František_v_Irsku_2._den

Papež na Světovém setkání rodin – 2. den

Knock/Dublin. 1. „Matce církve svěřujeme putující věřící lid Irska“ – řekl Svatý otec před modlitbou Anděl Páně na národním poutním místě v Knock, kam přišlo 45 tisíc lidí.
2. Sdílejte evangelium rodiny jako radost určenou světu!“ – kázal Petrův nástupce při nedělní závěrečné bohoslužbě IX. Světového setkání rodin v dublinském Phoenix Parku za účasti 300 tisíc lidí.

Ad 1. Mariánské poutní místo v Knock je duchovním srdcem Zeleného ostrova. Dnešní moderní chrám vysvětil v roce 1979 při své historické návštěvě Irska Jan Pavel II. Slavilo se tehdy právě sto let od chvíle, kdy padesát lidí z místní vesnice bylo po dvě hodiny svědkem zvláštního zjevení. Uprostřed hustého deště spatřili Pannu Marii v doprovodu dalších dvou postav, ve kterých rozpoznali sv. Josefa a sv. Jana evangelistu. Vedle nich, ve štítu středověkého kostelíka, pozorovali také oltář s Beránkem a křížem. Zevrubné šetření posléze potvrdilo pravost svědectví a církev zjevení Panny Marie v Knock oficiálně uznala ( v současné době je církevně uznaných 15 zjevení, Knock stojí chronologicky na 8. místě). Bylo to v době, kdy se Irsko pozvedalo z nejtěžšího hladomoru ve svých dějinách a všude panovala nouze a bída. Knock se stalo pro Iry symbolem naděje a útěchy. V současnosti patří k nejnavštěvovanějším mariánským poutním místům, každý rok tam přijde půl druhého milionu poutníků. Nedaleko od Knock je také další poutní místo, hora sv. Patrika, kde se tento apoštol Irů modlil za obrácení obyvatel ostrova.

Knock přivítal papeže Františka hustým drobným deštěm, který k Irsku neodmyslitelně patří. Katolíky z irského severozápadu nijak neodradil. Připravili papežovi radostné přijetí. Kontrast proti silně sekularizovanému Dublinu byl zjevný. Již na dvacet kilometrů vzdáleném letišti nešetřili projevy nadšení. Ani Svatý otec nedbal na déšť, přešel k zábradlím a dlouho zdravil lidi a žertoval s promoklými dětmi.

Na náměstí před poutním kostelem přijel František v papamobilu. Dlouho projížděl uličkami mezi sektory a nešetřil času na setkání s lidmi, kteří přijeli často z daleka a v jejichž tvářích se často zračilo dojetí. Je to setkání s jiným Irskem, než včera, s Irskem mariánské zbožnosti, s irským venkovem, který si zachoval víru. Svatý otec nespěchal ani v kapli, kde je na stěně v reliéfu proveden obraz, který se před téměř sto čtyřiceti ukázal očím místních venkovanů. Petrův nástupce se v tichosti pomodlil, zapálil svíci a jako dar zde zanechal zlatý růženec. Ke shromáždění 45 tisíc věřících před kaplí promluvil před modlitbou Anděl Páně:

„V kapli Zjevení jsem svěřil všechny rodiny světa a zejména vaše rodiny, irské rodiny do láskyplných přímluv Madony. Maria naše Matka zná radosti a námahy, prožívané v každém domově. Nosí je ve svém Neposkvrněném Srdci a s láskou je prezentuje před trůnem svého Syna.“ 

František připomněl růženec, který svatyni věnoval, a povzbudil shromážděné, aby pokračovali v tradici modlitby růžence, která během staletí přinášela rodinám útěchu a sílu. Svatý otec se modlil, aby Maria bděla „nad putováním věřícího Božího lidu »smaragdového ostrova«“.

„Prosíme, aby rodiny byly podporovány ve svém úkolu šířit Kristovo království a pečovat o ty poslední z našich bratří a sester. Ať jsou uprostřed vichrů a bouří, které se ženou naší dobou, baštami víry a dobroty, které podle těch nejlepších národních tradic odolávají všemu, co by chtělo umenšit důstojnost muže a ženy stvořených k Božímu obrazu a povolaných ke vznešené účasti na věčném životě.“ 

Po včerejším setkání s oběťmi zneužívání, papež František připojil modlitbu za všechny, kdo byli takto okradeni o svoji nevinnost, za důsledné hledání pravdy a spravedlnosti a odpuštění za hřích a pohoršení, které jednání některých členů církve způsobilo:

„Tato otevřená rána nás nutí, abychom rozhodně a pevně hledali pravdu a spravedlnost. Snažně prosím Pána o odpuštění za tyto hříchy, za skandál a za zradu, které se v Boží rodině dotkly mnohých. Prosím naši blahoslavenou Matku, aby se přimlouvala za uzdravení zneužitých a utvrdila každého člena křesťanské rodiny v odhodlaném předsevzetí už nikdy nepřipustit, aby došlo k něčemu podobnému.“

Na závěr papež pozdravil obyvatele Severního Irska a ujistil je o své nákolonnosti a blízkosti v modlitbě. K Panně Marii se pak obrátil s prosbou, aby dílo smíření na Zeleném ostrově pokračovalo.

