srdci panamského lidu.”

Země svolávající a snící – tyto dvě dimenze duše panamského lidu vyzdvihl papež ve své promluvě. Historický sněm latinskoamerických národů jej inspiroval k připomínce respektu k jedinečnosti jednotlivých národů, včetně domorodých, ale také k zahlédnutí ideálů, které jsou oprávněně vlastní především mladé generaci.

Nové generace svou radostí a svým nadšením, svou svobodou, vnímavostí a kritickým myšlením vyžadují od dospělých, ale zvláště od všech těch, kteří mají ve veřejném životě vedoucí roli, aby jejich jednání odpovídalo důstojnosti a pravomoci, která jim byla svěřena. Je to pozvání žít střídmě a transparentně, v konkrétní odpovědnosti za druhé a za svět, aby svým jednáním dokazovali, že veřejná služba je synonymem cti a spravedlnosti, opakem jakékoli formy korupce.”

Panama v těchto dnech není pouze středem a strategickým dopravním uzlem, ale stává se místem setkání mladých lidí všech kontinentů, kteří se chtějí spolu vidět, modlit a utvrzovat v odhodlání vytvářet lidštější svět, dodal papež František. Naznačil také, že tento svět by měl odolávat krátkozrakým vizím „uvězněným v technokratickém paradigmatu” a řídících se zákonem silnějšího.

Jiný svět je možný, víme to, a mladí nás vybízejí, abychom se zapojili do jeho budování a jejich sny se tak nestaly pomíjivými či cizorodými, nýbrž daly podnět k sociální úmluvě, ve které všichni budou moci mít příležitost snít o zítřku, neboť také právo na budoucnost je lidským právem.

– řekl papež František při setkání s politickými a kulturními představiteli Panamy.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY na uvítanou je ZDE

Ad 2. Po rozloučení s palácem Simona Bolívara se papež František vydal do přilehlého kostela sv. Františka z Assisi, kde jej očekávali středoameričtí biskupové. Pastýři tohoto regionu byli prvními, kdo v Americe vytvořili společný organismus, sdružující biskupské konference z Panamy, Salvadoru, Kostariky, Guatemaly, Hondurasu a Nikaraguy. Tento Sekretariát episkopátů Střední Ameriky (SEDAC) sídlí v kostarickém San José a jeho nynějším předsedou je panamský arcibiskup José Domingo Ulloa Mendieta.

Papežovu obsáhlou promluvu ke středoamerickým biskupům protkávaly citace z homilií salvadorského mučedníka sv. Oskara Romera, jehož papež označil za „prorocký plod církve ve střední Americe“. Na základě Romerova života a biskupského hesla – „smýšlet s církví“ – papež František v obsáhlé promluvě načrtl portrét pastýře a poskytl interpretační klíč k současné církevní situaci. Mimo jiné řekl:

„Když svatý Ignác podává pravidla o smýšlení s církví, snaží se pomoci exercitantovi překonat jakýkoli typ falešných dichotomií či antagonismů, jež mohou redukovat duchovní život na obvyklé pokušení přizpůsobovat Boží Slovo vlastním zájmům. Umožňuje tak exercitantovi zakusit milost pocítit a vědět, že je součástí apoštolského těla většího než on, a zároveň si uvědomit reálnost svých sil a svých možností bez ochabování, ale také bez selekce či obav. Cítit se součástí celku, který bude vždycky víc než součtem částí (srov. Evangelii gaudium, 235) a bude doprovázen Přítomností, která jej neustále přesahuje (srov. Gaudete et exsultate, 8).(…) Romero se mohl s životem církve sladit a osvojit si jej, protože niterně miloval ty, kteří jej zrodili ve víře. Bez této niterné lásky bude velmi obtížné porozumět jeho příběhu a jeho konverzi, poněvadž tato láska jej přivedla k sebedarování v mučednictví. Tato láska se rodí z přijetí zcela nezištného daru, který nám nepatří a osvobozuje nás od každého nároku a pokušení myslet si, že jsme jeho vlastníky či jedinými interprety. Nevynalezli jsme církev, nezrodila se s námi a bude pokračovat bez nás. Tento postoj, který je dalek upadnutí do apatie, vzbuzuje bezednou a nepředstavitelnou vděčnost, která všemu dává pokrm. Mučednictví není synonymem ustrašenosti či postoje někoho, kdo nemiluje život a nedovede uznat jeho hodnotu. Naopak, mučedník je ten, který umí toto díkůvzdání ztělesnit a tlumočit životem“.

