Pastýřský list Velikonoce 2019

PASTÝŘSKÝ LIST

MONS. VLASTIMILA KROČILA,

DIECÉZNÍHO BISKUPA ČESKOBUDĚJOVICKÉHO,

KE SLAVNOSTI ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2019

(Přečtěte při všech bohoslužbách na Boží hod velikonoční v neděli 21. dubna 2019)

Milí diecézané, sestry a bratři v Kristu Ježíši, našem Pánu!

Všechny vás pozdravuji dnešního dne, kdy spolu s celou Církví oslavujeme Krista, jenž „pouta smrti rozlomil a jako vítěz vystoupil z hrobu“(Exultet). Ježíš Kristus vstal z mrtvých – Aleluja! Jeho světlo prozářilo temnotu noci a my máme před očima vítěze nad smrtí, který pomáhá i nám, abychom dokázali překonávat osobní nezdary a díky jeho milosti, abychom i dokázali kráčet stále vpřed a stále vzhůru. Každý člověk může zakusit sám na sobě, jak pravdivé je takové tvrzení, když se opírá o víru ve Zmrtvýchvstalého a kráčí v Jeho světle.Paradoxně, právě v tento slavnostní den si dovoluji obrátit se k vám – podobně jako jsem se v naší českobudějovické katedrále obracel ke kněžím na Zelený čtvrtek – a to v souvislosti s celospolečenskou situací, kdy ona jakoby žila pouze z informací o sexuálním zneužívání v Církvi a také o tom, že i já jako biskup, tyto praktiky zneužívání kryji. Nechce se mi ani věřit tomu, že by se mezi námi našel někdo, kdo by něco takového schvaloval – ani já to nejsem! Ani já nejsem tím, kdo by něco takového kryl, zastíral či zlehčoval! Všichni dobře známe Ježíšovo „běda“ na adresu těch, skrze které přichází pohoršení. Ježíš říká doslova: „Bylo by pro něho lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře…“ (Lk 17,2) Všimněme si, že Ježíš nemluví o zneužívání, ale o pohoršení jako takovém; neužívá přitom žádné věkové kategorie do patnácti let, on prostě mluví o kategorii maličkých či nepatrných, což může být kdokoliv, byť by mu bylo třeba deset, patnáct nebo dvacet let – v žádném případě nejde jen o věk! Zneužití maličkých je hříchem do nebe volajícím a takový čin – pokud se stal – nelze tolerovat! Na místě je pak omluva obětem, jejich podpora a přijetí, což činím i já za všechny případné provinilé, pro něž jsem představeným. A činím tak i jménem mých předchůdců na biskupském stolci, neboť jsem přesvědčen o tom, že oni by učinili stejně tak. Zvláště na Velký pátek jsme prosili v duchu kajícnosti za dar odpuštění a smíření, za milost nápravy a za sílu čelit hříchům na všech úrovních; a především za ty viny, kterým Církev – ať již univerzální či ta naše místní – nedokázala vždy čelit nebo jim zabránit. Chceme tedy vykročit s pokorou, bez okázalosti a především s důvěrou v našeho Pána, který je dárcem vnitřní radosti a pokoje. Nemá snad tohoto zapotřebí právě ta dnešní, tolik rozháraná doba a naše společnost, zmítaná tolikerým hašteřením a spory? Všichni se snažme přimknout se více ke vzkříšenému – živému Kristu! Jedině v jeho síle dokážeme jít dál. Vzkříšený Ježíš kdysi řekl svým apoštolům: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ (Jan 20,21) To znamená, že jako Ježíš je zvěstovatelem lásky Boha Otce, tak také my máme být zvěstovateli lásky Kristovy: máme být posly jeho vzkříšení, jeho vítězství nad zlem a smrtí, máme být nositeli jeho božské lásky. Jistěže, stále zůstáváme svou přirozeností jen nedokonalými lidmi, avšak jsme těmi, kdo uvěřili a skrze křest se stali součástí velké rodiny Božích dětí. Tak putujeme tímto světem, i když naše putování není bez obtíží a oběti. V těchto následujících dnech velikonoční doby budeme slyšet při liturgii vybrané úryvky z knihy „Skutky apoštolů“. Budeme tak mít možnost sledovat rodící se Církev, její růst i první krůčky, ale i její velmi odvážná a zásadní rozhodnutí ze strany apoštolského sboru. To je výzva ke konfrontaci i pro naši místní Církev; i my máme dobře zvažovat svou vlastní situaci, přičemž jde o to, abychom vnímali správně pastorační potřeby naší diecéze, ale i své vlastní reálné možnosti. Zcela realisticky je třeba si přiznat, že vzhledem ke stále ubývajícímu počtu kněží se do budoucna jeví jako bezpodmínečně nutné obsazovat knězem jen ty farnosti s vyšším počtem účastníků bohoslužeb. Po poradě s vikáři a kněžskou radou dojde rovněž ke sloučení malých farností do větších celků, aby tím pro správce farnosti ubylo nadbytečné administrativy. V jednotlivých vikariátech bude obsazeno kněžími přibližně šest farností, z nichž budou spravovány ostatní farnosti za pomoci jáhnů a akolytů. Ruku v ruce s touto nelehkou situací je proto stále živá výzva prvních pátků v měsíci a potřeba modliteb za duchovní povolání. Kněžství je výrazem láskyBožského srdce a nemá nic společného s klerikalismem: vyjadřuje fakt, že sám Pán sesvěřuje do rukou nedokonalých lidí a činí z nich své spolupracovníky. I dnes Bůh volá k následování ve služebném kněžství, které ač nelehké a mnohdy nevážené, přesto je velmi krásné. Vy mladí, věřící křesťané: „Když dnes uslyšíte Boží hlas, nezatvrzujte srdce svá“. (srov. Žid 3,7) Domnívám se, že v této situaci je také velmi důležité podporovat i vzdělávání těch laiků, kteří jsou ochotni zapojit se do života farností, jak v oblasti pastorace, tak i katecheze. Na podzim bude proto zahájen dvouletý kurz na Teologické fakultě v Českých Budějovicích, zaměřený na formaci a vzdělání budoucích akolytů a trvalých jáhnů, ochotných pomáhat kněžím v jednotlivých farnostech naší diecéze. Jestliže mluvíme o takovýchto výzvách pro naší místní Církev, pak jsou to výzvy adresované vám, milí diecézané. Pokud cítíte spoluodpovědnost za život Církve a myslíte, že byste mohli být nápomocni, hlaste se u svých duchovních správců, kteří vám sdělí podrobnější informace. Slavíme-li dnes Slavnost Zmrtvýchvstání Páně, je to vhodná příležitost k tomu, abychom si uvědomili, že na naší životní cestě nikdy nejsme sami. V našem putování – někdy možná strastiplném a obtížném – nás stále provází ten, který veškeré obavy a strach apoštolů proměnil v radost! Zmrtvýchvstalý daroval apoštolům svůj pokoj a tento dar pokoje nepřestává udělovat i dnes – a to každému, kdo po něm touží. Přeji vám, milí diecézané, abyste každý z vás zakusili ve svém srdci tento pokoj od vzkříšeného Ježíše, živého Krista! Kéž radostné „Aleluja“ zní nejen v našich chrámech, ale i ve všech našich domovech, rodinách i v srdcích každého z nás! Děkuji nakonec i za všechny vaše modlitby a duchovní podporu, kterou jste mi projevovali, zvláště v uplynulých týdnech. Velmi si toho vážím, ujišťuji vás svou modlitbou a ze srdce vám žehnám!

