František_v_Irsku_1._den

Papež na Světovém setkání rodin – 1. den

Dublin. 1. „Křesťanské poselství zformovalo jazyk, myšlení i kulturu Irska“ – prohlásil Svatý otec při uvítací ceremonii v hlavním městě Irska.
2. „Manželství v církvi je účastí na tajemství věčné Boží lásky“ – řekl papež František na setkání s manželskými a snoubeneckými páry v dublinské prokatedrále (foto).
3. Návštěva Svatého otce v kapucínském Charitním centru.

Po 39 letech zavítal Petrův nástupce na půdu Irska. Papež František přijel především na Světové setkání rodin, zahájené již v úterý 21. srpna. V časných odpoledních hodinách se Svatý otec, po zdvořilostní návštěvě prezidenta republiky setkal s občanskými představiteli na Dublinském hradě. Po obědě na apoštolské nunciatuře pokračoval program prvního dne v pro-katedrále Panny Marie setkáním se snoubenci a novomanžely a následně soukromou návštěvou centra pro bezdomovce, spravovaného dublinskými kapucíny.

„Modlím se, aby Irsko naslouchající polyfonii soudobé politicko-sociální diskuse nezapomnělo inspirující melodie křesťanského poselství, jež mu byly v minulosti a mohou být i v budoucnosti oporou.“

Slova papeže Františka, jimiž končil své první veřejné vystoupení na irské půdě, hluboce rezonují v srdcích místních křesťanů.  Irsko, zelený ostrov šlehaný oceánskými větry, domov misionářů, kteří v temných staletích raného středověku evangelizovali kontinentální Evropu, vlast obhájců a mučedníků katolické víry ve staletích po anglikánské reformaci, ale také bezpočtu migrantů, odcházejících kvůli represím a hladomorům, kteří dodnes tvoří zárodky katolických komunit v Americe či Austrálii. Duchovní tvář této někdejší bašty katolicismu v západní Evropě v posledních desetiletích k nepoznání změnila sekulární kultura a pohoršení z pedofilních skandálů otřáslo morální autoritou církve a jejích představitelů. Uprostřed polemik a mediálních útoků, však tato země, kde se téměř 80% ze 7 milionů obyvatel hlásí ke katolicismu, dychtivě očekává slovo Petrova nástupce a zejména prarodiče, kteří již dlouho nepotkávají na bohoslužbách své děti, doufají, že se v jejich vnucích podaří rozdmýchat vyhaslý plamen víry.

Svou 24. zahraniční apoštolskou cestu zahájil papež František  – jak se stalo tradicí – již v předvečer, položením květin před ikonu Matky Boží Salus populi romani, v římské bazilice Panny Marie Větší. Dnes ráno, krátce po osmé hodině, letoun s papežem na palubě odstartoval z římského mezinárorodního letiště Fiumicino.

„Bude to můj druhý Svátek rodin, na prvním jsem byl ve Philadephii. Těší mne být mezi rodinami a jsem na této cestě rád. A je tu ještě jeden důvod, který se dotýká mého srdce: vracím se do Irska po 38 letech. V roce 1980 jsem se tam tři měsíce učil anglicky. Je to pro mne krásná vzpomínka.“

Obrátil se František k novinářům cestujícím papežským speciálem, předtím než se s nimi osobně pozdravil. Krátce před půl dvanáctou našeho času přivítal papeže na Dublinském mezinárodním letišti místopředseda vlády s rodinou. Strohou atmosféru prolomily dvě děti v tradičních krojích, které Františkovi předaly květiny. Svatý otec se krátce pozdravil s několika občanskými i církevními představiteli a také s kardinálem Farrellem, který je rovněž irského původu a z titulu své funkce v čele nového vatikánského Úřadu pro laiky, rodinu a život je jedním z pořadatelů Světového setkání rodin.