„Prosím Madonu, aby podporovala všechny členy irské rodiny, aby jako bratři a sestry vytrvale pokračovali v díle smíření. S vděčností za ekumenické pokroky a značný rozkvět přátelství a spolupráce mezi křesťanskými komunitami prosím, aby všichni Kristovi učedníci svým vytrvalým úsilím nadále umožňovali růst mírového procesu a vytvářeli harmonickou a spravedlivou společnost pro dnešní děti, ať už jsou křesťané či muslimové, židé či jakkékoli jiné víry – děti Irska.“

Po společné modltbě Anděl Páně papež František ještě poděkoval za dopisy irských vězňů a přislíbil jim svou modlitbu.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY před ANDĚL PÁNĚ je ZDE

Z Knock se František vrátil letadlem do Dublinu. Poobědval na apoštolské nunciatuře a pokrátkém odpočinku se vydal do Phoenix Parku, kde v 16 hodin našeho času začala mše svatá na závěr Světového setkání rodin.

Ad 2. Husté nízké mraky, silný vítr a drobný déšť doprovázely začátek této liturgie. Navzdory radostným tónům slavnosti rodin, s pečlivě připraveným doprovodem několika sborů a symfonickým orchestrem, jakoby spíše chmurné počasí doprovázela papežova slova vložená do začátečního kajícího úkonu.

Včera jsem se setkal s osmi lidmi, kteří byli v minulosti mocensky, ve svém svědomí a pohlavně zneužiti. Po vyslechnutí toho, co mi řekli, chci tyto zločiny předložit Pánovu milosrdenství a prosit o odpuštění,“ řekl papež František na úvod dlouhého výčtu proseb o odpuštění, ve kterém se ve své rodné řeči obrátil k Bohu i k lidem. Tlumočník překládal papežovu modlitbu a prosbu o odpuštění simultánně do angličtiny pro 300 tisícové shromáždění. Petrův nástupce vzýval Boží odpuštění za opomenutí, kterých se v těchto kauzách dopustila církevní hierarchie a instituce, ale také za dávná selhání, zejména v případech odebírání dětí svobodným matkám k výchově, kterou pak poskytovaly  řeholní instituty.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROSBY O ODPUŠTĚNÍ je ZDE

V homilii se Svatý otec vrátil k ústřednímu tématu své návštěvy, ke Světovému setkání rodin. Vyšel přitom z evangelia 21. neděle liturgického mezidobí (Jan 6,60-69), kde Ježíš ujišťuje, že jeho slova jsou duch a jsou život.

„Tato slova, slibující dar Ducha svatého, přinášejí nám, kteří je vírou příjímáme, překypující hojnost života. Indikují poslední zdroj veškerého dobra, které jsme zakusili a slavili v těchto dnech: Božího Ducha, který neustále vdechuje nový život světu, srdcím, rodinám, domovům a farnostem. Každý nový den v životě našich rodin a každá nová generace si nese příslib nových Letnic, domácích Letnic, nového vylití Ducha, Parakléta, kterého nám Ježíš posílá jako našeho Advokáta, našeho Těšitele a Toho, který nám opravdu dodává odvahu. Kolik má jen svět zapotřebí tohoto povzbuzení, jež je Božím darem i příslibem! Kéž je jedním z plodů této oslavy rodinného života, abyste se po návratu do svých domovů stali pramenem povzbuzení pro druhé a sdíleli s nimi Ježíšova »slova věčného života«.“

V druhém čtení sv. Pavel (Ef 5,21-32) mluví o manželství jako o trvalé účasti věrnosti Krista církvi. Tato velkolepá nauka může někomu připadat jako „tvrdá řeč“, protože žít v lásce znamená umírat sobě a obrozovat se k lásce stále větší a trvalejší, pokračoval papež.

„Toto je láska, kterou jsme poznali v Ježíši Kristu a která se vtělila do našeho světa skrze rodinu. A skrze svědectví křesťanských rodin v každé generaci má moc zbořit každou přehradu rozdělení, smířit svět s Bohem a učinit z nás to, čím máme odjakživa být: jedinou lidskou rodinou, která žije společně ve spravedlnosti, svatosti a pokoji. Úkol dosvědčovat tuto dobrou zprávu není snadný. Nicméně výzvy, před nimiž stojí dnešní  křesťané, nejsou méně obtížné než ty, kterým museli čelit první irští misionáři. Myslím na svatého Kolumbána, který s hrstkou svých druhů přinesl světlo evangelia do evropských zemí v temných dobách kulturního úpadku. Jejich mimořádný misijní zdar se nezakládal na taktických metodách a strategických plánech, nýbrž na skromné a osvobozující poddajnosti vnuknutím Ducha svatého. Jejich každodenně dosvědčovaná věrnost Kristu uchvátila srdce, vroucně toužící po slovu milosti, a přispěla k vytvoření evropské kultury. A toto svědectví zůstává stálým zdrojem duchovní a misionářské obnovy svatého věřícího Božího lidu.“ 

Papež vybízel přítomné rodiny, aby se nezalekly těch, kdo odporují dobré zvěsti a reptají proti jejím „tvrdým slovům“. Nenechme se nikdy ovlivnit či odradit lhostejností nebo nevraživostí, povzbuzoval František:

„Nicméně, jsme-li k sobě poctiví, pokorně uznáme, že i nám může Ježíšova nauka připadat tvrdá. Vždycky je těžké odpustit těm, kteří nás zraňují! Je vždycky výzvou, máme-li přijmout migranta a cizince! Je bolestné snášet zklamání, odmítnutí či zradu! Jak nepohodlné je chránit práva těch nejslabších, ještě nenarozených či starých, když se nám zdá, že narušují náš pocit svobody.Nicméně, právě za těchto okolností se nás Pán táže: »I vy chcete odejít?«. Mocí Ducha, který nás povzbuzuje a s Pánem, který neustále po našem boku, můžeme odpovědět: »My jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží« (Jan 6,69).  A spolu s lidem Izraele můžeme zopakovat: »I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh« (Joz 24,18),“ jak zaznělo v prvním liturgickém čtení této neděle.