 Vlastimil, biskup českobudějovický

24 hodin pro Pána

24 hodin pro Pána je příležitostí ke smíření

27.03.2019 Miroslav Bína

29. – 30. 3. 2019, ČR; V pátek a sobotu proběhne postní iniciativa 24 hodin pro Pána. Papež František vyzývá k tomu, aby byl v každé diecézi otevřen alespoň jeden kostel, kde bude možné přijmout svátost smíření nebo se pomodlit před vystavenou eucharistií.

Ilustrační snímek Markéta Zelenková / Člověk a Víra

Postní iniciativa 24 hodin pro pána probíhá každoročně před 4. postní nedělí. Letos se kostely po celém světě otevřou v pátek 29. března a mnohé z nich zůstanou otevřené přes noc do soboty 30. března. Nabídnou tak možnost zpovědi, modlitby nebo rozhovoru s knězem. Na pozvánce k této postní aktivitě, kterou inicioval před pěti lety papež František jsou letos uvedena slova „Ani já tě neodsuzuji“ (J 8,11).

V českobudějovické diecézi se k iniciativě připojí např. v Klokotech, kde se mohou věřící v pátek 29. března od 17 hodin zúčastnit mše svaté. Od 17.30 bude následovat adorace s možností přijetí svátosti smíření či duchovního rozhovoru.

Svátost smíření nebo duchovní rozhovor mohou zájemci přijmout také v Bechyni. Zde adorace zde proběhne v pátek 29. března od 17 hodin.

Duchovní obnovu s P. Martinem Sedloněm na téma „Bůh, který zachraňuje“ připravilo na sobotu 30. března jindřichohradecké probošství. Obnova začne od 13 hodin ve velkém sále proboštství a v jejím průběhu bude možnost přijetí svátosti smíření. Také večerní mši s možností přijetí svátosti smíření bude v proboštském kostele celebrovat P. Sedloň.

Aktuální informace k pěší pouti na Svatou Horu 2019

Informace o pěší pouti na Svatou Horu ve dnech 30.5. – 2.6.2019

Milí poutníci!

