Kaple – úvodní slovo

Vítejte na stránce kaple

kaplefoto

Vážení přátelé a návštěvníci kaple P. Marie na Hradě

Jsem rád, že vás mohu přivítat na nové stránce kaple, která vznikla jako nutná potřeba vzhledem k obrovskému zájmu, ze strany veřejnosti. Několik stovek návštěvníků akcí během každého roku, desítky dětí z MŠ i ZŠ jsou toho nejlepším důkazem. Kromě tradiční Vožické pouti, která je již stálicí ve společensko-kulturním dění našeho města, došlo v uplynulých letech k prohloubení zájmu o tento architektonický klenot, který je ozdobou nejen našeho města, ale celého Mladovožicka. Kapli P. Marie mnozí z vás nazýváte „Vožický Salcburk“ a je to tak správně, protože tato perla si skutečně tento název zaslouží. Jednou z velkých událostí minulého roku byl koncert učitelek  ZŠ v Mladé Vožici na velikonoční pondělí. Bylo to poprvé v dějinách Mladé Vožice. Koncert se setkal s obrovským zájmem veřejnosti, takže mnozí museli zůstat před vchodem kostela. Druhým velkým počinem byla spolúčast hasičů v Mladé Vožici při brigádě a čištění okolí kaple. V rámci „Noci kostelů“ byla kaple poprvé v historii nasvícena zatím provizorně z agregátu. Věříme, že v budoucnu bude tento klenot vyzařovat své světlo trvale. Na tyto akce navázala rodina Petříkova, která několikrát během roku uklidila, připravila a vyzdobila kapli pro návštěvníky (vánoce, velikonoce, pouť…) Téměř při každém otevření kaple přišlo mnoho návštěvníků, aby se potěšilo architektonickou výzdobou i duchovním rozměrem, který kaple pro nás znamená. Budoucnost i další následné opravy jsou odvislé nejen na finančních prostředcích, které nejsou nikde v přemíře, ale především na dalším zájmu a aktivní účasti veřejnosti na akcích (poutích, přednáškách, výstavách), které se ve spolupráci s městem Mladá Vožice připravují. Na této stránce budete nacházet pravidelné akce, které se v kapli připravují.

Těším se na společná setkání s vámi. 

P. Mgr. Jaroslav Karas

Sdružení na záchranu kaple

V květnu v roce 1995 bylo založeno Sdružení Občanů Mladovožicka na Záchranu Kulturní Památky Kaple Nanebevzaté P. Marie, které se snaží tuto vzácnou památku renovovat. Po 20 letech ještě není oprava dokončena částečně díky liknavosti úřadů a částečně taky díky liknavnosti naší. Opravy stále pokračují je nutné dokončit opravu valu okolo kaple a v další fázi vymalovat interiér. V roce 2016 byla činnost sdružení ukončena a finanční prostředky byly převedeny na účet města Mladá Vožice. Každý rok je kaple otevřena v Adventní době o Vánocích, Velikonocích a vožické pouti.

 Vznik kaple Nanebevzetí Panny Marie

V místech, kde stával královský hrad, jenž byl za husitských válek v roce 1425 zcela zbořen, stojí dnes, na vrchu zvaném Hrad, kaple oválného půdorysu, zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie. Postavit ji dal zhruba v polovině 17. století tehdejší držitel vojenského panství Krištof Karel Přehořovský z Kvasejovic. Cesta ke kapli, na níž jsou zastávky křížové cesty, vede úbočím hory k východnímu prostranství pod kaplí, kde jsou tři velké kříže, jako na Kalvárii. V západním směru od kaple je ve skále jeskyně s Božím hrobem. Ke kapli se přistupuje od západu po 32 kamenných schodech.

O založení kaple se dovídáme i z latinských zápisků faráře Mikuláše Ignáce Moštenského. „Nad městem Mladá Vožicí jest kaple Nanebevzetí P. Marie, dle nařízení a předpisů nebožtíka uroz. P. Jana Štastného Přehořovského z Kvasejovic umírajícího r. 1639 zamyšlená, kterouž poslední vůli provedl syn jeho uroz. P. Krištof Přehořovský z Kvesejovic r. 1642, kterouž kapli dle předpisů vel. Konsistoře na věčné časy 300 kopami nadal. K této kapli roucha kněžská, mešní a přikrývky oltářní darovala uroz. Paní Ludmila Přehořovská ze Rtína. Při této kapli konečně r. 1656 dal zbudovati zděné stavení na způsob kaple a oltář, aby tu v čas potřeby oběť sv. konána býti mohla, kteréž stavení i zábradlím dubovým tesařského díla ohradil. Před touto kapličkou, aby kázání konáno býti mohlo při schůzi lidu, Mikuláš Moštenský s velkou námahou dal příkop z hloubí výšky člověka zemí a kamením zasypati, skálu vadící vylámati a odstraniti, více než 200 vozů dobré země navésti, šest lip okolo zasázeti a rovinu kolem schodů kaple zříditi, to vše k věčné paměti královny na nebe vzaté. Druhou podobnou kapličku dal vystaviti Štěpán zedník Vlach pod kaplí, třetí p. Jindřich Loubský, hejtman kníže z Eggenbergu a písařem důchodním téhož knížete. Předsíňka před samou branou kaple dílem nákladem Mikuláše Šťástky, měšt. mladovožického, dílem z důchodu kaple zřízena. Na podporu kaple zbudována kolem zeď z příjmů kaple.“[1]

