Aktuální informace k pěší pouti na Svatou Horu 2019

Informace o pěší pouti na Svatou Horu ve dnech 30.5. – 2.6.2019

Milí poutníci!

Letošní pěší pouť na Svatou Horu připravujeme ve velmi podobném duchu jako byla ta loňská. Naše poutní společenství je otevřené a rádi mezi sebe přivítáme také vás, kteří jste se zatím neosmělili. Můžete se přidat i třeba na některý den nebo jen na pár kilometrů, vyprovodit nás kolem vesnic (k dispozici je časový itinerář).

Potřetí se vydáme po vzoru našich předků na pěší duchovní pouť k Panně Marii Svatohorské. Po cestě budeme zpívat, modlit se, neseme kříž, sochu P. Marie a prapory. Každý den bude mše svatá, budeme mít možnost zpovědi nebo rozhovoru s knězem. Promysleme si, za co pouť půjdeme. Poneseme na Svatou Horu své prosby i prosby našich blízkých a farníků.

Abychom mohli dobře pouť připravit, potřebujeme, abyste se přihlásili do 30.4. Přihlášky budou v dubnu na webu nebo papírově v kostelích. Vyplňte v nich, jaké jídlo chcete objednat, zda pojedete autobusem zpět ze Svaté Hory do Mladé Vožice, popř. přespíte na faře před nebo po pouti.

Jídlo bude připraveno jako loni: snídaně a svačiny (z darů obětavých farníků a poutníků) poveze doprovodné auto. V poledne se zastavíme v hospodách na polévku (30 – 40 Kč), večeře nám uvaří v bufetu v Sedlci a ve školních jídelnách (80-90 Kč). Jídla musíme objednat dopředu na přesný počet, proto potřebujeme vaše přihlášky. Omlouváme se, ale diety nezajišťujeme.

Spát budeme zase ve školních tělocvičnách v Sedlci, Krásné Hoře a Milíně a na faře v Sedlci, všude ve vlastním spacáku a karimatce. Tuto bagáž nám budou převážet z místa na místo mladovožičtí hasiči, takže nás při putování nebude zatěžovat. Ubytování je s teplou vodou a platíme 50 Kč/noc.

Peníze za jídlo (podle přihlášení), ubytování (50 Kč/noc), autobus (150 Kč) a registrační poplatek (100 Kč) budeme vybírat najednou 30.5. ráno před zahájením poutě v kostele v Mladé Vožici. Přesné ceny vám napíšeme kolem 15. května v posledních informacích před cestou.

Jak na tom máte být fyzicky, abyste pouť zvládli? Přiměřeně, nic nemožného. Jdeme asi tak 4 km/hod., odpočíváme přibližně po 6 km. Jdeme pohromadě a nikdo nemusí mít strach, že ho někde necháme, pomáháme si. Navíc duchovní program na cestě povznese a dá zapomenout na bolístky. Znavení poutníci se mohou popovézt doprovodných autem. Je ale dobré se před poutí rozejít, začít co nejdříve každý den pár kilometrů, občas přidat. Alespoň otestujete boty do každého počasí, ponožky se sžijí s nohou a nožky otlačí – souhra nohou, ponožek a bot je nejspolehlivější prevence puchýřů. Naše cesty vedou hodně po loukách, poránu jsou mokré, podle toho se obujte.

Sbalte si pláštěnku, láhev na pití (1 litr), plecháček na snídaně, a něco proti klíšťatům (jsem u klíšťat „oblíbená“ a nejvíc se mi osvědčila tygří mast). Samozřejmě budete potřebovat spacák a karimatku. Všeho ostatního (léky, hygiena, oblečení,…) co nejméně v co nejmenších baleních, jen to nutné – kdo by se s tím nosil? Kamarádky hůlky ale nejsou zbytečnou zátěží.

Prosíme ty z vás, kteří se k nám budete přidávat po cestě, přijďte nejméně o 10 minut dřív. Zejména v sobotu a v neděli na nás bude, resp. nebude čekat začátek mší na Makové hoře v 11 hodin a na Svaté Hoře v 9 hodin, a tak se ráno nebudeme zdržovat. Z Krásné Hory i z Milína budeme vycházet od škol v 6 hodin, proto příprava a požehnání budou už v 5.50 hodin.

Kolem 15.5. vám na našich stránkách napíšeme Poslední info před poutí, kde vše potřebné doladíme. Máte-li možnost přispět na pouť jakýmkoli sponzorským darem, budeme vám vděčni. Pro vaše dotazy, nejasnosti a pochybnosti o pouti, ale i nápady jsme připravení na mejlu či telefonu.

Již dvakrát jsme prožili na cestě spoustu radosti a veselí, vytvořila se nová přátelství. Věříme, že i letos to pro nás všechny bude velké povzbuzení do každodenního života.

Těšíme se na vás všechny v procesí i na příznivce poutě na cestě!

