Papež žehná městu a světu

Mimořádná pobožnost v čase epidemie – Urbi et Orbi

Vatikán. V podvečer se na prostranství před Bazilikou sv. Petra konala mimořádná pobožnost spojená s adorací Nejsvětější svátosti a eucharistickým požehnáním Urbi et Orbi, které ve streamingovém přenosu a před prázdným Svatopetrským náměstím předsedal Petrův nástupce. Po přečtení Markova evangelia (4,35-41) o utišení bouře na Genezaretském jezeře, Svatý otec pronesl meditaci, z níž vybíráme:

Pán nás uprostřed bouře interpeluje a vybízí, abychom vzbudili a aktivovali solidaritu a naději, jež jsou s to upevnit, podpořit a dát smysl těmto hodinám, kdy se zdá, že všechno ztroskotává. Pán se probouzí, aby probudil a oživil naši velikonoční víru. Máme kotvu: v Jeho kříži jsme byli spaseni. Máme kormidlo: v Jeho kříži jsme byli vykoupeni. Máme naději: v Jeho kříži jsme znovuzrozeni a obejmuti, aby nás nic a nikdo neoddělil od Jeho výkupné lásky. Uprostřed izolace, v níž trpíme nedostatkem přízně a setkání, zakoušíme nedostatek mnohého, slyšme ještě jednou zvěst, která je naší spásou: vstal z mrtvých a žije vedle nás. Pán nás volá ze svého kříže, abychom opět nalezli život, který nás čeká, hleděli na ty, kteří se nás dovolávají, posílili, rozpoznali a podnítili milost, která v nás přebývá. Nezhášejme skomírající plamínek (Iz 42,3), který nikdy neochoří, a dejme vzplanout naději.

Obejmout Jeho kříž znamená najít odvahu obejmout všechny rozpory nynější doby, vzdát se na chvíli svého bažení po všemohoucnosti a majetku a dát prostor kreativitě, kterou může vzbudit jedině Duch svatý. Znamená to najít odvahu otevřít prostory, kde všichni pocítí, že jsou povoláni, a dopustit nové podoby pohostinnosti, bratrství a solidarity. V Jeho kříži jsme byli spaseni, abychom přijali naději, které umožníme posilovat a podporovat všechna možná opatření a cesty, jež nám mohou pomoci se opatrovat a chránit. Obejmout Pána, abychom objali naději: to je síla víry, která osvobozuje od strachu a dává naději.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy MEDITACE je ZDE

Potom následovala chvíle ztišení před mariánskou ikonou Salus populi romani z baziliky Panny Marie Větší a Křížem z kostela sv. Marcela. Pod průčelím prostředního vchodu do baziliky pak byla vystavena Nejsvětější svátost k adoraci, kterou provázely zvláštní litanie složené k této příležitosti. Generální vikář pro městský stát Vatikán a arcipresbyter Baziliky sv. Petra, kardinál Angelo Comastri, pak ohlásil požehnání Urbi et Orbi, spojené s plnomocnými odpustky, pro každého kdo se spojil s tímto momentem, byť jen duchovně, pokud se jej nemohl účastnit pomocí sdělovacích prostředků, a Petrův nástupce udělil svátostné požehnání Eucharistií vystavenou v monstranci

Řeholnice v první linii

Řeholnice v první linii

Treviso. Na nemocničních chodbách i v tichu klauzury, daleko od pozornosti médií, se utkávají s epidemií tisíce řeholních sester. Přinášejí nemocným konkrétní pomoc a posilují je modlitbou. “Víme, že se můžeme nakazit a dokonce zemřít, ale chceme sloužit až do konce” říká Vatikánskému rozhlasu sestra Lancy Ezhupara z kongregace dcer sv. Kamila. V trevízské nemocnici, kterou spravuje, se v této chvíli léčí 120 pacientů nakaženým koronavirem.

Kamiliánské sestry skládají kromě obvyklých tří slibů – chudoby, čistoty a poslušnosti – ještě zvláštní čtvrtý, který  – jak říká sestra Lancy – nyní nabývá na významu. “Každá z nás slibovala, že bude sloužit nemocným, i kdyby ji to mělo stát život. V tomto duchu prožíváme svou službu,” dodává. Kamiliánky vedou v Itálii pět nemocnic, z toho tři v oblastech zasaženým koronavirem (Treviso, Brescia Cremona). 

