Ohlédnutí za poutí do Svaté Země

Farnost Mladá Vožice zve všechny účastníky poutě do Svaté Země i ty, kteří se chtějí něco o Svaté Zemi dozvědět na setkání na faru do Mladé Vožice v neděli 8.3. 020 v 17.00 hod. V programu bude promítání fotografií i ohlédnutí za společně prožitou poutí. Nabízíme „malou pouť“ do Ústějovské kaple. V 15.00hod. se uskuteční v kapli pobožnost.

 

Pozdravy ze Svaté Země do Mladé Vožice

  1. Pozdrav ze Svaté Země.

Poutníci z Mladovožicka posílají pozdrav do České republiky. V neděli se celá naše parta 24 poutníků shromáždila na letišti Václava Havla v v Praze Ruzyni. Přišla za námi hlavní vedoucí celé poutě paní Hendrychová z Cestovní kanceláře Palomino se svým manželem. S předstihem jsme se dozvěděli, že náš let původně plánovaný na pondělí bude  již v neděli večer. Odlet našeho letadla byl tedy naplánován na 23.45 hod. V letadle nás cestovalo téměř 200 nejen poutníků, ale také lidí, kteří se vraceli do svých domovů z návštěvy Prahy. Během letu jsme viděli rychle se vzdalující hlavní město a letěli jsme nad městem Mladá Vožice. Pilot byl kdysi žákem učitelky a poutnice v Načeradci. Jeho bývalá učitelka seděla  v letadle. V průběhu letu výslovně řekl:“Letíme nad Mladou Vožicí“. Záhy jsme se dostali do správné letové výšky cca 10 tisíc metrů. Po více než 3 hodinovém letu jsme přistáli na letišti v Tel Avivu. Po výstupu z letadla a vyzvednutí zavazadel nás přistavený autobus dovezl do hotelu v Betlémě s biblickým jménem Paradiso – ráj. Mezi Tel Avivem a Betlémem vede nová moderní cesta po níž jsme za necelou hodinu přicestovali do našeho hotelu. Přijeli jsme po 6. hodině právě na snídani. Pro poutníky byl připravený bohatý stůl západního stylu, takže si každý mohl vybrat podle chuti. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali v naší pouti na Pole pastýřů. Toto místo je spojeno s významnou biblickou  postavou krále Davida. Na tomto místě pásl ovce a později byl povolán za krále. Naším doprovázejícím duchovním je slovenský kněz Viliam  Paulíček, který doprovází více než dvě desítky let poutníky z Čech, Slovenska, Polska a dalších zemí. Po Izraeli se pohybujeme autobusem a ve skupině. P. Viliam nás uvádí do historie i současnosti Svaté Země. Na Poli Pastýřů v kapli jsme slavili na poděkování bohoslužbu, ve které jsme si připomněli počátky dějin spásy to je narození Ježíše Krista. Po skončení mše sv. jsme v obchodě s devocionáliemi dostali od obchodníků výborný černý čaj a kávu na zahřátí. Odtud jsme se vrátili ke krátkému odpočinku do našeho hotelu a pak jsme pokračovali autobusem do baziliky narození Páně. Tato bazilika patří historicky k těm nejstarším a vede k ní brána pokory. Sestoupili jsme pod oltář, kde se nachází stříbrná Davidova hvězda označující místo narození Božího Syna. Na zpáteční cestě jsme se zastavili na výborné  kávě u bratří františkánů. Na vyhlídce v těsné blízkosti stojí jeden z darovaných modelů Papamobilu tedy otevřeného vozu papeže Františka. Model je z důvodů poškození v prosklené schránce. Řád bratří Františkánů spravuje posvátná místa více než 800 let.