Romerovo „smýšlení s církví“ spočívá ve zpřítomnění Kristovy kenoze ve vlastním nitru, pokračoval papež František. Totéž sebezřeknutí (kenoze), jež vede k pokoře a chudobě (protože arogantní, domýšlivá a soběstačná církev není podle Romerových slov církví kenoze), Petrův nástupce požadoval také od dnešních pastýřů:

„Je důležité, bratři, abychom neměli strach přistoupit a dotknout se ran našeho lidu, které jsou také našimi ranami, a činit tak v Pánově stylu. Pastýř nemůže být vzdálen od utrpení svého lidu; ba dokonce bychom mohli říci, že srdce pastýře se měří podle schopnosti dojmout se tváří v tvář raněným a ohroženým životům. Činit tak v Pánově stylu znamená dovolit, aby toto utrpení zasáhlo a poznamenalo naše priority a naše gusta, využití času a peněz a také způsob modlitby, abychom mohli všechno a všechny pomazávat útěchou Ježíšova přátelství ve společenství víry, která obsahuje a otevírá stále nový horizont, dávající životu smysl a naději (srov. Evangelii gaudium, 49). Kristova kenoze vyžaduje rozchod s virtuálností života i proslovů, abychom naslouchali ustavičnému lomozu a volání reálných lidí, kteří vybízejí k navazování vztahů. A dovolte mi říci, že sítě slouží k vytváření kontaktů, ale nikoli kořenů; nejsou s to nám dát přináležitost a umožnit nám cítit, že jsme součástí téhož lidu. Bez tohoto cítění bude veškeré naše mluvení, shromažďování, setkávání a psaní znamením víry, která nedovedla provázet Pánovu kenozi, polovičaté víry“. 

Další části rozsáhlé promluvy věnoval papež František různým charakteristikám Kristovy kenoze – její mladosti, chudobě a kněžství – což mu umožnilo rozvinout pastorační indikace zaměřené na tyto kategorie věřících. Kristova kenoze je však také zároveň výrazem maximálního soucitu Otce, podotkl, a proto výsledky pastorační práce, evangelizace v církvi a její misijní poslání nestojí na bohatství prostředků a materiálních zdrojů nebo na kvantitě událostí a aktivit, které realizujeme, nýbrž na ústředním postavení soucitu: jedné z velkých charakteristik, kterou můžeme jako církev nabízet svým bratřím, připomenul Petrův nástupce mimo jiné středoamerickým biskupům.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY k biskupům Střední Ameriky je ZDE

Ad 3. Po obědě na apoštolské nunciatuře se římský biskup odebral na jedno ze dvou míst, která budou hostit veškeré tradiční body programu Světových dní mládeže – do pobřežního parku Cinta Costera, který v délce osmi a půl kilometru lemuje Panamský záliv. Obyvatelům hlavního města slouží k rekreaci díky svým sportovním areálům, cyklostezkám, běžeckým a procházkovým trasám. Ústřední prostranství parku – Campo Santo María La Antigua – může pojmout až 400 tisíc lidí. Právě zde půl hodinu před půlnocí našeho času papež František při bohoslužbě slova oficiálně zahájil Světové dny mládeže.

Pozvání na přednášku

Farnost Mladá Vožice zve veřejnost na přednášku  ředitelky  Charity Tábor Mgr. Ivany Hašplové  v pátek 8.2. 2019 v 18.00 na faru v Mladé Vožici. Tématem bude činnost, úkoly a působení Charity na Táborsku.