Ad 1. Uvítací ceremoniál na letišti se obešel bez oficiálních promluv a po několika minutách Svatého otce odvážela tmavomodrá Škoda Rapid do prezidentské rezidence, nazývané také „Irský Bílý dům“ ve Phoenix Parku na severu Dublinu. Vybudován byl v polovině 18. století a od roku 1937 je sídlem irských prezidentů. Po uvítací ceremonii na čestném dvoře se papež odebral k patnáctiminutovému soukromému rozhovoru s prezidentem Michael Higginsem. Tento levicově orientovaný sociolog a dlouholetý předseda labouristické strany, stojí v čele státu od roku 2011. Je mu 77 let a se svou manželkou Sabinou Coynovou, která se rovněž ceremoniálu zúčastnila, má čtyři děti. Místní komentátoři upozorňují na velmi srdečný průběh této části návštěvy. Jakoby si obě strany uvědomovaly, že v této chvíli je zapotřebí lidské srdečnosti, aby se změnila poněkud napjatá atmosféra oficiální části návštěvy. Před opuštěním prezidentského paláce se František setkal ještě s šestičlennou rodinou muslimských uprchlíků a s irskou rodinou, která je u sebe hostí.

Nejvýznamnějším momentem první a nejobtížnější etapy papežské návštěvy bylo setkání s představiteli vlády a společnosti. Probíhalo na Dublinském hradě v centru města, asi 5 km od prezidentského paláce. Papež František překonal vzdálenost opět v uzavřeném automobilu. Papeže Františka na hradě přijal premiér Leo Varadkar, který odehrál klíčovou roli v posledních civilizačních proměnách země. Je deklarovaným homosexuálem; na setkání s papežem nicméně přišel bez partnera. Soukromé setkání se Svatým otcem netrvalo ani deset minut a proběhlo bez přítomnosti médií. Premiér nicméně již dříve ohlásil, že má v úmyslu hovořit s papežem o sporných otázkách, jako jsou práva homosexuálů nebo kněžství žen. Ohlasy této nesnadné rozpravy se objevily také v jeho vystopení při setkání se státními představiteli. Předseda vlády nicméně zahájil proslov od pozitivních aspektů

„Vím, že jste strávil několik týdnů v Dublinu v roce 1980 a v Jezuitském centru v Milltown Parku jste se učil anglicky. Velice nás těší, že vás můžeme opět přivítat v Irsku. Bylo to rok po návštěvě papeže Jana Pavla II. a my jsme velice vděční, že jeho modlitba za mír na našem ostrově byla vskutku vyslyšena a projevila se ve Velkopáteční dohodě.“  

připomněl premiér Varadkar, smlouvu z roku 1998, která ukončila násilnosti na ostrově a stala se základem mírového procesu mezi Irskou republikou a Severním Irskem, které je součástí Velké Británie. Premiér s uznáním ocenil také klíčovou roli katolické církve v budování nezávislého Irska i křesťanské hodnoty v základech Evropské unie. Připomněl, že církev po více než 25 let od vzniku samostatného státu byla výlučným správcem nemocnic, škol i celého sociálního systému v zemi. Neopomněl se nicméně obšírně zmínit také o skandálech a hříších na katolické půdě v Irsku i jinde ve světě. Vybídl k prosazování nulové tolerance v pedofilních kauzách a k přechodu od slov k činům. 

Hlasovali jsme v našem parlamentu a v referendu za zmodernizování našich zákonů,“ dodal premiér Vadakar, s odkazem na liberalizaci zákona o rozvodech, potratech a nových formách rodiny, včetně jednopohlavních.


 

Na premiérova slova odpověděl papež František ve své italsky pronesené promluvě. V úvodu zvláště vyzdvihl přítomnost delegace ze Severního Irska a připomněl, že důvodem jeho návštěvy je Světové setkání rodin.

„Církev je skutečně rodinou rodin a cítí povinnost podporovat rodiny v jejich snaze plnit ve společnosti věrně a radostně poslání dané Bohem. (…) V rodině každý z nás činil první životní kroky. Tam jsme se naučili žít ve vzájemné harmonii, kontrolovat sobecké instinkty, smiřovat rozdílnosti a především rozpoznávat a hledat ony hodnoty, které dávají autentický význam a plnost životu.“ 

Svatý otec připomněl „dlouhý konflikt, který odděloval bratry a sestry jedné rodiny“ na irské půdě, zakončený již zmíněnou Velkopáteční dohodou. „Můžeme poděkovat za dvacet let míru, která následovala,“ dodal a vyjádřil naději, že dojde k další obrodě svornosti, smíření a vzájemné důvěry. Jak však dále zdůraznil, pokoj je v posledku Boží dar, který vyžaduje od člověka neustálou konverzi:

„Bez tohoto duchovního základu hrozí, že ideál globální rodiny národů nebude ničím jiným než prázdnou frází. Lze říci, že ekonomická či finanční prosperita jakožto cíl povede sama sebou k spravedlivějšímu a rovnějšímu sociálnímu řádu? Není tomu spíše tak, že růst materialistické „skartační kultury“ nás fakticky činí lhostejnějšími k těm chudým a nejvíce bezbraným členům lidské rodiny, včetně nenarozených, kteří jsou zbaveni samotného práva na život? V této době nám snad do svědomí nejvíce promlouvá masová migrační krize, které není určeno skončit a jejíž řešení vyžaduje moudrost, široký rozhled a humanitární starostlivost, překračující krátkodobá politická rozhodnutí.“

V druhé části promluvy obrátil pozornost k tématu, které nepřestává vyvolávat vášně v irské společnosti, totiž pedofilním skandálům. Aktuálnost tématu, budícího oprávněné rozhořčení a obratně zneužívaného proticírkevní lobby, dokládá množství plákátů rozvěšených po irském hlavním městě. Papež František k tomu řekl:

„Uvažuji-li o těch nejzranitelnějších, nemohu než uznat vážné pohoršení vyvolané v Irsku zneužíváním nezletilých těmi členy církve, kteří byli pověřeni je chránit a vychovávat. (…)Selhání církevních představitelů – biskupů, řeholních představených, kněží a jiných – při adekvátní odpovědi na tyto odporné zločiny právem vzbudilo rozhořčení a zůstává příčinou utrpení a zahanbení pro katolické společenství. I já sám tyto pocity sdílím. Můj předchůdce papež Benedikt nešetřil slovy, aby poukázal na vážnost situace, a požadoval přijetí „opravdu evangelních, správných a účinných opatření“ jako odpovědi na tuto zradu důvěry (srov. Benedikt XVI., List irským katolíkům, 19. března 2010, 10). Jeho rázný a otevřený zásah je nadále podnětem snah církevních představitelů o nápravu minulých chyb a přijímání přísných norem zajišťujících, aby nedošlo k jejich opakování.

Na druhou stranu papež dodal, že nelze zastírat ani prospěch, který církev přinášela a přináší irským dětem, a vyjádřil naději, že závažnost skandálu zneužívání pomůže zdůraznit nezbytnost ochrany nezletilých a zranitelných dospělých v celé společnosti.

„V tomto smyslu jsme si všichni vědomi potřeby poskytnout mládeži moudré doprovázení a zdravé hodnoty pro jejich růst.“

Na závěr papež vyjádřil naději na obnovu přátelských vztahů mezi církví a státem. Připomněl jejich historická pouta, stvrzená, když Svatý stolec před devadesáti lety mezi prními uznal nezávislé Irsko. Křesťanství se však stalo součástí života a kultury Irska už před 1500 lety a tamní mnišství, jakožto zdroj civilizace a umělecké tvořivosti, napsalo na tomto ostrově krásné stránky místních i světových dějin, dodal papež.

„Dnes stejně jako v minulosti se muži a ženy obývající tuto zemi snaží obohacovat život národa moudrostí zrozenou z víry. I v těch nejtemnějších chvílích Irska našli ve víře zdroj oné odvahy a nasazení, které jsou nezbytné k utváření budoucí svobody a důstojnosti, spravedlnosti a solidarity. Křesťanské poselství bylo integrující částí této zkušenosti a zformovalo jazyk, myšlení a kulturu lidí tohoto ostrova.“

Uzavřel papež František s ujištěním, že vypřošuje celému národu Boží požehnání, moudrost, radost a pokoj.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY NA UVÍTANOU je ZDE


 

Ad 2. Promluva na Dublinském hradě ukončila první etapu papežské návštěvy, věnovanou setkání s „novým Irskem“. Další události jsou již spojeny s široce pojatým tématem rodiny. V neoklasicistní prokatedrále Panny Marie, dokončené v roce 1825 na místě cisterckého opatství zničeného po anglikánském schismatu, se papež František setkal s novomanžely a snoubenci. Se svědectvím však vystoupili také manželé, kteří právě oslavili zlatou svatbu.