Každý křesťan dostává ve svátosti křtu a biřmování poslání učedníka a misionáře. Celá církev je povolána přinášet slova věčného života na periferie světa, pokračoval papež:

„Připravme se každý k vykročení na svoji cestu a obnovme svoji věrnost Pánu a povolání, které každý z nás obdržel. Přisvojme si modlitbu svatého Patrika a s radostí opakujme (papež pronáší následující slova v gaelštině): „Kriste ve mně, Kriste za mnou, Kriste vedle mne, Kriste pode mnou, Kriste nade mnou“. S radostí a silou, jež uděluje Duch svatý, povězme Mu s důvěrou: »Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života« (Jan 6,68).“

Zakončil papež František svou homilii na pláni v dublinském Phoenix Parku.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

Po závěrečných poděkováních účastníkům, místní církvi a dobrovolníkům, kardinál Kevin Farrell oznámil místo konání příštího Světového setkání rodin:

Svatý otče, s velkou rádostí nyní oznámím celém světu vaše rouhodnutí, že se příští Světové setkání rodin bude konat v Římě roku 2021, tedy na páté výročí vydání Amoris Laetitia.

Posledním bodem programu před návratem do Říma bylo setkání s 56ti členným irským episkopátem. To se však odehrávalo v soukromí dominikánského konventu Panny Marie Růžencové a sv. Kateřiny Sienské.

 

František_v_Irsku_1._den

Papež na Světovém setkání rodin – 1. den

Dublin. 1. „Křesťanské poselství zformovalo jazyk, myšlení i kulturu Irska“ – prohlásil Svatý otec při uvítací ceremonii v hlavním městě Irska.
2. „Manželství v církvi je účastí na tajemství věčné Boží lásky“ – řekl papež František na setkání s manželskými a snoubeneckými páry v dublinské prokatedrále (foto).
3. Návštěva Svatého otce v kapucínském Charitním centru.

Po 39 letech zavítal Petrův nástupce na půdu Irska. Papež František přijel především na Světové setkání rodin, zahájené již v úterý 21. srpna. V časných odpoledních hodinách se Svatý otec, po zdvořilostní návštěvě prezidenta republiky setkal s občanskými představiteli na Dublinském hradě. Po obědě na apoštolské nunciatuře pokračoval program prvního dne v pro-katedrále Panny Marie setkáním se snoubenci a novomanžely a následně soukromou návštěvou centra pro bezdomovce, spravovaného dublinskými kapucíny.

„Modlím se, aby Irsko naslouchající polyfonii soudobé politicko-sociální diskuse nezapomnělo inspirující melodie křesťanského poselství, jež mu byly v minulosti a mohou být i v budoucnosti oporou.“

Slova papeže Františka, jimiž končil své první veřejné vystoupení na irské půdě, hluboce rezonují v srdcích místních křesťanů.  Irsko, zelený ostrov šlehaný oceánskými větry, domov misionářů, kteří v temných staletích raného středověku evangelizovali kontinentální Evropu, vlast obhájců a mučedníků katolické víry ve staletích po anglikánské reformaci, ale také bezpočtu migrantů, odcházejících kvůli represím a hladomorům, kteří dodnes tvoří zárodky katolických komunit v Americe či Austrálii. Duchovní tvář této někdejší bašty katolicismu v západní Evropě v posledních desetiletích k nepoznání změnila sekulární kultura a pohoršení z pedofilních skandálů otřáslo morální autoritou církve a jejích představitelů. Uprostřed polemik a mediálních útoků, však tato země, kde se téměř 80% ze 7 milionů obyvatel hlásí ke katolicismu, dychtivě očekává slovo Petrova nástupce a zejména prarodiče, kteří již dlouho nepotkávají na bohoslužbách své děti, doufají, že se v jejich vnucích podaří rozdmýchat vyhaslý plamen víry.

Svou 24. zahraniční apoštolskou cestu zahájil papež František  – jak se stalo tradicí – již v předvečer, položením květin před ikonu Matky Boží Salus populi romani, v římské bazilice Panny Marie Větší. Dnes ráno, krátce po osmé hodině, letoun s papežem na palubě odstartoval z římského mezinárorodního letiště Fiumicino.

„Bude to můj druhý Svátek rodin, na prvním jsem byl ve Philadephii. Těší mne být mezi rodinami a jsem na této cestě rád. A je tu ještě jeden důvod, který se dotýká mého srdce: vracím se do Irska po 38 letech. V roce 1980 jsem se tam tři měsíce učil anglicky. Je to pro mne krásná vzpomínka.“

Obrátil se František k novinářům cestujícím papežským speciálem, předtím než se s nimi osobně pozdravil. Krátce před půl dvanáctou našeho času přivítal papeže na Dublinském mezinárodním letišti místopředseda vlády s rodinou. Strohou atmosféru prolomily dvě děti v tradičních krojích, které Františkovi předaly květiny. Svatý otec se krátce pozdravil s několika občanskými i církevními představiteli a také s kardinálem Farrellem, který je rovněž irského původu a z titulu své funkce v čele nového vatikánského Úřadu pro laiky, rodinu a život je jedním z pořadatelů Světového setkání rodin.