Za přípravný tým:

Hela Knotková (helaknotkova@seznam.cz, 777 016 089)

a P. Jaroslav Karas (faravozice@seznam.cz, 604 214 741)

Svatá Hora 2019

 

Farnost Mladá Vožice zve poutníky a poutnice na pěší pouť na Svatou Horu. Rádi bychom navázali na loňskou pouť, která se vydařila. Pouť se uskuteční ve dnech 30.5. -2.6. 2019. Začátek v 7.00 v kostele sv. Martina v Mladé Vožici. Těšíme se na společné setkání a vyprošujeme všem pokoj a dobro. Organizátoři poutě.

Dokument o kolektivizaci na Mladovožicku

Zdravím z Votic a zasílám informaci, že votický spolek “ Za záchranu kláštera sv. Františka z Assisi ve Voticích“ bude dne 26.3. od 14,00 hod. do 14:30 hod. na televizi NOE v živém vysíláni informovat o vzniklé nové expozici „Ve jménu šťastných zítřků“ Kolektivizace na Voticku. V době násilné kolektivizace do bývalého okrese Votice spadala i Mladá Vožice. Promluví zde i pamětníci vystěhování například paní Sládková za svobodná Andreasová, která byla s rodiči vystěhovaná do Vyšetic a rodiče jsou pochovány ve Vrcholtovicích. Expozice vznikla v bývalém klášteře ve Voticích, kde byla vyšetřovna StB a kde mimo jiné byl mučen rolník Josef Honc z Křekovic. Polomrtvý byl převezen k dalšímu vyšetřování do Prahy, kde mu byla odmítnuta zdravotní pomoc a zemřel. Pochován byl v Šebířově.
 Jiří Maršíček Votice
spolek „Za záchranu kláštera sv. Františka z Assisi ve Voticích“.

Poselství papeže Františka k postní době

POSELSTVÍ SVATÉHO OTCE

K POSTNÍ DOBĚ 2019

„Vždyť tvorstvo v očekávání touží po zjevení Božích synů.“

(Řím 8,19)

Drazí bratři a sestry!

Prostřednictvím Matky církve nám Bůh každý rok „dává připravovat se ve zbožnosti a horlivé lásce na slavnost velikonočních tajemství (…) v nichž rosteme k plnosti synovství skrze našeho Pána Ježíše Krista“ (srov. První preface postní). Tak můžeme kráčet od jedněch Velikonoc ke druhým směrem k naplnění spásy, kterou jsme již získali díky Kristovu velikonočnímu tajemství, „neboť naše spása je předmětem naděje“ (Řím 8,24). Tajemství spásy v nás během našeho pozemského života už působí a je dynamickým procesem, který zahrnuje také dějiny všeho stvoření. Svatý Pavel dokonce říká: „Vždyť tvorstvo v očekávání touží po zjevení Božích synů“ (Řím 8,19). V této perspektivě bych chtěl nabídnout několik podnětů k úvaze, jež by nás během nastávající postní doby doprovázela na naší cestě ke konverzi.

1. Spása stvoření

Slavení velikonočního tridua Kristova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání, vrchol liturgického roku, nás pokaždé vyzývá, abychom prožívali přípravu na ně s vědomím, že naše připodobnění Kristu (srov. Řím 8,29) je nedocenitelným darem Božího milosrdenství.

Pokud člověk žije jako dítě Boží, pokud žije jako člověk vykoupený, pokud se nechává vést Duchem Svatým (srov. Řím 8,14) a dokáže poznávat a uvádět do praxe Boží zákon, počínaje zákonem vepsaným do jeho srdce a do přírody, pak koná dobro i pro stvoření a spolupracuje na jeho vykoupení. Proto si stvoření, jak říká svatý Pavel, toužebně přeje, aby se projevily Boží děti, tedy aby ti, kdo se těší z milosti Ježíšova velikonočního tajemství, naplno prožívali jeho plody, jež mají dosáhnout své plné zralosti vykoupením samotného lidského těla. Když Kristova láska promění život svatých – ducha, duši i tělo – oni vzdávají Bohu chválu a modlitbou, kontemplací a uměním do ní zapojují i tvory, jak to podivuhodně ukazuje Píseň bratra slunce sv. Františka z Assisi (srov. encyklika Laudato si’, 87). Avšak harmonie vytvořená vykoupením je na tomto světě stále ještě ohrožována negativní silou hříchu a smrti.

2. Zničující síla hříchu

Když totiž nežijeme jako Boží děti, často se chováme vůči bližnímu i vůči ostatním tvorům – ale také vůči sobě – zničujícím způsobem a více či méně vědomě akceptujeme, že je můžeme využívat ke svému potěšení. Převládající nestřídmost pak vede k životnímu stylu, který překračuje hranice respektu k našemu lidství i k přírodě. Řídíme se neovladatelnými touhami, které jsou v Knize moudrosti připisovány bezbožníkům, anebo těm, kdo při svém konání nedbají na Boha ani na budoucí naději (srov. 2,1-11). Pokud nejsme trvale zaměřeni na Velikonoce, na horizont Zmrtvýchvstání, je jasné, že se nakonec prosadí logika mít všechno hned a mít stále více.