„Společným růstem v tomto společenství života a lásky jste prožili mnohé radosti a zajisté také nemálo utrpení. Spolu s dalšími, kteří ušli tak dlouhou životní cestu, jste strážci naší kolektivní paměti. Stále nám bude třeba vašeho svědectví naplněného vírou. Je to drahocenný zdroj pro mladé páry, které hledí do budoucnosti s emocemi a nadějí.. a možná i se špetkou úzkosti!“ 

Denis a Sinead, kteří se připravují vstoupit do manželství, se Františka ptali, jak vysvětlit svým vrstevníkům, že manželství není pouhá instituce:

„..dnes nejsme zvyklí na něco, co skutečně trvá celý život. Cítím-li hlad či žízeň, mohu je utišit, ale pocit sytosti nevydrží ani den. Mám-li práci, vím, že bych ji mohl ztratit proti své vůli anebo si zvolit jinou dráhu. Je dokonce těžké držet se zpátky, poněvadž všechno kolem nás je v pohybu; lidé v našem životě přicházejí a odcházejí, dávají se sliby, ale často jsou zlomeny nebo nedodrženy. Možná, že vaše otázka je ve skutečnosti ještě zásadnější a zní: „Opravdu není nic cenného, co by mohlo přetrvat? Ani láska?“ (…) Dnes je snadné uvíznout v kultuře provizoria a pomíjivosti. Tato kultura ohrožuje samotné kořeny našeho zrání, našeho růstu v naději a lásce. Jak můžeme v této kultuře pomíjivosti zakoušet to, co doopravdy trvá? Ano, to je to, co bych vám chtěl říci. Ze všech forem lidské tvořivosti je unikátní právě  manželství.” 

V manželství povstává nový život a vytváří se stabilní prostředí k růstu. Avšak manželství se také vyjímečným způsobem podílí na tajemství věčné Boží lásky, pokračoval papež František. Ježíš podporuje manžele ve vzájemném sebedarování, věrnosti a nerozlučitelné jednotě. Jeho láska je skálou a útočištěm v časech zkoušky, ale především zdrojem růstu v ryzí lásce, ujišťoval Svatý otec snoubence.

Třetí otázku položili novomanželé. Ptali se na v Irsku velice aktuální problém katolické výchovy dětí.

„Prvním a nejdůležitějším místem, kudy vede víra, je domov. Víře se učí doma prostřednictvím klidného a každodenního příkladu rodičů, kteří milují Pána a svěřují se Jeho slovu. Tam, doma – můžeme říci v „domácí církvi“ – se děti učí významu věrnosti, poctivosti a oběti. Vidí, jak se k sobě chovají maminka a tatínek, jak vzájemně pečují o sebe i o druhé, jak milují Boha i církev. (…) Modlete se tedy spolu v rodině, mluvte o věcech dobrých a svatých, nechte do svého rodinného života vcházet Marii, naši Matku. Slavte křesťanské svátky. Žijte v hluboké solidaritě s těmi, kdo trpí a jsou na okraji společnosti. Když si takto počínáte spolu se svými dětmi, jejich srdce postupně pronikne velkodušná láska k druhým.“ 

Radil papež František novomanželům. V závěru připomněl, že učení našeho Pána není v dnešním světě vždy populární. Přesto však na nemoci světa neexistuje jiný recept než láska a vlídnost. Nabádal rodiče, aby v tomto smyslu nezapomínali na vztah k nejstarší generaci, protože – jak dodal – děti nevyrostou v lásce, pokud se nenaučí komunikovat se svými prarodiči.

„A zavažme se Pánu, že budeme sloužit příchodu království svatosti, spravedlnosti a pokoje zachováváním věrnosti slibům, které jsme dali, a stálostí v lásce!“ – zakončil papež setkání s manželi a snoubenci, protkávané salvami smíchu, když překladatel přetlumočil Františkovy barvité improvizované popisy rodinných situací.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY k manželským a snoubeneckým párům je ZDE

Ad 3. Posledním zastavením před večerním festivalem rodin byla soukromá návštěva kapucínského centra pro bezdomovce (Capuchin Day Centre for Homeless People). Otcové kapucíni v něm nabízejí snídaně a obědy lidem bez domova a pečují o rodiny v těžké situaci. Denně rozdělí až 1 400 potravinových balíčků a poslouží 250-300 lidem. Zajíšťují potřebným také oblečení, bezplatného holiče nebo lékařské prohlídky. Do služby je zapojeno velké množství dobrovolníků, kteří ročně odpracují 15 tisíc hodin.
Papež František osobně pozdravil asi stovku klientů kapucínského centra: matky s dětmi, mládež, rodiny i staré lidi. Nejprve se pak obrátil k bratřím kapucínům:

Dostali jste milost kontemplovat Ježíšovy rány v lidech, kteří jsou potřební, trpí, jsou nešťastní, nic nemají, anebo jsou plní neřestí a nedostatků. Pro vás jsou Kristovým tělem! V tom spočívá vaše svědectví a církev vaše svědectví potřebuje!