“Možná, že v minulých letech upadal náš čtvrtý slib tak trochu do zapomnění, protože jsme se nemusely vyrovnávat s tak radikální epidemickou výzvou. Nyní ho objevujeme a znovu prožíváme. Stojíme v první linii boje s nákazou. Do našich nemocnic proudí stále další lidé nakažení koronavirem. Nejen sestry, ale celý náš zdravotní personál přináší pomoc s velkou obětavostí. Stále se potýkáme s nedostatkem zdravotnického materiálu, každý den se civilní obrana snaží o zajištění dodávek dezinfekčních prostředků a ochranných oděvů. Veřejná zdravotní služba je totiž přetížená, situace je skutečně obtížná, ne-li přímo kritická. Nakolik můžeme, přijímáme pacienty.”

Do boje s koronavirem se zapojují také klauzurní sestry. V jednom z bergamských klášterů postavily na balkón reproduktor, z něhož se do města rozléhá jejich modlitba. “Telefon u nás zvoní bez přestání. Lidé prosí o modlitbu za své blízké a nemocné přátele. Telefonují také k smrti unavení lékaři a zdravotní sestry s prosbou, abychom je podpírali svou modlitbou,” říká Vatikánskému rozhlasu sestra Maria Teresa

Kardinál Dominik Duka píše mladým

Dopis kardinála Duky dětem a studentům

V době celospolečenských omezení daných šířením epidemie koronaviru píše kardinál Duka na den Slavnosti Zvěstování 25. března 2020 děkovný dopis adresovaný studujícím a mládeži.
Publikováno: 26. 3. 2020 10:15

Milé děti, žáci, žákyně, studenti a studentky, 

píši vám tento dopis, protože myslím, že je to důležité. Budu rád, když si ho přečtete a budete o něm přemýšlet. 

Před několika týdny se změnily naše životy ze dne na den. Nikdo to nečekal, nikdo na to nebyl ani v nejmenším připravený. Byli jsme zvyklí, že žijeme v bezpečné a svobodné době. Ze můžeme chodit, kam chceme, a můžeme se vídat s lidmi, které máme rádi, kdykoliv na to máme chuť. Ze můžeme libovolně cestovat. I když se vám třeba často nelíbilo, že od pondělí do pátku musíte do školy, byla to jistota. Nic z toho najednou neplatí. Školy jsou zavřené, nesmíte do kina a nemůžete se vídat s kamarády, jak jste byli zvyklí. Dokonce vám dospěli říkají, že raději nepůjdete ani na návštěvu za dědou a babičkou, abyste je neohrozili. Venku skoro nikdo nechodí, život jako by zmizel. Všechno vypadá — zahalené do roušek — strašidelně, pocit jistoty a bezpečí jako by se vytratil. 

Bůh na nás sesílá různé zkoušky. Jsem starý muž a zažil jsem takové životní zkoušky, o kterých vy se už učíte jen v dějepisu a neumíte si je moc představit. Koronavirus a jeho šíření je trochu jiný, protože se týká nás všech a je na nás, jak v této zkoušce obstojíme všichni společně. Každý z nás máme svou velkou roli a je důležité, jak se k ní postavíme. Zvládnutí situace není v rukou jen naší vlády a státu, našich skvělých a odvážných doktorů a zdravotníků nebo třeba hasičů, vojáků či policistů. Je v rukou každého z nás, a tím ted‘ myslím i vás, děti, žáky, studenty. 

Svět se obrátil vzhůru nohama nejen vám, ale i vašim rodičům, prarodičům a učitelům. Je toho na ně hodně a dělají všechno možné, aby se o vás dobře postarali. Chtěl bych, abyste si toho všimli. Abyste viděli, co pro vás vaši nejbližší dělají, co se děje kolem vás a že i vy můžete pomoct. Ted‘ vidíte lásku, o které mluvil Pán Ježíš, v pravém slova smyslu v přímém přenosu. Lidé si pomáhají navzájem, šijí roušky, starším lidem chodí na nákupy. Mladí zdravotníci, často ještě nedostudovaní, jsou připraveni na okamžik, kdy budou povoláni do služby, aby se mohli starat o nemocné, skauti pomáhají už od samého počátku. 