  1. Pozdrav ze Svaté Země.

Dnešní den jsme zahájili po snídani přejezdem z našeho hotelu Paradiso, který leží v arabské části Betléma do Jeruzaléma. Obě města jsou díky rozrůstající zástavbě téměř spojena. Mezi arabskou a židovskou částí Betléma leží Czechpoint tedy hranice oddělující obě dvě části města. Hranici tvoří vysoký železobetonový plot. Tutisté a poutníci mohou projíždět téměř bez kontroly, zatímco obyvatelé se při přechodu z jedné části Betléma do druhé musí legitimovat. Hranice je důsledkem šestidenní války a fakticky ukazuje na vztah mezi oběma zeměmi. Naše cesta vedla do Jeruzaléma. Na první křižovatce jsme odbočili směrem k západní části města a autobus nás odvezl až k těsné blízkosti Olivové hory. Název je odvozen od oliv, které na svazích rostou. Po vystoupení z autobusu jsme šli po asfaltové cestě s nádhernými panoramatickými výhledy na Horu Moria. Zde měl podle biblické zprávy obětovat praotec víry Abrahám svého syna Izáka. Později  byl na tomto místě vystavěn první Šalomounův chrám, který patřil mezi divy světa. V době Babylonského vyhnanství byl zbořen a opět obnoven po návratu židů do své vlasti. Král Herodes nechal chrám přestavět a proto se někdy používá označení Herodův chrám. Římané chrám roku 70. po Kristu podle dřívější předpovědi zničili. Zůstala stát pouze západní zeď nářků. Tady se ortodoxní židé scházejí k modlitbě a meditaci nad Božím slovem. Naše pouť pokračovala sestupem do cedronského údolí. Potokem voda neprotéká, ale název zůstal. Významným místem na úpatí olivové hory je chrám národů. Kde se nachází univerzální modlitba Otče náš v mnoha jazycích také v češtině a slovenštině. Z tohoto místa jsme pokračovali do getsemanské zahrady. Zde se nacházejí staré olivy. Ty nejstarší mohou pamatovat časy prvních křesťanů. V těsné blízkosti se nachází chrám zesnutí P. Marie. Odtud jsme pokračovali podél zdi obepínající staré město až ke zdi nářků. Zde jsme se duchovně připojili k modlitbě za izraelský národ. Poslední místo starého města byla hora Sion. Zde se nachází večeřadlo místo Ježíšovy poslední večeře s učedníky. Dnes spravuje toto místo stát Izrael. Poslední úsek dne byl završen bohoslužbou v blízkém kostele sv. Antonína.

  1. Pozdrav ze Svaté Země

Středeční den jsme zahájili bohatou snídaní v našem hotelu Paradiso. Hned poté jsme nastoupili do autobusu a vydali jsme se severovýchodním směrem až k přírodnímu letovisku Haifa. Zde jsme krátce zastavili u moře a prohlédli jsme si unikátní část zachovalého akvaduktu. Tato stavba přiváděla do města životodárnou vodu horského masivu ze vzdálenosti 20 km. Naše pouť směřovala dál na sever podél středozemního moře. Po cestě jsme se zastavili na vrcholu Karmel. Tento malý kostelík se nachází téměř 400 m/n a odtud je nádherný výhled na celou zátoku do vzdálenosti desítek km. Po krátkém odpočinku a výborné kávě jsme pokračovali do Kány Galilejské. Toto místo je spojeno s počátkem veřejného života Ježíše Krista. Kostelík s přilehlým klášterem v podzemí ukrývá základy mnohem staršího chrámu z e 4-6. Století. Při přestavbách byly nalezeny historické nádoby na vodu z doby Ježíšovy. Evangelista sv. Jan nám popisuje událost, kdy Ježíš na svatbě v Káni Galilejské proměnil vodu ve víno a tím zachránil svatebčany. Tento zázrak byl učiněn na výslovnou přímluvu Ježíšovy matky Marie. Po skončení prohlídky jsme opět nastoupili do našeho autobusu a směřovali jsme na úbočí hory Tábor. Hora Tábor se vypíná do výše 400metrů a vede k ní asfaltová cesta. Dopravu zajišťují mikrobusy obsazené 10 poutníky. Z vrcholu hory, kde se nachází velký chrám Proměnění Páně je úchvatný pohled do vzdálenosti několika desítek km. V dáli jsou vidět jezera, která slouží jednak k zavlažování a k chovu ryb. Za soumraku nás řidiči aut dovezli zpět a naši cestu jsme završili v městě Nazaret. Sem přišla sv. Rodina po návratu z Egypta a zde vyrůstal malý Ježíš ve skrytosti a připravoval se na své poslání.