Svatý otec dále poukázal na to, že jejich služba má ryze kněžské rysy. Na nic se nevyptáváte, protože – jak předeslal br. Kevin Crowely ve svém úvodním projevu – „je to Ježíš, kdo přichází“:

Přijímáte život, jak přichází, poskytujete útěchu a – když je to potřeba – odpouštíte. Přivádí mi to na mysl mnoho kněží, kteří žijí z vyptávání se na život druhých lidí a ve zpovědnicích se přehrabují ve svědomí… Vaše svědectví učí kněze naslouchat, být nablízku, odpouštět a nevyptávat se příliš.

Potřebujeme Ježíšovu prostotu, pokračoval Svatý otec. Prostotu evangelního otce, který svého syna obtíženého hříchy po návratu nedrží ve zpovědnici, nýbrž objímá. „Kéž ke všem kněžím dospěje toto vaše svědectví, srdce, které dokáže odpouštět a přitom nedeptá“, řekl papež František.

Potom se papež obrátil ke shromážděným klientům kapucínského centra a poděkoval jim zejména za důvěru, kterou chovají k církvi.

Děkuji vám, drazí bratři a sestry za lásku a důvěru, kterou chováte k otcům kapucínům. (…) Modlete se za církev, za biskupy a za kněze. Prosím vás, nezapomínejte na to!

V sobotu odpoledne se papež setkal se skupinou lidí, kteří se v dětství stali obětí pohlavního zneužití ze strany různých – dnes již bývalých – členů duchovenského stavu. Přítomni byli: Marie Collins; P. McCafferty, P. Joe McDonald; Councillor Damian O’Farrell; Paul Jude Redmond; Clodagh Malone e Bernadette Fahy. Jedna z osob, jež byla obětí tehdejšího kněze Tony Walshe, si přála zůstat v anonymitě. Setkání trvalo hodinu a půl. Referoval o tom ředitel vatikánského tiskového střediska, Greg Burke.

 

Tisíce_mladých_v_Římě

Papež: Odporovat zlu prokazováním dobra

Vatikán. Na Svatopetrském náměstí byla dopoledne slavena nedělní liturgie, na níž přišlo 70 tisíc mladých ze všech italských diecézí se 120 biskupy, stovkami kněží a řeholnic. Poutníci dorazili již v sobotu, kdy se setkali s papežem na antickém hipodromu Circo Massimo, a v neděli pro ně předseda Italské biskupské konference, kardinál Gualtiero Bassetti, sloužil spolu s ostatními kardinály, biskupy a kněžími mši svatou. Pěšky šli účastníci této pouti vzhledem k panujícímu letním horkům jenom její část: v okolí Říma nebo ve svých regionech.

Svatý otec přišel pozdravit účastníky bohoslužby hned po jejím skončení a v bílém džípu křížem krážem projel Náměstí sv. Petra, Pia XII. a zajel až do ulice Via della Conciliazione, kde pod žhnoucím sluncem sledovali liturgii z velkoplošných obrazovek i další poutníci, kteří si přišli vyslechnout pravidelnou papežovu nedělní promluvu před mariánskou modlitbou Anděl Páně. Bylo jich všech dohromady přibližně 90 tisíc.

Papež František se potom ke všem obrátil z pódia před vatikánskou bazilikou. Komentoval přitom dnešní druhé liturgické čtení (Ef 4,30-5,2) a svoji promluvu zakončil.