Ad 1. Uvítací ceremoniál na letišti se obešel bez oficiálních promluv a po několika minutách Svatého otce odvážela tmavomodrá Škoda Rapid do prezidentské rezidence, nazývané také „Irský Bílý dům“ ve Phoenix Parku na severu Dublinu. Vybudován byl v polovině 18. století a od roku 1937 je sídlem irských prezidentů. Po uvítací ceremonii na čestném dvoře se papež odebral k patnáctiminutovému soukromému rozhovoru s prezidentem Michael Higginsem. Tento levicově orientovaný sociolog a dlouholetý předseda labouristické strany, stojí v čele státu od roku 2011. Je mu 77 let a se svou manželkou Sabinou Coynovou, která se rovněž ceremoniálu zúčastnila, má čtyři děti. Místní komentátoři upozorňují na velmi srdečný průběh této části návštěvy. Jakoby si obě strany uvědomovaly, že v této chvíli je zapotřebí lidské srdečnosti, aby se změnila poněkud napjatá atmosféra oficiální části návštěvy. Před opuštěním prezidentského paláce se František setkal ještě s šestičlennou rodinou muslimských uprchlíků a s irskou rodinou, která je u sebe hostí.

Nejvýznamnějším momentem první a nejobtížnější etapy papežské návštěvy bylo setkání s představiteli vlády a společnosti. Probíhalo na Dublinském hradě v centru města, asi 5 km od prezidentského paláce. Papež František překonal vzdálenost opět v uzavřeném automobilu. Papeže Františka na hradě přijal premiér Leo Varadkar, který odehrál klíčovou roli v posledních civilizačních proměnách země. Je deklarovaným homosexuálem; na setkání s papežem nicméně přišel bez partnera. Soukromé setkání se Svatým otcem netrvalo ani deset minut a proběhlo bez přítomnosti médií. Premiér nicméně již dříve ohlásil, že má v úmyslu hovořit s papežem o sporných otázkách, jako jsou práva homosexuálů nebo kněžství žen. Ohlasy této nesnadné rozpravy se objevily také v jeho vystopení při setkání se státními představiteli. Předseda vlády nicméně zahájil proslov od pozitivních aspektů

„Vím, že jste strávil několik týdnů v Dublinu v roce 1980 a v Jezuitském centru v Milltown Parku jste se učil anglicky. Velice nás těší, že vás můžeme opět přivítat v Irsku. Bylo to rok po návštěvě papeže Jana Pavla II. a my jsme velice vděční, že jeho modlitba za mír na našem ostrově byla vskutku vyslyšena a projevila se ve Velkopáteční dohodě.“  

připomněl premiér Varadkar, smlouvu z roku 1998, která ukončila násilnosti na ostrově a stala se základem mírového procesu mezi Irskou republikou a Severním Irskem, které je součástí Velké Británie. Premiér s uznáním ocenil také klíčovou roli katolické církve v budování nezávislého Irska i křesťanské hodnoty v základech Evropské unie. Připomněl, že církev po více než 25 let od vzniku samostatného státu byla výlučným správcem nemocnic, škol i celého sociálního systému v zemi. Neopomněl se nicméně obšírně zmínit také o skandálech a hříších na katolické půdě v Irsku i jinde ve světě. Vybídl k prosazování nulové tolerance v pedofilních kauzách a k přechodu od slov k činům. 

Hlasovali jsme v našem parlamentu a v referendu za zmodernizování našich zákonů,“ dodal premiér Vadakar, s odkazem na liberalizaci zákona o rozvodech, potratech a nových formách rodiny, včetně jednopohlavních.


 

Na premiérova slova odpověděl papež František ve své italsky pronesené promluvě. V úvodu zvláště vyzdvihl přítomnost delegace ze Severního Irska a připomněl, že důvodem jeho návštěvy je Světové setkání rodin.

„Církev je skutečně rodinou rodin a cítí povinnost podporovat rodiny v jejich snaze plnit ve společnosti věrně a radostně poslání dané Bohem. (…) V rodině každý z nás činil první životní kroky. Tam jsme se naučili žít ve vzájemné harmonii, kontrolovat sobecké instinkty, smiřovat rozdílnosti a především rozpoznávat a hledat ony hodnoty, které dávají autentický význam a plnost životu.“ 

Svatý otec připomněl „dlouhý konflikt, který odděloval bratry a sestry jedné rodiny“ na irské půdě, zakončený již zmíněnou Velkopáteční dohodou. „Můžeme poděkovat za dvacet let míru, která následovala,“ dodal a vyjádřil naději, že dojde k další obrodě svornosti, smíření a vzájemné důvěry. Jak však dále zdůraznil, pokoj je v posledku Boží dar, který vyžaduje od člověka neustálou konverzi:

„Bez tohoto duchovního základu hrozí, že ideál globální rodiny národů nebude ničím jiným než prázdnou frází. Lze říci, že ekonomická či finanční prosperita jakožto cíl povede sama sebou k spravedlivějšímu a rovnějšímu sociálnímu řádu? Není tomu spíše tak, že růst materialistické „skartační kultury“ nás fakticky činí lhostejnějšími k těm chudým a nejvíce bezbraným členům lidské rodiny, včetně nenarozených, kteří jsou zbaveni samotného práva na život? V této době nám snad do svědomí nejvíce promlouvá masová migrační krize, které není určeno skončit a jejíž řešení vyžaduje moudrost, široký rozhled a humanitární starostlivost, překračující krátkodobá politická rozhodnutí.“

V druhé části promluvy obrátil pozornost k tématu, které nepřestává vyvolávat vášně v irské společnosti, totiž pedofilním skandálům. Aktuálnost tématu, budícího oprávněné rozhořčení a obratně zneužívaného proticírkevní lobby, dokládá množství plákátů rozvěšených po irském hlavním městě. Papež František k tomu řekl:

„Uvažuji-li o těch nejzranitelnějších, nemohu než uznat vážné pohoršení vyvolané v Irsku zneužíváním nezletilých těmi členy církve, kteří byli pověřeni je chránit a vychovávat. (…)Selhání církevních představitelů – biskupů, řeholních představených, kněží a jiných – při adekvátní odpovědi na tyto odporné zločiny právem vzbudilo rozhořčení a zůstává příčinou utrpení a zahanbení pro katolické společenství. I já sám tyto pocity sdílím. Můj předchůdce papež Benedikt nešetřil slovy, aby poukázal na vážnost situace, a požadoval přijetí „opravdu evangelních, správných a účinných opatření“ jako odpovědi na tuto zradu důvěry (srov. Benedikt XVI., List irským katolíkům, 19. března 2010, 10). Jeho rázný a otevřený zásah je nadále podnětem snah církevních představitelů o nápravu minulých chyb a přijímání přísných norem zajišťujících, aby nedošlo k jejich opakování.

Na druhou stranu papež dodal, že nelze zastírat ani prospěch, který církev přinášela a přináší irským dětem, a vyjádřil naději, že závažnost skandálu zneužívání pomůže zdůraznit nezbytnost ochrany nezletilých a zranitelných dospělých v celé společnosti.

„V tomto smyslu jsme si všichni vědomi potřeby poskytnout mládeži moudré doprovázení a zdravé hodnoty pro jejich růst.“

Na závěr papež vyjádřil naději na obnovu přátelských vztahů mezi církví a státem. Připomněl jejich historická pouta, stvrzená, když Svatý stolec před devadesáti lety mezi prními uznal nezávislé Irsko. Křesťanství se však stalo součástí života a kultury Irska už před 1500 lety a tamní mnišství, jakožto zdroj civilizace a umělecké tvořivosti, napsalo na tomto ostrově krásné stránky místních i světových dějin, dodal papež.

„Dnes stejně jako v minulosti se muži a ženy obývající tuto zemi snaží obohacovat život národa moudrostí zrozenou z víry. I v těch nejtemnějších chvílích Irska našli ve víře zdroj oné odvahy a nasazení, které jsou nezbytné k utváření budoucí svobody a důstojnosti, spravedlnosti a solidarity. Křesťanské poselství bylo integrující částí této zkušenosti a zformovalo jazyk, myšlení a kulturu lidí tohoto ostrova.“

Uzavřel papež František s ujištěním, že vypřošuje celému národu Boží požehnání, moudrost, radost a pokoj.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY NA UVÍTANOU je ZDE


 

Ad 2. Promluva na Dublinském hradě ukončila první etapu papežské návštěvy, věnovanou setkání s „novým Irskem“. Další události jsou již spojeny s široce pojatým tématem rodiny. V neoklasicistní prokatedrále Panny Marie, dokončené v roce 1825 na místě cisterckého opatství zničeného po anglikánském schismatu, se papež František setkal s novomanžely a snoubenci. Se svědectvím však vystoupili také manželé, kteří právě oslavili zlatou svatbu.

„Společným růstem v tomto společenství života a lásky jste prožili mnohé radosti a zajisté také nemálo utrpení. Spolu s dalšími, kteří ušli tak dlouhou životní cestu, jste strážci naší kolektivní paměti. Stále nám bude třeba vašeho svědectví naplněného vírou. Je to drahocenný zdroj pro mladé páry, které hledí do budoucnosti s emocemi a nadějí.. a možná i se špetkou úzkosti!“ 

Denis a Sinead, kteří se připravují vstoupit do manželství, se Františka ptali, jak vysvětlit svým vrstevníkům, že manželství není pouhá instituce:

„..dnes nejsme zvyklí na něco, co skutečně trvá celý život. Cítím-li hlad či žízeň, mohu je utišit, ale pocit sytosti nevydrží ani den. Mám-li práci, vím, že bych ji mohl ztratit proti své vůli anebo si zvolit jinou dráhu. Je dokonce těžké držet se zpátky, poněvadž všechno kolem nás je v pohybu; lidé v našem životě přicházejí a odcházejí, dávají se sliby, ale často jsou zlomeny nebo nedodrženy. Možná, že vaše otázka je ve skutečnosti ještě zásadnější a zní: „Opravdu není nic cenného, co by mohlo přetrvat? Ani láska?“ (…) Dnes je snadné uvíznout v kultuře provizoria a pomíjivosti. Tato kultura ohrožuje samotné kořeny našeho zrání, našeho růstu v naději a lásce. Jak můžeme v této kultuře pomíjivosti zakoušet to, co doopravdy trvá? Ano, to je to, co bych vám chtěl říci. Ze všech forem lidské tvořivosti je unikátní právě  manželství.” 