  1. Pozdrav ze Svaté Země

Ráno jsme po probuzení v domácím hotelu v Nazaretě cestovali autobusem do blízké Baziliky Zvěstování. Tato dvouúrovňová moderní bazilika patří k největším chrámům zasvěceným P. Marii na světě. Uvnitř baziliky je malá kape, která je připomínkou Zvěstování. To znamená připomíná nám událost, kdy anděl oznámil P. Marii, že se stane Matkou Božího Syna. Pět minut od tohoto chrámu se nachází kostel sv. Josefa tedy muže P. Marie, ze které se narodil Kristus. Součástí prohlídky kostela je také archeology odkrytý dům z Ježíšovy doby. V těchto dobách žili lidé v jeskynních domech. Uprostřed domu byla jedna větší místnost, ve které se rodina shromažďovala větší část dne. Pod podlahou byl vyhlouben otvor, který sloužil jako sklep k uchovávání potravin. Po prohlídce těchto chrámů jsme pokračovali ke Genezaretskému jezeru. Toto jezero je jediným zdrojem sladké vody pro celou zemi. Je napájeno přítokem ředy Jordánu, která pramení v horách. Jezero je 12×20 km veliké a místní ho nazývají harfou, protože má podobný tvar. Po příjezdu se náš autobus stočil okolo jezera až k Hoře Blahoslavenství. Po cestě jsme viděli plantáže banánovníků. Trsy dozrávajících plodů byly zabaleny ve vacích kvůli lepšímu zrání banánů. Shora jsou plantáže chráněny sítí kvůli hmyzu. Občas se stává, že celá úroda napadena kobylkami a přijde tak vniveč. Proto musí být chráněna. Na hoře Blahoslavenství stojí chrám na místě kde Kristus vyhlásil univerzálně platný program soužití jednotlivců i národů takzvaná Blahoslavenství. V tomto biblickém textu jsou vyzdviženi chudí, pronásledovaní, věrní pravdě a spravedlnosti. Po mši sv. a prohlídce jsme se přesunuli do nedalekého kostela s názvem Tabgha. Kostel připomíná zázračné rozmnožení chlebů a ryb a nasycení tisícových zástupů. Poslední místo, které jsme si prohlédli je chrám vybudovaný na památku vyhlášení Primátu Petrovy církve: Ty jsi Petr skála, na té skále zbuduji svoji církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Před oltářem je skála jako připomínka tohoto Ježíšova prohlášení.

V hotelu jsme měli k obědu místní specialitu „Rybu sv. Petra“ s velmi chutným salátem. Po chutném obědě nás autobus odvezl ke Genezaretskému jezeru. Na břehu jsme nasoupili d člunu, který nás dovezl doprostřed jezera. Tam zůstal stát s vypnutými motory a do ticha zazněla biblická slova o utišení bouře na moři. Místní průvodci pro poutníky připravili malý dárek ve formě certifikátu na kterém je uměleckou formou znázorněn den naší plavby po jezeře.

 