Vybízím vás dnes, abyste byli protagonisty v dobru! Protagonisty v dobru. Nemyslete si, že jste v pořádku, když nepácháte zlo; proviňuje se každý, kdo mohl prokázat a neprokázal dobro. Nestačí nemít nenávist, je třeba odpouštět; nestačí necítit zášť, je třeba modlit se za nepřátele; nestačí nebýt příčinou rozdělení, je třeba vnášet pokoj tam, kde není; nestačí nemluvit o druhých špatně, ale zasáhnout, když slyšíme, že se o druhém mluví špatně, zastavit řečičky – to je konání dobra. Pokud se nepostavíme zlu, mlčky jej přiživujeme. Je nezbytné zasáhnout tam, kde se šíří zlo, protože zlo se šíří tam, kde chybějí smělí křesťané, kteří mu odporují prokazováním dobra a tím, že »chodí v lásce« (srov. Ef 5,2), podle nabádání svatého Pavla.
Drazí mladí, v těchto dnech jste se hodně nachodili! Jste tedy vytrénovaní a proto mohu říci: choďte v lásce, mějte se rádi! A společně jděme k blížící se biskupské synodě. Panna Maria ať nás svojí mateřskou přímluvou podporuje, aby každý z nás mohl prokazováním skutků každý den odmítat zlo a přitakávat dobru.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY před ANGELUS je ZDE

Po hlavní promluvě se papež obrátil přímo k poutníkům z různých částí světa a zvláště  k účastníkům dnešní celoitalské pouti mládeže:

Zejména zdravím mládež italských diecézí, doprovázenou jejich biskupy, kněžími a vychovateli. V těchto dnech jste zaplavili ulice Říma svým nadšením a svojí vírou. Děkuji vám za vaši účast a za vaše křesťanské svědectví!

A vzápětí dodal s odkazem na sobotní setkání s nimi na antickém římském hipodromu Circo Massimo:

Včera jsem při děkování zapomněl zmínit kněze, kteří jsou vám blíže. Velice děkuji kněžím za jejich práci, kterou denně konají, děkuji za trpělivost – protože pro práci s vámi je trpělivosti zapotřebí!“ – dodal s úsměvem a pokračoval:

Děkuji za trpělivost kněží. Děkuji moc, moc. A viděl jsem také mnoho řeholních sester, které s vámi pracují, také sestrám moc děkuji! Moje uznání patří Italské biskupské konferenci – představované tady jejím předsedou kardinálem Gualtiero Bassettim – jež pořádala toto setkání mládeže před blížící se biskupskou synodou.
Drazí mladí, po návratu do svých domovů dosvědčujte svým vrstevníkům a všem, které potkáte, radost bratrství a společenství, které jste během těchto dnů putování a modlitby zakusili. Všem přeji hezkou neděli. Štastný návrat domů a prosím vás, nezapomeňte se modlit za mne!

Po společné mariánské modlitbě Anděl Páně Petrův nástupce všem požehnal.

 

Omluva_falešně_obviněným_duchovním_

Svatý otec se omluvil kněžím falešně nařčeným ze sexuálních deliktů

Vatikán. Minulý měsíc (12.7.) přijal papež František v Domě svaté Marty tři španělské kněze z diecéze Granada (otcové Román, Francisco a Manuel), aby se jim omluvil za křivé obvinění ze sexuálních deliktů, které proti nim bylo vzneseno před čtyřmi roky a kterého byli v plném rozsahu zproštěni loni v březnu před státními soudy. Na podzim roku 2014 totiž papež František obdržel dopis od 24letého muže, který je obvinil ze sexuálních deliktů, jichž se na něm měli dopustit, když byl ministrantem ve farnosti Juan María de Vianneimeno. Papež jej telefonicky kontaktoval a vyzval ho, aby všechno oznámil příslušným úřadům, policii a arcibiskupovi Franciscovi Martinéz Fernándezovi, kterému za tím účelem sám napsal.

Granadský arcibiskup pár dnů na to vykonal veřejný úkon kajícnosti – vrhnul se ve své katedrále na podlahu a prosil domnělou oběť o odpuštění. Španělská státní televize TVE informovala o případu, který byl vzápětí pojmenován jako „kauza Romanones“,  a odvysílala k tomu záběry otce Romána, jak právě slouží mši. Policie kněze zatkla a arcibiskup zveřejnil (15.10. 2014) jména a suspenzi tři obviněných kněží: P. Román Martínez Velázquez de Castro, a P. Francisco José Martínez Campos a P. Manuel Morales Morales.

K případu se papež dokonce sám veřejně vyjádřil při tiskové konferenci během návratu ze Štrasburku (25.11.2014).  Španělský novinář Alonso Martínez Javier Maria se tehdy papeže zeptal, „jak vnímal zprávy o případu v Granadě, který v jistém smyslu pomohl vynést na světlo.“

 „Dostaly se ke mně a přečetl jsem je. Zavolal jsem dotyčné osobě a řekl: Zítra jdi za biskupem, a napsal jsem biskupovi, aby začal pracovat a vyšetřovat. Jak jsem to vnímal? S velkou bolestí, s obrovskou bolestí. Pravda je však pravda, a nesmíme ji skrývat,“ odpověděl tehdy papež František.