Víme, že příčinou všeho zla je hřích. Od chvíle, kdy se mezi lidmi objevil, přerušil naše spojení s Bohem, s ostatními lidmi i se stvořením, s nímž jsme spjati především prostřednictvím svého těla. Jakmile se přerušilo spojení s Bohem, byl narušen i harmonický vztah lidských bytostí s prostředím, v němž jsme povoláni žít, a zahrada se proměnila v poušť (srov. Gen 3,17-18). V důsledku hříchu se člověk považuje vůči stvoření za boha, cítí se být jeho naprostým pánem a neužívá jej pro cíle stanovené Stvořitelem, ale k vlastnímu zájmu, na úkor stvoření a druhých lidí.

Když opustíme zákon Boží, zákon lásky, prosadí se zákon silnějšího proti slabšímu. Hřích, který sídlí v srdci člověka (srov. Mk 7,20-23) a projevuje se jako nenasytnost, touha po přehnaném blahobytu, nezájem o dobro druhých a často i o své vlastní, vede k vykořisťování tvorstva, lidí a životního prostředí s nenasytnou chtivostí, jež považuje každé přání za právo a dříve či později zničí i toho, kdo je jí ovládán.

3. Ozdravná síla pokání a odpuštění

Tvorstvo proto naléhavě potřebuje, aby se ukázali Boží synové a dcery, kteří by se stali „novým stvořením“: „Je-li tedy někdo v Kristu, je novým stvořením: to staré zaniklo, je zde to nové“ (2 Kor 5,17). Tím, že se oni projeví, i samotné stvoření může „slavit Velikonoce“; může se otevřít novým nebesům a nové zemi (srov. Zj 21,1). Jít směrem k Velikonocům znamená obnovu naší tváře a našeho srdce křesťanů skrze pokání, konverzi a odpuštění, abychom mohli prožívat celé bohatství milosti velikonočního tajemství.

Tato „netrpělivost“ a očekávání tvorstva dojdou svého naplnění, až se projeví Boží děti, tedy až křesťané a všichni lidé s rozhodností podstoupí „námahu“ konverze. Celé stvoření je spolu s námi povoláno, aby „i ono bylo osvobozeno od poroby porušenosti a vešlo pak do svobody a slávy Božích dětí“ (Řím 8,21). Postní doba je svátostným znamením této konverze. Vyzývá

křesťany, aby s větší intenzitou a konkrétností vtělovali velikonoční tajemství do svého osobního, rodinného a společenského života, zvláště za pomoci postu, modlitby a almužny.

Postit se znamená učit se proměňovat svůj postoj k ostatním lidem a tvorům: přecházet od pokušení všechno „pohlcovat“, abychom nasytili svou chamtivost, ke schopnosti trpět z lásky, která může naplnit každou prázdnotu našeho srdce. Modlit se, abychom se dokázali zříkat modloslužebnictví a pocitu soběstačnosti svého já a abychom prohlásili, že potřebujeme Pána a jeho milosrdenství. Dávat almužnu, abychom se zbavili pošetilosti, že můžeme žít a shromažďovat všechno pro sebe s iluzí zabezpečit se pro budoucnost, která nám nepatří. Tak budeme nacházet radost z plánu, který Bůh vložil do stvoření i do našeho srdce, plánu, jenž znamená milovat jeho, své bratry i celý svět a v této lásce nacházet pravé štěstí.

Drazí bratři a sestry, „postní doba“ Božího Syna spočívala v tom, že vstoupil na poušť stvoření, aby se znovu stala onou zahradou společenství s Bohem, jakou byla před prvotním hříchem (srov. Mk 1,12-13; Iz 51,3). Kéž během naší postní doby projdeme stejnou cestou, abychom přinesli Kristovu naději také tvorstvu, které doufá „že i ono bude osvobozeno od poroby porušenosti a vejde pak do svobody a slávy Božích dětí“ (Řím 8,21). Nedopusťme, aby tato příznivá doba uplynula bez užitku! Prosme Boha, aby nám pomohl vydat se na cestu pravé konverze. Zanechme sobectví, nehleďme jen na sebe samotné a obraťme se k Ježíšovým Velikonocům; staňme se bližními pro bratry a sestry v těžkostech a sdílejme s nimi svá duchovní i hmotná dobra. Když takto konkrétně přijmeme do svého života Kristovo vítězství nad hříchem a nad smrtí, budeme na celé stvoření přitahovat jeho proměňující sílu.

Vatikán, 4. října 2018,

slavnost svatého Františka z Assisi