Letošní pěší pouť na Svatou Horu připravujeme ve velmi podobném duchu jako byla ta loňská. Naše poutní společenství je otevřené a rádi mezi sebe přivítáme také vás, kteří jste se zatím neosmělili. Můžete se přidat i třeba na některý den nebo jen na pár kilometrů, vyprovodit nás kolem vesnic (k dispozici je časový itinerář).

Potřetí se vydáme po vzoru našich předků na pěší duchovní pouť k Panně Marii Svatohorské. Po cestě budeme zpívat, modlit se, neseme kříž, sochu P. Marie a prapory. Každý den bude mše svatá, budeme mít možnost zpovědi nebo rozhovoru s knězem. Promysleme si, za co pouť půjdeme. Poneseme na Svatou Horu své prosby i prosby našich blízkých a farníků.

Abychom mohli dobře pouť připravit, potřebujeme, abyste se přihlásili do 30.4. Přihlášky budou v dubnu na webu nebo papírově v kostelích. Vyplňte v nich, jaké jídlo chcete objednat, zda pojedete autobusem zpět ze Svaté Hory do Mladé Vožice, popř. přespíte na faře před nebo po pouti.

Jídlo bude připraveno jako loni: snídaně a svačiny (z darů obětavých farníků a poutníků) poveze doprovodné auto. V poledne se zastavíme v hospodách na polévku (30 – 40 Kč), večeře nám uvaří v bufetu v Sedlci a ve školních jídelnách (80-90 Kč). Jídla musíme objednat dopředu na přesný počet, proto potřebujeme vaše přihlášky. Omlouváme se, ale diety nezajišťujeme.

Spát budeme zase ve školních tělocvičnách v Sedlci, Krásné Hoře a Milíně a na faře v Sedlci, všude ve vlastním spacáku a karimatce. Tuto bagáž nám budou převážet z místa na místo mladovožičtí hasiči, takže nás při putování nebude zatěžovat. Ubytování je s teplou vodou a platíme 50 Kč/noc.

Peníze za jídlo (podle přihlášení), ubytování (50 Kč/noc), autobus (150 Kč) a registrační poplatek (100 Kč) budeme vybírat najednou 30.5. ráno před zahájením poutě v kostele v Mladé Vožici. Přesné ceny vám napíšeme kolem 15. května v posledních informacích před cestou.

Jak na tom máte být fyzicky, abyste pouť zvládli? Přiměřeně, nic nemožného. Jdeme asi tak 4 km/hod., odpočíváme přibližně po 6 km. Jdeme pohromadě a nikdo nemusí mít strach, že ho někde necháme, pomáháme si. Navíc duchovní program na cestě povznese a dá zapomenout na bolístky. Znavení poutníci se mohou popovézt doprovodných autem. Je ale dobré se před poutí rozejít, začít co nejdříve každý den pár kilometrů, občas přidat. Alespoň otestujete boty do každého počasí, ponožky se sžijí s nohou a nožky otlačí – souhra nohou, ponožek a bot je nejspolehlivější prevence puchýřů. Naše cesty vedou hodně po loukách, poránu jsou mokré, podle toho se obujte.

Sbalte si pláštěnku, láhev na pití (1 litr), plecháček na snídaně, a něco proti klíšťatům (jsem u klíšťat „oblíbená“ a nejvíc se mi osvědčila tygří mast). Samozřejmě budete potřebovat spacák a karimatku. Všeho ostatního (léky, hygiena, oblečení,…) co nejméně v co nejmenších baleních, jen to nutné – kdo by se s tím nosil? Kamarádky hůlky ale nejsou zbytečnou zátěží.

Prosíme ty z vás, kteří se k nám budete přidávat po cestě, přijďte nejméně o 10 minut dřív. Zejména v sobotu a v neděli na nás bude, resp. nebude čekat začátek mší na Makové hoře v 11 hodin a na Svaté Hoře v 9 hodin, a tak se ráno nebudeme zdržovat. Z Krásné Hory i z Milína budeme vycházet od škol v 6 hodin, proto příprava a požehnání budou už v 5.50 hodin.

Kolem 15.5. vám na našich stránkách napíšeme Poslední info před poutí, kde vše potřebné doladíme. Máte-li možnost přispět na pouť jakýmkoli sponzorským darem, budeme vám vděčni. Pro vaše dotazy, nejasnosti a pochybnosti o pouti, ale i nápady jsme připravení na mejlu či telefonu.

Již dvakrát jsme prožili na cestě spoustu radosti a veselí, vytvořila se nová přátelství. Věříme, že i letos to pro nás všechny bude velké povzbuzení do každodenního života.

Těšíme se na vás všechny v procesí i na příznivce poutě na cestě!

Za přípravný tým:

Hela Knotková (helaknotkova@seznam.cz, 777 016 089)

a P. Jaroslav Karas (faravozice@seznam.cz, 604 214 741)