Po téměř tři roky trvajícím procesu, během nichž byli tři jmenovaní kněží vláčeni v médiích jako zločinci, je v březnu roku 2017 soud v plném rozsahu osvobodil. V listopadu (29.11. 2017) z nich byl arcibiskupským úřadem v Granadě sňat také církevní trest suspenze. Jméno údajné oběti a údajného svědka, odsouzeného k zaplacení soudních výloh, média nikdy nezveřejnila kromě inicál D.V. On sám po rozsudku nevyužil možnosti odvolat se k nejvyššímu soudu, ani nebyl obviněn z křivého svědectví.

O papežské audienci tří španělských kněží falešně obviněných z pederastie informovala pouze sekulární média, např. španělská a americká.

Není to však poprvé, co papež přijal oběti falešného obvinění ze sexuálních deliktů. Letos v červnu se papež František během generální audience setkal s Tomaszem Komendou, odsouzeným v Polsku za sexuální delikt a vraždu nezletilé, kterých se nedopustil, v důsledku mylné expertízy soudního znalce. Tomasz Komenda strávil ve vězení krutých osmnáct let za nevylíčitelných podmínek, nepřestal však prosit o přímluvu sv. Jana Pavla II., jemuž připisuje zahájení uspěšného prošetření svého případu. Měsíc po svém „zázračném“ propuštění byl zásluhou papežského almužníka, nyní kardinála Krajewského přijat spolu se svými rodiči Petrovým nástupcem.

 

Pouť_do_Říma

Mladí Italové putují do Říma

Řím. Z celé Itálie se v těchto dnech vydává do Věčného městě 40 tisíc mladých lidí, aby se setkali s Petrovým nástupcem. Mnozí z nich putují pěšky, včetně 120 italských biskupů. Kromě italské mládeže se očekává přibližně 30 tisíc mladých z dalších zemí Evropy. Akci organizuje Italská biskupská konference v rámci přípravy na podzimní synodu, jejímž tématem budou „Mladí lidé, víra a rozlišování povolání“.

První a delší část všestranného programu dvoudenního setkání (11.-12.8) proběhne v sobotu na prostranství antického Circus Maximus, nad nímž ční starověké zříceniny na římském pahorku Palatinus. „Je to čas společného růstu ve víře a utváření společenství mládeže, která má v církvi vidět  svého spojence“ – říká kardinál Basseti. Předseda Italské biskupské konference podotýká, že jde o první pouť tohoto druhu, na níž se do Říma vydávají mladí ze všech italských diecézí.

V sobotu večer se setkají s papežem, který za nimi přijede na Circo Massimo, aby odpověděl na tři jejich otázky a bohoslužbou slova pak zahájil celonoční modlitební vigilii, během níž bude možnost přijmout svátost smíření, k čemuž budou v blízkém okolí otevřeny kostely. V neděli ráno se mladí lidé vydají do Vatikánu, aby se na Svatopetrském náměstí účastnili mše svaté, kterou bude sloužit kardinál Bassetti spolu s italskými biskupy. V poledne k nim promluví opět Svatý otec v rámci pravidelné promluvy před mariánskou modlitbou Anděl Páně.

V rámci blížící se synody jsme chtěli přijít s něčím ze života. Mládež, ohrožována individualismem a roztěkaností, potřebuje iniciativy, které vytvářejí společenství a otevírají jedince druhému, což umožňuje právě společné putování. Myslím, že to bude výjimečná akce, protože obohatí mládež a zajisté se pozitivně odrazí i v setkání s papežem. Mládež očekává od církve, že ji bude provázet a naslouchat jí, ale především chtějí od církve věrohodné svědectví.

– říká Vatikánskému rozhlasu o. Michele Falabretti, který má při Italské biskupské konferenci na starost pastoraci mládeže.