V manželství povstává nový život a vytváří se stabilní prostředí k růstu. Avšak manželství se také vyjímečným způsobem podílí na tajemství věčné Boží lásky, pokračoval papež František. Ježíš podporuje manžele ve vzájemném sebedarování, věrnosti a nerozlučitelné jednotě. Jeho láska je skálou a útočištěm v časech zkoušky, ale především zdrojem růstu v ryzí lásce, ujišťoval Svatý otec snoubence.

Třetí otázku položili novomanželé. Ptali se na v Irsku velice aktuální problém katolické výchovy dětí.

„Prvním a nejdůležitějším místem, kudy vede víra, je domov. Víře se učí doma prostřednictvím klidného a každodenního příkladu rodičů, kteří milují Pána a svěřují se Jeho slovu. Tam, doma – můžeme říci v „domácí církvi“ – se děti učí významu věrnosti, poctivosti a oběti. Vidí, jak se k sobě chovají maminka a tatínek, jak vzájemně pečují o sebe i o druhé, jak milují Boha i církev. (…) Modlete se tedy spolu v rodině, mluvte o věcech dobrých a svatých, nechte do svého rodinného života vcházet Marii, naši Matku. Slavte křesťanské svátky. Žijte v hluboké solidaritě s těmi, kdo trpí a jsou na okraji společnosti. Když si takto počínáte spolu se svými dětmi, jejich srdce postupně pronikne velkodušná láska k druhým.“ 

Radil papež František novomanželům. V závěru připomněl, že učení našeho Pána není v dnešním světě vždy populární. Přesto však na nemoci světa neexistuje jiný recept než láska a vlídnost. Nabádal rodiče, aby v tomto smyslu nezapomínali na vztah k nejstarší generaci, protože – jak dodal – děti nevyrostou v lásce, pokud se nenaučí komunikovat se svými prarodiči.

„A zavažme se Pánu, že budeme sloužit příchodu království svatosti, spravedlnosti a pokoje zachováváním věrnosti slibům, které jsme dali, a stálostí v lásce!“ – zakončil papež setkání s manželi a snoubenci, protkávané salvami smíchu, když překladatel přetlumočil Františkovy barvité improvizované popisy rodinných situací.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY k manželským a snoubeneckým párům je ZDE

Ad 3. Posledním zastavením před večerním festivalem rodin byla soukromá návštěva kapucínského centra pro bezdomovce (Capuchin Day Centre for Homeless People). Otcové kapucíni v něm nabízejí snídaně a obědy lidem bez domova a pečují o rodiny v těžké situaci. Denně rozdělí až 1 400 potravinových balíčků a poslouží 250-300 lidem. Zajíšťují potřebným také oblečení, bezplatného holiče nebo lékařské prohlídky. Do služby je zapojeno velké množství dobrovolníků, kteří ročně odpracují 15 tisíc hodin.
Papež František osobně pozdravil asi stovku klientů kapucínského centra: matky s dětmi, mládež, rodiny i staré lidi. Nejprve se pak obrátil k bratřím kapucínům:

Dostali jste milost kontemplovat Ježíšovy rány v lidech, kteří jsou potřební, trpí, jsou nešťastní, nic nemají, anebo jsou plní neřestí a nedostatků. Pro vás jsou Kristovým tělem! V tom spočívá vaše svědectví a církev vaše svědectví potřebuje!

Svatý otec dále poukázal na to, že jejich služba má ryze kněžské rysy. Na nic se nevyptáváte, protože – jak předeslal br. Kevin Crowely ve svém úvodním projevu – „je to Ježíš, kdo přichází“:

Přijímáte život, jak přichází, poskytujete útěchu a – když je to potřeba – odpouštíte. Přivádí mi to na mysl mnoho kněží, kteří žijí z vyptávání se na život druhých lidí a ve zpovědnicích se přehrabují ve svědomí… Vaše svědectví učí kněze naslouchat, být nablízku, odpouštět a nevyptávat se příliš.

Potřebujeme Ježíšovu prostotu, pokračoval Svatý otec. Prostotu evangelního otce, který svého syna obtíženého hříchy po návratu nedrží ve zpovědnici, nýbrž objímá. „Kéž ke všem kněžím dospěje toto vaše svědectví, srdce, které dokáže odpouštět a přitom nedeptá“, řekl papež František.

Potom se papež obrátil ke shromážděným klientům kapucínského centra a poděkoval jim zejména za důvěru, kterou chovají k církvi.

Děkuji vám, drazí bratři a sestry za lásku a důvěru, kterou chováte k otcům kapucínům. (…) Modlete se za církev, za biskupy a za kněze. Prosím vás, nezapomínejte na to!

V sobotu odpoledne se papež setkal se skupinou lidí, kteří se v dětství stali obětí pohlavního zneužití ze strany různých – dnes již bývalých – členů duchovenského stavu. Přítomni byli: Marie Collins; P. McCafferty, P. Joe McDonald; Councillor Damian O’Farrell; Paul Jude Redmond; Clodagh Malone e Bernadette Fahy. Jedna z osob, jež byla obětí tehdejšího kněze Tony Walshe, si přála zůstat v anonymitě. Setkání trvalo hodinu a půl. Referoval o tom ředitel vatikánského tiskového střediska, Greg Burke.