Možná se zdá, že je to strach, který lidi spojil. Já si to ale nemyslím. Vidím, že to byla láska, která lidi spojila. Láska k bližnímu, obětavá a maximálně pokorná. Taková, jaká má být, a která v tom světě před epidemií jako by nebyla tolik vidět. 

I vy můžete pomoct a já vás o to prosím. Plňte svoje úkoly na dálku svědomitě. Poslouchejte svoje rodiče a učitele; věřím tomu, že i těm méně oblíbeným už se po vás moc stýská a udělali by všechno pro to, abyste mohli zase normálně společně svádět boj se vzděláním ve třídě. Rodiče se snaží být vám ku pomoci při pinění vašich školních povinností, ale ani oni nezvládnou všechno. Když budete bez odmlouvání a s radostí přistupovat k vaší škole na dálku, pomůžete tak všem a všichni si toho budou moc vážit. Vždyť vy, děti, jste ti Pánem ežíšem nejmilovanější a ve vás je naděje. A jsem přesvědčen, že je mezi vámi mnoho takových, kteří jednou jako dospělí budete pomáhat při řešení dalších, jiných těžkých zkoušek, které přijdou. A k tornu budete potřebovat vědomosti, znalosti a zkušenosti, které i ted‘ získáváte tak intenzivním, nezvyklým způsobem při vyhlášení nouzového stavu. 

Na začátku dopisu jsem psal, že „jako by se ztratil pocit jistoty“. Záměrně jsem použil podmiňovací způsob, kondicionál, jak se učíte vy větší v českém jazyce. „Jako by“… Ve skutečnosti se ale jistota neztratila. Jsem si jist, že Bůh nás má rád. Že i tato zkouška má svůj důvod. Nevím, možná se má ukázat, že i mobily, tablety a komunikace na dálku, všechno, co vaši rodiče nemají rádi a my staří tornu tolik nerozumíme, má svou světlou stránku a může nás posunout dál. Možná se má ukázat, že umělá inteligence pro lidstvo nemusí být hrozbou, ale naopak nám pomůže přežít, či vyvarovat se nemoci, třeba díky chytré karanténě. Anebo třeba jen Bůh viděl, že je načase, abychom se zklidnili, začali v tichosti svých duší přemýšlet a našli k němu zpět tu správnou cestu, cestu lásky a pokory. 

Vám dětem moc děkuji, že se učíte a pomáháte svým rodičům a učitelům. Že jim dáváte radost a smysl všechno zvládnout. Vážím si toho. 

Myslím na vás a vám všem, vašim rodičům, prarodičům, blízkým, přátelům, učitelům, kamarádům a všem lidem vyprošuji Boží milost. 

kardinál Dominik Duka OP
arcibiskup pražský a primas český

Praha dne 25. března 2020 v den Slavnosti Zvěstování Páně

Povzbudivá slova papeže Františka

Svatý otec vyzývá k naději všechny lidi, nejenom věřící: „Všichni jsou Boží děti, na všechny Bůh pohlíží. Rovněž člověk, který se s Bohem ještě nesetkal a nemá dar víry, může najít cestu v tom dobrém, v co věří; může nalézt sílu v lásce ke svým dětem, rodině, bratrům. Samozřejmě může prohlásit: »Nedokážu se modlit, protože nevěřím«, avšak současně může věřit v lásku lidí, které má kolem sebe, a nalézt v ní naději.“

Informace z bezpečnostní rady státu

Na základě rozhovorů s členy Bezpečnostní rady státu, lze sloužit takovou bohoslužbu, kdy nejde o veřejnou bohoslužbu-účastní se jí zhruba do deseti lidí, kteří zachovávají určitou vzdálenost mezi sebou. Tak neporušují žádné směrnice, o tom je mohu ujistit. Kardinál Dominik Duka arcibiskup pražský.

V době kdy ČR čelí největší hrozbě od konce II. světové války bych chtěl ujistit všechny naše spoluobčany, že církev je na straně všech ohrožených a je připravena a ochotna sloužit těm nejpotřebnějším.  Současná krize nás přivádí k přehodnocení našich priorit a otevírá nám cestu k hlubší víře. Opatření v boji proti infekci jsou důležitá, ale je potřeba je podpořit také modlitbou, která nám otevírá cestu k pokání.  Děkuji těm, kteří již zahájili modlitbu za zastavení infekce koronaviru v ČR i ve světě.  P. Jaroslav Karas  Mladá Vožice