 

List_k_Istambulské_smlouva_13_5_18

Společný list biskupů českých a moravských diecézí    

ke schvalování tzv. Istanbulské úmluvy

(přečtěte při bohoslužbách v neděli 13. května 2018)

Drazí bratři a sestry,

v Knize Genesis čteme: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“  Lidské pokolení, které je od počátku povoláno k existenci jako muž a žena, korunuje celé dílo stvoření. Stvořitel svěřuje vládu nad zemí lidskému pokolení, všem lidem, všem mužům a všem ženám, kteří odvozují svou důstojnost a své povolání ze společného počátku.  Muž a žena jsou tedy odlišní, ale stejní ve své důstojnosti, a tento přirozený řád člověk zakouší od počátku věků, stejně jako touhu po vztahovosti.

Podle Božího záměru panuje mezi mužem a ženou od počátku přátelství, jsou si vzájemně oporou, nestojí proti sobě, ale spolu v nejtěsnějším společenství ve všech rozměrech své bytosti: jsou jedno tělo a jedna duše a jejich vzájemný vztah je odrazem Boží lásky

k člověku. Společně Bůh muži a ženě svěřil úkol: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“  Toto přátelství mezi lidmi bylo narušeno prvotním hříchem obou biblických prarodičů. Jedním z projevů tohoto narušení je i násilí, které je důsledkem hříchu.

Jakékoli násilí vůči člověku je z tohoto pohledu narušením všeobecně lidských

i křesťanských hodnot, těch hodnot, z kterých vyrůstá nejen evropská civilizace, ale

i principy lidských práv. Jedním ze zvláště zavrženíhodných forem násilí je násilí na ženách, dětech a dalších zranitelných osobách, zvláště tehdy, pokud se děje v prostředí rodiny a domácnosti. Křesťanské tradici je vlastní úcta k ženě, která vychází

z její nezastupitelné role při předávání života a v nejvyšší míře se uskutečňuje v obrazu Bohorodičky, skrze kterou byl světu dán Spasitel. Díky tomu křesťanská evropská kultura prošla vývojem, jehož ovocem je zásada zvýšené ochrany žen v nebezpečných situacích

a další formy rytířského chování vůči ženám. Můžeme to pozorovat ve společenském chování, kdy etiketa považuje ženu za společensky výše postavenou. Tyto společenské vzorce předávají rodiče ve výchově svým dětem. Rodina je tak první a základní školou sociálního chování: jako společenství lásky nalézá v sebeodevzdání zákon, který ji vede

a umožňuje jí růst.  I z hlediska těchto společenských hodnot je násilí na ženě zásadně nepřijatelné.

Jakkoli je tedy třeba principiálně vítat všechny snahy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, nesmí se tak dít na úkor zastínění a zpochybnění přirozeného řádu. V posledních letech se objevují snahy spolu s řešením problému násilí na ženách nastolit

i nový pohled na roli člověka, který je ale neslučitelný s přirozeným zákonem, zdravým rozumem a křesťanskou zkušeností.

Jsme přesvědčeni, že tímto směrem se nešťastně vydává i takzvaná Istanbulská úmluva, která staví muže a ženu do zásadní opozice a veškeré chování vůči ženám chce vidět jen ve světle historicky nerovného poměru sil mezi muži a ženami. Tato mezinárodní úmluva, jejíž ratifikace bude v nejbližší době projednávána v Parlamentu ČR, stejně jako v dalších evropských zemích, vytváří svým širokým pojetím genderové identity, které není zakořeněné v přirozeném řádu, prostor pro zpochybnění základních společenských daností. S tímto trendem nesouhlasíme a nepřejeme si, aby ratifikací Istanbulské úmluvy bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do života rodin a jednotlivců.

Vyvstává otázka, co v této situaci můžeme a máme jako křesťané – a to napříč konfesemi – dělat. V první řadě nezapomínat na přirozený řád stvoření, které muže a ženu nestaví proti sobě, ale vidí v nich dvě bytosti, které se vzájemně doplňují a teprve spolu vytváří Bohem zamýšlenou jednotu. Je nám také uloženo uvádět tento řád do každodenního života. Při vědomí, že Bůh může napravit i to, co se zdá být nevratně poškozováno, nezapomínejme na modlitbu za ochranu přirozeného lidství, ochranu principu lásky, soudržnosti a harmonie, včetně harmonie mezi mužem a ženou. Zároveň v modlitbě pamatujme i na ty, na jejichž odpovědnosti leží politické rozhodnutí ve věci Istanbulské úmluvy, aby rozhodovali ve shodě se svým svědomím a přirozeným zákonem.

K tomu vám ze srdce žehnají

čeští a moravští biskupové