Mimořádné vánoce v kapli

Mimořádné Vánoce v kapli 2018

Na začátku roku jsem dostala otázku, zda se v kapli o Vánocích událo něco mimořádného. Moje první myšlenka byla, že to byly stejně krásné dny jako v minulých letech a že se ničím nelišily. Opět přišlo hodně lidí a dětí potěšit se krásným místem a současně si odnést Betlémské světlo. Když se ale zamyslím, tak těch výjimečných událostí bylo hodně. Při pohledu na Betlémy je vidět, jak je mimořádný vztah P. Marie, sv. Josefa a Ježíše – tedy sv. Rodiny. V dnešní době, kdy se mluví o krizi rodiny, je to záviděníhodný vztah. A přitom si sv. Josef s P. Marií neslibovali nic víc než my – lásku, úctu a věrnost. Mimořádná je i chudoba, do které se Syn Boží narodil. Je to nebetyčný rozdíl – naše moderní domovy v porovnání s chlévem se zvířaty. Napadá mě myšlenka: „Že by přemíra bohatství znamenala chudobu ve vztazích?“ Také se zde nabízí podobnost s dnešními uprchlíky a chudobou ve světě. Vždyť i sv. Rodina musela utéci, aby zachránila synovi život. Proto chci moc poděkovat všem, kteří přispěli na projekt „Mariino jídlo“. Cílem tohoto projektu je zajistit dětem jedno hodnotné jídlo denně v místě jejich vzdělání a současně je přivést do školních tříd, zajistit jim vzdělání a pomoci k vymanění se z chudoby. Každé jídlo, které děti dostávají v rámci projektu, stojí 2,- Kč. V kasičce bylo po Vánocích 8.500,-Kč. Matka Tereza říká: „Když nemůžeš nasytit sto lidí, nasyť jen jednoho.“ Prosím podívejte se na www. marysmeels.cz.

Když procházím kaplí, místem posledního odpočinku manželů Karla a Anny Küenburgových, často myslím na jejich mimořádný vztah. Vždyť bolest z odchodu Anny léčil Karel velkorysou dostavbou a zvelebením kaple. Můj velký dík patří také mým mimořádně šikovným přítelkyním, které vyrobily Betlémy papírové, perníkový, nebo mi je zapůjčili ze svých domovů. S poděkováním nemohu zapomenout na svou sestru, která má od Pána Boha mimořádný dar –krásně maluje a to nejen na kameny. Tím dělá mnoha lidem radost. Ne třešničkou, ale velkou „jahodou na dortu“ byla návštěva dětí ze školky a prvňáčků že školy. Je to vždy mimořádně milé, když děti zpívají Ježíškovi nebo vyprávějí, jaké dostaly dárky. Velké poděkování patří paním učitelkám za to, že přivádějí děti do kaple. Sice až na konec, ale o to s větší láskou, děkuji svému manželovi, který mi pomáhá, co mu síly stačí …. J

Nedávno jsem četla v novinách titulek z promluvy papeže Františka: „Betlém mění běh dějin a léčí strach.“ I to je k zamyšlení. První betlémskou chýši zhotovil sv. František, jehož heslem bylo Pokoj a Dobro. Tak vám přeji také mimořádně pokojný a dobrý rok.           A. Petříková

Slova útěchy při rozloučení

 Vážení přítomní, vítám vás v našem kostele. Scházíme se proto, abychom se naposledy rozloučili se vzácným, pracovitým a oblíbeným člověkem …. Na úvod dnešního rozloučení bych rád řekl dvě myšlenky. Nehledejme odpověď na otázku proč, ale soustřeďme svojí mysl na všechno dobré a krásné co nám….. zanechal. Za druhé největším darem Božího Syna na kříži je odpuštění v italském jazyce je to slovo perdonare = největší dar. Za začátku bych vás rád vyzval k odpuštění a to ve dvou rovinách. Jednak odpusťme……. pokud se něčeho dopustil proti nám a zároveň v duchu poprosme jeho za odpuštění, pokud jsme udělali něco nesprávného. Jen tak dojdou naše duše pokoje a usmíření. My všichni jsme hříšníci před Bohem a proto poprosme za odpuštění.