  1. Pozdrav ze Svaté Země

Po dobré snídani jsme vyjeli opět autobusem z Betléma přes CcechPoint z arabské části města do židovské. Naše cesta se ubírala do Jeruzaléma a do města Betánie, které leží v jeho blízkosti. Biblická slova nás opět provázela. Ježíš často navštěvoval město Betánii. Tady bydlel Lazar a  jeho sestry Marta a Marie. Biblické vyprávění nás přivádí k události, kdy Lazar onemocněl a krátce nato zemřel. Jeho sestry velmi truchlili nad jeho nenadálou smrtí. Ježíš přišel do města až za čtyři dny. V té době už bylo po pohřbu a Lazarovo tělo spočívalo v kamenném hrobě. Když Ježíš přišel, hned mu sdělili zprávu o skonu Lazara. Ježíš zaplakal, nechal se doprovodit ke hrobu a následně Slovy „Lazare pojď ven“ ho přivedl k životu. Tímto divem zároveň dokazuje, že má moc od Boha. Z Betánie jsme zamířili do nejstaršího města na světě Jericha. Podle historického bádání byla archeology objevena vojenská věž s datací do 8.tisíciletí před Kristem. Jedná se očividně o nejstarší město na světě s datováním 10. tisíciletí od naší doby. Nad městem se nachází pravoslavný klášter ze 6. Století. Z Jericha je to jen krátká vzdálenost k Mrtvému moři, jehož vznik je odvozen nárazem zemských desek Africké a Asijské. Tímto nárazem došlo k vytvoření prolákliny, která se táhne přes celou zemi ze severu na jih země v délce několika set kilometrů. Proláklinu tvoří na severu Galilejské jezero a pokračuje dál údolím řeky Jordánu až k Mrtvému moři. Koncentrace soli v moři je kolem 40g/l  vody. V tak obrovské koncentraci nemůže přežít žádná flora ani fauna. Na krátké zastávce jsme měli možnost vyzkoušet na vlastní kůži hustotu vody a vykoupat se v tomto moři. Jediným přítokem do moře je řeka Jordán, kterou využívají místní zemědělci k zavlažování. Z toho důvodu hladina Mrtvého moře klesá. Aktuálně je více než 400m pod hladinou Středozemního moře. Protože bylo chladnější počasí využili jsme ještě večer k návštěvě muzea Diamantů v Jeruzalémě. Zde jsme se setkali s ženou ze Slovenska, která nás provedla celým areálem. Měli jsme příležitost prohlédnout sbírku uměleckých předmětů s možností nákupu sortimentu. Pokud si turista koupí nějaký sortiment zaplatí plnou cenu s tím, že na letišti dostane zpět DPH. Izraelští  obchodníci tak chtějí podnikatelům i turistům vyjít vstříc a umožnit výhodný obchod.

 

  1. Pozdrav ze Svaté Země

Dnešní den jsme zahájili přejezdem z arabské části Betléma do židovské a pak nás arabský řidič dovezl do Jeruzaléma až k Damašské bráně. Odtud jsme pokračovali pěšky směrem bývalé pevnosti císaře Antónia. Zde se nacházejí správní budovy, které patřily bývalému vládci. Do pevnosti Antonia byl přiveden Kristu k soudu. Nedaleko byl římskými vojáky zbičován a musel nastoupit cestu kříže. Křížová cesta se proplétá úzkými jeruzalémskými uličkami, kde se dvě osobní auta nevyhnou. Po úzkých cestách jsme došli až ke Golgotě místu ukřižování. Dnes se zde nachází nádherný chrám, který bývá označován jako střed duchovního světa.  U hlavního vchodu je starý kámen na kterém bylo po smrti pomázáno Kristovo tělo. Zbožní věřící přicházejí a uctívají tento asi 2metry dlouhý kámen, který stále vydává zvláštní jemnou vůni po balzánu a vonných mastech. Kostel je vystavěn do tvaru rotundy s průchodem a mnoha kaplemi. V jedné kapli je zasklena puklá skála. Podle biblického podání při Ježíšově smrti pukaly skály. Puklina prochází golgotskou skálou a nebýt křižáckých rytířů asi by se nedochovala. Jejich geniální plán zastřešit a obestavět skálu nám uchoval skálu včetně pukliny jako odkaz na pravdivost Písma. Po několika desítkách metrů jsme sestoupili do nejspodnější kaple, která připomíná vzácnou ženu matku císaře Konstantina, která r. 329 přišla do Jeruzaléma a pátrala po relikviích Ježíšova kříže. S velkou pravděpodobností je možné říci, že první křesťané příčné břevno po smrti Ježíše Krista uchovali a posléze předali jako dar. Horní kaple je vyzdobena nádhernými freskami a vznikla na připomínku genocidy Arménů ve 20. Století. Arménie patří k prvním národům, kteří přijali křesťanství a ani násilné vnucování islámu je nepřivedlo k odpadlictví. V roce 1915 zahynulo téměř 1,5 milionu Arménů… K nejvýznamnějším místům úcty patří na Golgotě místo kde byl vsazen do země kříž s tělem Ukřižovaného. Dnes se nachází na tomto místě stříbrný kříž s mnoha stále svítícími lampami. Nedaleko tohoto místa je Kristův hrob. Jeho kopii je možné vidět ve Voticích na hřbitově. Jedná se o nepříliš vysokou stavbu, která se skládá ze dvou částí. První větší vede do vlastního hrobu. Hrobové místo je menší, na jedné straně je asi v metrové výši kámen, kde se ukládalo tělo zemřelého. Ve Voticích je františkánský klášter ve kterém žili řeholníci. Ti dostali od svých představených v 17. století úkol dojet do Svaté Země a pořídit nákresy podle kterých by se kopie Božího hrobu postavila. Cesta trvala řeholníkům několik let, protože museli cestovat pěšky do Benátek a pak lodí do Haify. Dnes se to dá zvládnout letadlem za několik hodin. Kopie Božího hrobu je ve Voticích je dokonalou kopií originálu tady v Jeruzalémě.