 

Tisíce_mladých_v_Římě

Papež: Odporovat zlu prokazováním dobra

Vatikán. Na Svatopetrském náměstí byla dopoledne slavena nedělní liturgie, na níž přišlo 70 tisíc mladých ze všech italských diecézí se 120 biskupy, stovkami kněží a řeholnic. Poutníci dorazili již v sobotu, kdy se setkali s papežem na antickém hipodromu Circo Massimo, a v neděli pro ně předseda Italské biskupské konference, kardinál Gualtiero Bassetti, sloužil spolu s ostatními kardinály, biskupy a kněžími mši svatou. Pěšky šli účastníci této pouti vzhledem k panujícímu letním horkům jenom její část: v okolí Říma nebo ve svých regionech.

Svatý otec přišel pozdravit účastníky bohoslužby hned po jejím skončení a v bílém džípu křížem krážem projel Náměstí sv. Petra, Pia XII. a zajel až do ulice Via della Conciliazione, kde pod žhnoucím sluncem sledovali liturgii z velkoplošných obrazovek i další poutníci, kteří si přišli vyslechnout pravidelnou papežovu nedělní promluvu před mariánskou modlitbou Anděl Páně. Bylo jich všech dohromady přibližně 90 tisíc.

Papež František se potom ke všem obrátil z pódia před vatikánskou bazilikou. Komentoval přitom dnešní druhé liturgické čtení (Ef 4,30-5,2) a svoji promluvu zakončil.

Vybízím vás dnes, abyste byli protagonisty v dobru! Protagonisty v dobru. Nemyslete si, že jste v pořádku, když nepácháte zlo; proviňuje se každý, kdo mohl prokázat a neprokázal dobro. Nestačí nemít nenávist, je třeba odpouštět; nestačí necítit zášť, je třeba modlit se za nepřátele; nestačí nebýt příčinou rozdělení, je třeba vnášet pokoj tam, kde není; nestačí nemluvit o druhých špatně, ale zasáhnout, když slyšíme, že se o druhém mluví špatně, zastavit řečičky – to je konání dobra. Pokud se nepostavíme zlu, mlčky jej přiživujeme. Je nezbytné zasáhnout tam, kde se šíří zlo, protože zlo se šíří tam, kde chybějí smělí křesťané, kteří mu odporují prokazováním dobra a tím, že »chodí v lásce« (srov. Ef 5,2), podle nabádání svatého Pavla.
Drazí mladí, v těchto dnech jste se hodně nachodili! Jste tedy vytrénovaní a proto mohu říci: choďte v lásce, mějte se rádi! A společně jděme k blížící se biskupské synodě. Panna Maria ať nás svojí mateřskou přímluvou podporuje, aby každý z nás mohl prokazováním skutků každý den odmítat zlo a přitakávat dobru.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY před ANGELUS je ZDE

Po hlavní promluvě se papež obrátil přímo k poutníkům z různých částí světa a zvláště  k účastníkům dnešní celoitalské pouti mládeže:

Zejména zdravím mládež italských diecézí, doprovázenou jejich biskupy, kněžími a vychovateli. V těchto dnech jste zaplavili ulice Říma svým nadšením a svojí vírou. Děkuji vám za vaši účast a za vaše křesťanské svědectví!

A vzápětí dodal s odkazem na sobotní setkání s nimi na antickém římském hipodromu Circo Massimo:

Včera jsem při děkování zapomněl zmínit kněze, kteří jsou vám blíže. Velice děkuji kněžím za jejich práci, kterou denně konají, děkuji za trpělivost – protože pro práci s vámi je trpělivosti zapotřebí!“ – dodal s úsměvem a pokračoval:

Děkuji za trpělivost kněží. Děkuji moc, moc. A viděl jsem také mnoho řeholních sester, které s vámi pracují, také sestrám moc děkuji! Moje uznání patří Italské biskupské konferenci – představované tady jejím předsedou kardinálem Gualtiero Bassettim – jež pořádala toto setkání mládeže před blížící se biskupskou synodou.
Drazí mladí, po návratu do svých domovů dosvědčujte svým vrstevníkům a všem, které potkáte, radost bratrství a společenství, které jste během těchto dnů putování a modlitby zakusili. Všem přeji hezkou neděli. Štastný návrat domů a prosím vás, nezapomeňte se modlit za mne!

Po společné mariánské modlitbě Anděl Páně Petrův nástupce všem požehnal.

 

Omluva_falešně_obviněným_duchovním_

Svatý otec se omluvil kněžím falešně nařčeným ze sexuálních deliktů

Vatikán. Minulý měsíc (12.7.) přijal papež František v Domě svaté Marty tři španělské kněze z diecéze Granada (otcové Román, Francisco a Manuel), aby se jim omluvil za křivé obvinění ze sexuálních deliktů, které proti nim bylo vzneseno před čtyřmi roky a kterého byli v plném rozsahu zproštěni loni v březnu před státními soudy. Na podzim roku 2014 totiž papež František obdržel dopis od 24letého muže, který je obvinil ze sexuálních deliktů, jichž se na něm měli dopustit, když byl ministrantem ve farnosti Juan María de Vianneimeno. Papež jej telefonicky kontaktoval a vyzval ho, aby všechno oznámil příslušným úřadům, policii a arcibiskupovi Franciscovi Martinéz Fernándezovi, kterému za tím účelem sám napsal.