Vážení rodiče a děti, drazí přítomní, sestry a bratři. V našem životě existují chvíle a okamžiky, které nás naprosto přesahují a které nejsme pochopit svým rozumem. Také dnes prožíváme jeden z obtížně pochopitelných okamžiků našeho života. Shromáždili jsme se v tomto našem kostele, abychom se naposledy rozloučili a za všechno poděkovali našemu…… Jistě bychom si přáli, aby zde tak jako v biblických dobách učinil Ježíš zázrak.  Váš syn s námi dál zůstává ve společenství víry, naděje a lásky. Tato cesta je jediným mostem, který spojuje život přirozený a nadpřirozený. Je jedinou spojnicí mezi mezi životem a smrtí. Během hubertských bohoslužeb jsme se s ….. setkávali a vyznávali naši víru, o které říká Písmo, že dokáže hory přenášet. Víra se opírá o naději, která nám pomáhá projít tímto údolím stínu a smrti. Váš syn je s námi spojen ve společenství lásky, o které říká Písmo, že je silnější než smrt. Jedině v síle této víry a moci Božího slova k vám mohu mluvit..  Pokud se naše víra opírá o dětskou představu Všemohoucího režiséra, který nás vždycky zachrání před bolestí a smrtí pak tuto představu musíme odložit. Svět je následkem neposlušnosti prvních lidí tragicky vychýlen a snoubí se v něm světlo a temnota, život a smrt, bolest a utrpení. Do tohoto hříchem poznamenaného světa poslal Bůh svého jediného Syna Ježíše. Ježíš přišel proto, aby nás hříšné lidi usmířil se svým Otcem. Za toto usmíření zaplatil nejvyšší cenu obětoval svůj život. Ježíš nepřišel odstranit utrpení a smrt, ale přišel proto, aby byl s námi. Vždyť on řekl :“ Nebojte se já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ Váš syn byl v této víře pokřtěn. Jeho pracovitost a veselá nálada byla pro jeho spolupracovníky a blízké velkou posilou. Byl přesvědčen o nerozlučitelnost manželské lásky. Souběh okolností ho přivedl do zoufalé situace, kterou vyhodnotil odchodem z tohoto světa.

Kéž ho dobrý Bůh uvede na místo trvalého odpočinku, kde už není zármutek a bolest. Nám kéž dá Bůh sílu, statečnost a odvahu projít touto zkouškou naší víry. Amen.       P. Jaroslav rozloučení s mladým člověkem

Návštěvnost Ústějovské kaple 2018

NÁVŠTĚVNOST ÚSTĚJOVSKÉ KAPLIČKY v roce 2018 :

–       navštívilo ji nejméně 933 lidí ( často celé rodiny, ale počet neuveden )

–       nejvíce dne 28.9. – Svatováclavský výšlap – 73 pochodníků – zápis na str. 22

–       významné návštěvy :

na straně 6 – rodina úzce spjata s ThDr. Stan. ZELOU, olomouckým biskupem, internovaným v roce 1963 na Radvanově

na straně 29 – prapotomci rytířského rodu JENŠÍKŮ, který vlastnil asi v 16. století

zámek v Radvánově

–       významné události : 13 pobožností, 2x křest svatý ( na str. 15-7.července, na str. 20- 1.září )

–       ODKUD POUTNÍCI-TURISTÉ-PŘICHÁZELI :

z ciziny : z USA- str.11-29.4. a na str.14-12.6.- zápisy v angličtině

z KANADY- str.24-16.10.

z AUSTRÁLIE- str. 27-18.11.

z NĚMECKA -str.19-19.8.

z ČR :

Břeclav-již.Morava , Mladá Vožice, Chýnov

Brno, Jistebnice-Nehonín, Radvanov

Přerov, Kosova Hora , Lom u Tábora

Česká Třebová, Miličín, Zátiší

Mladá Boleslav-Boreč, Červený Újezd, Janov

Strakonice, Střezimíř, Dolni Hrachovice

Pyšely, Zhořec, Bernartice

Řevnice , Sezimovo Ústí, Louňovice

Praha , Slivice, Jindřichův Hradec

Měšice u Tábora , Soběslav, Votice

České Budějovice , Sedlečko, Tábor

Radimovice u Želče, Prčice, Oblajovice

Týn nad Vlt. , Těchobuz , Oldřichov

CO PŘÍCHOZÍ NEJVÍCE OCEŇUJÍ A CHVÁLÍ :

Polohu, krásu tohoto barokního skvostu z roku 1812, velebné ticho, klid ke ztišení a k modlitbě, její obnovený interiér – výzdoba, přístupnost- otevřené dveře, okolní malebnou přírodu s výhledem i torzo lípy v její blízkosti….zemský ráj to na pohled, jak napsala poutnice na str.24.

Dle Pamětní knihy připravili – Zemanovi