  1. Pozdrav ze Svaté Země

Dnešní den jsme zahájili opět autobusovým přesunem z hotelu Paradiso do izraelské části Jeruzaléma. Tam jsme najeli na dálnici a směřovali jsme do městečka Aim Karin. Toto místo je z biblického pohledu mimořádné tím, že zde došlo k setkání P. Marie ze svojí příbuznou Alžbětou. Maria žila na severu země v Nazaretě a cestu do Aim Karin podnikla pravděpodobně s nějakou karavanou nebo známými lidmi. Cesta z Nazareta do Aim Karin je přes 170 kilometrů. Muselo jít o dost namáhavou cestu tím spíš, že tehdy lidé používali mezky nebo chodili pěšky. Musel tedy existovat nějaký závažný důvod, proč se P. Maria vydala na cestu. Odpověď nacházíme ve slovech Písma. Maria se dozvídá od anděla Gabriela, že se stane Matkou Božího Syna a jako důkaz uvádí příbuznou Alžbětu, která byla považována za neplodnou a v danou chvíli byla v šestém měsíci. Písmo pokračuje ve vyprávění a informuje o skutečnosti že Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů. Důvod je očividný. Maria šla navštívit Alžbětu proto, aby jí posloužila a pomohla. V městečku Aim Karin se nacházejí dva kostely. Jeden připomíná setkání P. Marie a Alžběty a druhý je připomínkou předchůdce Páně sv. Jana Křtitele. Na zdech obou kostelů jsou desky s modlitbami v mnoha jazycích také v Češtině a Slovenštině. Jedná se o modlitbu Magnifikat, která vytryskla ze srdce P. Marie po setkání s Alžbětou a modlitby Simeonova kantika. Po krátké prohlídce jsme pokračovali po dálnici až do hlavního města Tel Avivu. Toto přímořské letovisko je z mnoha pohledů zajímavé. Skutky Apoštolů uvádějí, že v městě žil nějakou dobu sv. Petr a na jeho přímluvu opět přivedl k životu děvče, které se zabilo pádem z výšky. Tuto skutečnost připomíná kostel, který leží v těsné blízkosti moře. Tel Aviv je moderní město, do kterého jezdí pracovat mnoho lidí. Na závěr naší pouti jsme si udělali procházku podél moře, které lemují řadu km dlouhé pláže. Téměř po celý rok je toto místo vyhledávanou lokalitou. Panuje zde přímořské počasí takže se dá koupat většinu roku. Nachází se tu také moderní přístav a překladiště zboží. Hodiny ve věži jsou připomínkou muslimů, kteří po 400 stech letech museli z Izraele odejít. Po prohlídce městské části jsme se přesunuli do hotelu a v noci budme cestovat na letiště do Tel Avivu a odtud v 5.30 poletíme zpět do vlasti. Deo Gratias

Posíláme ještě jednou srdečné pozdravy všem Mladovožičákům  a třeba příště pocestujeme do Izraele společně P. Jaroslav a poutníci z Mladé Vožice a okolí.