Granadský arcibiskup pár dnů na to vykonal veřejný úkon kajícnosti – vrhnul se ve své katedrále na podlahu a prosil domnělou oběť o odpuštění. Španělská státní televize TVE informovala o případu, který byl vzápětí pojmenován jako „kauza Romanones“,  a odvysílala k tomu záběry otce Romána, jak právě slouží mši. Policie kněze zatkla a arcibiskup zveřejnil (15.10. 2014) jména a suspenzi tři obviněných kněží: P. Román Martínez Velázquez de Castro, a P. Francisco José Martínez Campos a P. Manuel Morales Morales.

K případu se papež dokonce sám veřejně vyjádřil při tiskové konferenci během návratu ze Štrasburku (25.11.2014).  Španělský novinář Alonso Martínez Javier Maria se tehdy papeže zeptal, „jak vnímal zprávy o případu v Granadě, který v jistém smyslu pomohl vynést na světlo.“

 „Dostaly se ke mně a přečetl jsem je. Zavolal jsem dotyčné osobě a řekl: Zítra jdi za biskupem, a napsal jsem biskupovi, aby začal pracovat a vyšetřovat. Jak jsem to vnímal? S velkou bolestí, s obrovskou bolestí. Pravda je však pravda, a nesmíme ji skrývat,“ odpověděl tehdy papež František.

Po téměř tři roky trvajícím procesu, během nichž byli tři jmenovaní kněží vláčeni v médiích jako zločinci, je v březnu roku 2017 soud v plném rozsahu osvobodil. V listopadu (29.11. 2017) z nich byl arcibiskupským úřadem v Granadě sňat také církevní trest suspenze. Jméno údajné oběti a údajného svědka, odsouzeného k zaplacení soudních výloh, média nikdy nezveřejnila kromě inicál D.V. On sám po rozsudku nevyužil možnosti odvolat se k nejvyššímu soudu, ani nebyl obviněn z křivého svědectví.

O papežské audienci tří španělských kněží falešně obviněných z pederastie informovala pouze sekulární média, např. španělská a americká.

Není to však poprvé, co papež přijal oběti falešného obvinění ze sexuálních deliktů. Letos v červnu se papež František během generální audience setkal s Tomaszem Komendou, odsouzeným v Polsku za sexuální delikt a vraždu nezletilé, kterých se nedopustil, v důsledku mylné expertízy soudního znalce. Tomasz Komenda strávil ve vězení krutých osmnáct let za nevylíčitelných podmínek, nepřestal však prosit o přímluvu sv. Jana Pavla II., jemuž připisuje zahájení uspěšného prošetření svého případu. Měsíc po svém „zázračném“ propuštění byl zásluhou papežského almužníka, nyní kardinála Krajewského přijat spolu se svými rodiči Petrovým nástupcem.

 

Pouť_do_Říma

Mladí Italové putují do Říma

Řím. Z celé Itálie se v těchto dnech vydává do Věčného městě 40 tisíc mladých lidí, aby se setkali s Petrovým nástupcem. Mnozí z nich putují pěšky, včetně 120 italských biskupů. Kromě italské mládeže se očekává přibližně 30 tisíc mladých z dalších zemí Evropy. Akci organizuje Italská biskupská konference v rámci přípravy na podzimní synodu, jejímž tématem budou „Mladí lidé, víra a rozlišování povolání“.

První a delší část všestranného programu dvoudenního setkání (11.-12.8) proběhne v sobotu na prostranství antického Circus Maximus, nad nímž ční starověké zříceniny na římském pahorku Palatinus. „Je to čas společného růstu ve víře a utváření společenství mládeže, která má v církvi vidět  svého spojence“ – říká kardinál Basseti. Předseda Italské biskupské konference podotýká, že jde o první pouť tohoto druhu, na níž se do Říma vydávají mladí ze všech italských diecézí.

V sobotu večer se setkají s papežem, který za nimi přijede na Circo Massimo, aby odpověděl na tři jejich otázky a bohoslužbou slova pak zahájil celonoční modlitební vigilii, během níž bude možnost přijmout svátost smíření, k čemuž budou v blízkém okolí otevřeny kostely. V neděli ráno se mladí lidé vydají do Vatikánu, aby se na Svatopetrském náměstí účastnili mše svaté, kterou bude sloužit kardinál Bassetti spolu s italskými biskupy. V poledne k nim promluví opět Svatý otec v rámci pravidelné promluvy před mariánskou modlitbou Anděl Páně.

V rámci blížící se synody jsme chtěli přijít s něčím ze života. Mládež, ohrožována individualismem a roztěkaností, potřebuje iniciativy, které vytvářejí společenství a otevírají jedince druhému, což umožňuje právě společné putování. Myslím, že to bude výjimečná akce, protože obohatí mládež a zajisté se pozitivně odrazí i v setkání s papežem. Mládež očekává od církve, že ji bude provázet a naslouchat jí, ale především chtějí od církve věrohodné svědectví.

– říká Vatikánskému rozhlasu o. Michele Falabretti, který má při Italské biskupské konferenci na starost pastoraci mládeže.