Rubrika: Aktuality

Poselství Svatého otce Františka k XXXVII. Světovému dni mládeže 2022 a 2023
„Maria se vydala na cestu a spěchala“ (Lk 1,39)
Drazí mladí,
téma SDM v Panamě bylo: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!“
(Lk 1,38). Po této události jsme se znovu vydali na cestu k novému cíli – Lisabonu 2023 –a nechali ve svých srdcích rozeznít naléhavou Boží výzvu, abychom se vydali se na cestu. V roce 2020 jsme rozjímali nad Ježíšovým slovem: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ (Lk 7,14). Loni nás inspirovala postava svatého apoštola Pavla, jemuž vzkříšený Pán řekl: „Vstaň! Udělám z tebe svědka toho, co jsi viděl“ (srov. Sk 26,16). Na úseku, který nám zbývá, než dorazíme do Lisabonu, půjdeme společně s Pannou z Nazareta, která se hned po zvěstování „vydala na cestu a spěchala“ (Lk 1,39), aby pomohla své sestřenici Alžbětě. Společné sloveso tří zmíněných témat je vstát, výraz, který – je dobré si to zapamatovat – také nabývá významu „vzkřísit“, „probudit se k životu“.
V poslední, tak náročné době, v níž je lidstvo, již zkoušené traumatem pandemie, zmítáno válečným dramatem, Maria znovu otevírá všem a zvláště vám, mladým lidem tak jako ona, cestu blízkosti a setkání. Doufám a pevně věřím, že zkušenost, kterou mnozí z vás prožijí v srpnu příštího roku v Lisabonu, bude znamenat nový začátek pro vás mladé a – s vámi – pro
celé lidstvo.
Maria se vydala na cestu
Maria se mohla po zvěstování soustředit na sebe, na obavy a úzkosti vyplývající z jejího nového stavu. Ne, namísto toho zcela důvěřuje Bohu. Myslí spíše na Alžbětu. Vstává a vychází na sluneční světlo, kde je život a pohyb. Přes šokující andělovo oznámení, které způsobilo „zemětřesení“ v jejích plánech, se mladá dívka nenechá ochromit, protože v ní je Ježíš, síla vzkříšení. Nosí již v sobě obětovaného, ale stále živého Beránka. Vstane a vydá se na cestu, protože má jistotu, že Boží plány jsou ten nejlepší možný projekt pro její život. Maria se stává Božím chrámem, obrazem církve putující, církve, která vychází a dává se do služby, církve coby nositelky dobré zvěsti!
Zakusit přítomnost vzkříšeného Krista ve svém životě, potkat ho „živého“, je ta největší duchovní radost, výbuch světla, který nemůže ponechat nikoho „nehybným“. Hned nás přiměje k pohybu a nutí nás, abychom tuto zprávu přinesli ostatním, abychom svědčili o radosti z takového setkání. To je také to, co vede ke spěchu první učedníky ve dnech po vzkříšení: „Ženy rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům“ (Mt 28,8).
Vyprávění o vzkříšení často používají dvě slovesa: probudit se a vstát. Pán nás jejich prostřednictvím vybízí, abychom vyšli na světlo, nechali se jím vést, abychom překročili práh všech našich zavřených dveří. „Je to významný obraz pro církev. Také my, jako Pánovi učedníci a křesťanské společenství, jsme povoláni k tomu, abychom rychle vstali, vstoupili do dynamiky vzkříšení a dali se Pánem vést po cestách, které nám chce ukázat.“1
Matka Páně je vzorem putujících mladých lidí, nikoli nehybných před zrcadlem, aby kontemplovali svůj vlastní obraz, nebo „polapených“ v sítích. Je zcela otevřená pro vnější svět.
Je to velikonoční žena v trvalém stavu vyhnanství, vyjití ze sebe vstříc velkému Druhému, který je Bůh, a ostatním, bratřím a sestrám, především těm potřebným, jako byla sestřenice Alžběta.… a spěchala
Sv. Ambrož z Milána ve svém komentáři k Lukášovu evangeliu píše, že Maria se rychle vydala směrem k hoře, „protože měla radost ze zaslíbení a chtěla oddaně vykonat službu s nadšením, které vycházelo z její vnitřní radosti. Kam jinam by mohla teď, naplněná Bohem, spěchat, než k výšinám? Milost Ducha Svatého nestrpí pomalost“. Mariin spěch je tedy starost o službu, o radostné zvěstování, o pohotovou odpověď na milost Ducha Svatého.
Maria reagovala na potřebu své staré sestřenice. Nestáhla se zpět, nebyla lhostejná. Myslela více na ostatní než na sebe. A to dodalo jejímu životu dynamiku a nadšení. Každý z vás si může položit otázku: Jak reaguji na potřeby, které vidím okolo sebe? Napadá mě hned důvod, abych se neangažoval, nebo se začnu zajímat a dám se k dispozici? Samozřejmě že nemůžete vyřešit všechny problémy světa. Ale možná můžete začít od těch nejbližších, od problémů vašeho území. Jednou někdo řekl Matce Tereze: „To, co děláte, je jen kapka vody v oceánu.“ A ona odpověděla: „Ale kdybych to neudělala, v oceánu by bylo o kapku méně.“
Tváří v tvář konkrétní a naléhavé potřebě je třeba jednat rychle. Kolik lidí na světě čeká na návštěvu někoho, kdo se o ně postará! Kolik starých, nemocných, vězňů a uprchlíků potřebuje náš soucitný pohled, naši návštěvu, bratra či sestru, kteří překročí hranice lhostejnosti!
Jaký „spěch“ vás pohání, drazí mladí (přátelé)? Co ve vás natolik vyvolává nutnost se pohnout, že nejste schopni zůstat v klidu? Mnozí lidé – zasaženi realitou jako je pandemie, válka, nucená migrace, chudoba, násilí, klimatické katastrofy – si kladou otázku: Proč mě to postihlo? Proč právě mě? Proč teď? Takže základní otázka naší existence je: Pro koho tu jsem?2
Spěch mladé ženy z Nazareta je typický pro ty, kteří obdrželi mimořádné dary od Pána a nemohou dělat nic jiného, než je sdílet a překypovat nesmírnou milostí, kterou zažili. Je to spěch toho, kdo dokáže postavit potřeby druhého nad své vlastní. Maria je příkladem mladého člověka, který neztrácí čas hledáním pozornosti a souhlasu druhých – jak se to stává, když jsme závislí na „lajcích“ sociálních sítí – ale snaží se hledat ten nejopravdovější vztah, který vychází ze setkání, sdílení, lásky a služby.
Maria od zvěstování, od okamžiku, kdy poprvé odešla navštívit svou sestřenici, nepřestává překračovat prostor a čas, aby navštívila své děti, které potřebují její starostlivou péči. Pokud je v našem putování přítomný Bůh, zavede nás přímo do srdce každého našeho bratra a sestry. Kolik svědectví dostáváme od osob „navštívených“ Marií, Ježíšovou a naší Matkou!
Na kolika odlehlých místech země během staletí – skrze zjevení nebo zvláštní milosti