 

 

 

 

Pozdrav od Jordánu a od Mrtvého moře

Poutníci ze Svaté Země posílají pozdrav do Mladé Vožice od řeky Jordánu. Užíváme si sluníčka a příjemného počasí včetně návštěv duchovních míst Baziliky Narození v Betlémě, Baziliky Zvěstování v Nazarete, Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Sledujeme taky české stopy v této historicky bohaté zemi.

Odkaz na rozhovor o cestě ke kněžství

Křesťan a svět: Spiritualita Hnutí Fokoláre

Křesťan a svět: Spiritualita Hnutí Fokoláre

Pořad v souvislostech


Spiritualita Hnutí Fokoláre

Budeme vysílat


Pro Ježíše bych pojistku neměl
Spiritualita Hnutí Fokoláre
Spiritualita Hnutí Fokoláre

Vysílali jsme

Pro Ježíše bych pojistku neměl

Pro Ježíše bych pojistku neměl

Jak medikům zůstávají ideály…
 Audioarchiv

V pořadu Křesťan a svět tentokrát věnujeme pozornost Spiritualitě Hnutí Fokoláre. Hosty budou členové hnutí manželé Martina a Karel Fürstovi a kněz P. Jaroslav Karas. Poslouchejte v neděli 2.2.2020 od 20.15.

Hovořit budeme o jednotě s Kristem a současně lidmi pestrých názorů a postojů. Dílo Mariino, jak se hnutí také nazývá, je totiž zastoupené po celém světě a za necelých 80 let své existence (od roku 1943) získalo příznivce nejrůznějšího vyznání, věku i společenského postavení. V současné době se po celém světě slaví nedožité 100. výročí narození zakladatelky hnutí Chiary Lubichové, která přišla na svět 22. ledna 1920 v italském Tridentu.

 

Jak se fokolarínské principy jednoty a otevřenosti promítají do všedního dne členů hnutí, to karas_voziceje klíčová otázka, již v první části pořadu zodpoví katolický kněz P. Jaroslav Karas z farnosti Mladá Vožice na Táborsku. P. Karas zavzpomíná na vzácná setkání s předními osobnostmi hnutí, někdejším knězem bez státního souhlasu P. Miloslavem Vlkem nebo P. Karlem Pilíkem v 80. letech. Z doby doznívající totality vyzdvihne přirozenou formaci v Příchovicích, místě, kde po roce 1989 vzniklo centrum života mládeže litoměřické diecéze. Základ svého fokolarínství vidí v setkávání s druhými lidmi a úsilí spojovat a sjednocovat.  

furstovi_martina_karelV druhé části pořadu se na stejnou otázku, tedy uplatnění principů hnutí v běžném životě, budeme ptát Martiny a Karla Fürstových. Manželé žijící na Třeboňsku se pravidelně setkávají s dalšími členy Fokoláre, navzájem se povzbuzují na své duchovní cestě, společně připravují různé akce nebo třeba doprovázejí snoubence do manželství. Rovněž z jejich vyprávění je znát, že jim jde v první řadě o jednotu a otevřenost, že chtějí přinášet pokoj všude tam, kde jsou. V neposlední řadě se stále učí plně odevzdávat to bolestné a těžké do Božích rukou, po vzoru a zkušenosti Chiary Lubichové z válkou zkoušeného Tridentu.    

Na otázku, jaký způsob modlitby je pro ně typický, se shodují, že zásadní je rozjímat Boží Slovo. K tomu jim pomáhá Slovo života, tedy úryvek z bible, který Chiara Lubichová pravidelně každý měsíc promýšlela tak, aby se uplatnil v každodenním životě fokolarínské rodiny po celém světě. Tento princip zůstává v Hnutí Fokoláre zachovaný dodnes a skutečně je právě tou osou, která protíná každé společenské setkání i osobní rozjímání.

Pořad natočila a pro vysílání upravila Jitka Skřičková, technicky spolupracoval Jaroslav Topinka