Tento záznam faráře Moštěnského se poněkud liší od všeho, co poněkud o kapli bylo známo. Zejména se rozcházejí letopočty a ani o dalších dvou kapličkách se až do objevení záznamu nic nevědělo.  Pravděpodobně se jednalo o stavby malé, které časem zanikly. O kapli se ve svých záznamech zmiňuje i Krištof Karel Přehořovský: „Kaple na Hradě od p. Krištofa Přehořovského ku poctění blahoslavené Rodičky boží Panny Marie založená a vystavená léta božího 1464, kteréžto kapli jsme hned při založení fundací udělal na věčnost, aby od držitelův panství tohoto na oprávky a potřeby téhož kaple vynaložen byl z 200 zl. Ourok na správky a zouplna nevycházely, tedy aby k druhému roku v důchodu kostelním zanechané a ne tak dlouhého, až by se jich po chrám Páně potřebovalo, in deposito zůstaly. V čemž vždy k dostičinění i nástupce mého zavazuji, a to pod uvarováním trestání a hněvu božího a urážky Rodičky boží.“ [2]

 Místní tradice

Pro lidi z širokého okolí se zde konávaly, vždy od jara do podzimu, každou čtvrtou neděli pobožnosti. Největší shromáždění se zde konalo o Velikonocích, v noci ze Zeleného čtvrtka na Velký pátek, kdy se na Hradě sešlo několik set lidí, kteří strávili tuto noc na modlitbách a při zpěvu náboženských písní. K této pobožnosti byla dokonce v roce 1800 vydána děkanem J. A. Morávkem modlitební knížka o 125 stranách s následujícím titulem: „Pobožnost rozjímání umučení Páně, jinak křížová cesta uvedená dle nejvyššího povolení v městě Mladé Vožici a složená od Jana. Ant. Morávka tč. děkana mladovožického na rok Páně.

Hlavní obnova kaple

Jak šel čas, kaple pomalu chátrala. O její obnovení se postaral až hrabě Karel z Kűenburgu, který dal zároveň upravit celý vrch. Dal vybudovat cestičky a úbočí osázet křovinami. Když došlo k odklizení starých zdí hradu, byla nalezena kostra muže, jenž měl tělo sevřené v železném kruhu. Snad se jednalo o dno hladomorny, kam byl původně odsouzenec spuštěn. [3]

V roce 1824 v životě Karla z Kűenburgu nastal velký zlom. V tomto roce mu zcela nečekaně zemřela manželka a on, aby se vzpamatoval z té ztráty, upnul veškerou svoji mysl k Bohu. Na Hradě dal obnovit křížovou cestu a upravit  jeskyni s Božím Hrobem. Na východní straně dal srovnat skalnatou, nepřístupnou část vrchu, čímž vznikla pevná rovina, na níž stojí tři kříže s postavami, které dal rovněž opravit. Tato oprava byla oslavena 6. dubna 1827 slavnostním průvodem z farního kostela, jehož se zúčastnili jak duchovenstvo, tak i prostý lid. Při této příležitosti byl mezi chudý lid rozdán poměrně veliký obnos peněz.

Samozřejmě, že mezi hlavní objekty, které byly hrabětem zrestaurovány, patřila kaple, v níž dal také upravit hrobku pro sebe a svoji choť.

Samotná stavba a interiér

V roce 1827 byla ke kapli přistavena obdélná loď, která byla položena o několik stupňů níže. K jejímu hlavnímu průčelí stoupá široké předsazené kamenné schodiště. Průčelí je trojdílné s velkým obdélným vstupem uprostřed. Vše je završeno trojúhelníkovým štítem. Na hřebenu střechy stojí sanktusová věžička s přilbovitým zastřešením. Loď kaple prosvětlují kruhová okna, v kněžišti jsou okna oválná. Oválný prostor kaple je zaklenut malovanou kupolí, ve vrcholu s oválnou lucernou. Presbytář je uvnitř střídavě členěn valenými klenebními výklenky, okny a pilastry. Klasicistní oltář je ozdoben obrazem nanebevzetí Panny Marie. Obraz je v pozlaceném rámu a po jeho stranách v mezisloupí stojí dva pískovcové pomníky. Na podstavci jednoho z pomníků je nápis, který nám říká, že zde odpočívá hrabě z Kűenburgu, zemřelý 21. června 1832 v 63 letevh svého věku. Na druhém pomníku je napsáno, že zde leží Marie Anna, roz. hraběnka z Kufsteinu, která zemřela 28. listopadu 1824 ve 39 letech.

Ohrazené mezisloupí po levé straně slouží za sakristii. Kolem ní je postaveno 5 kostelních lavic. Na každé je vyřezáno vždy jedno písmeno ze jména MARIE. Vysvěcení kaple se konalo v den jmenin hraběte, 4. listopadu 1827. Od té doby byla kaple průběžně udržována. V roce 1873 udeřil do kaple blesk a poškodil rám obrazu nad oltářem. Větší oprava kaple se uskutečnila v roce 1930. Tehdy zde byly ve špičce střechy, pod křížem, nalezeny pamětní listiny, pocházející z roku 1824, které bohužel však byly, vlivem počasí, téměř zničeny.

Od roku 1950 kaple pomalu chátrala, a to i přes to, že stále pro obyvatele Mladovožicka byla významným poutním místem. V květnu roku 1995 vzniklo ve zdejším kraji Sdružení občanů Mladovožicka, v němž se shromažďují finanční prostředky na její obnovu. Členy sdružení jsou nejen místní obyvatelé, ale i rodáci a obdivovatelé zdejšího kraje. [4]


[1] VYSLOUŽILOVÁ, Markéta (ed.). Mladá Vožice. Praha, 2001

[2] VYSLOUŽILOVÁ, Markéta (ed.). Mladá Vožice. Praha, 2001

[3] ROSOL, K. Emil – KRŠKOVÁ, Marie. Průvodce Mladou Vožicí a okolím – vydáno péčí spolku Rodáků a přátel mladovožických v Praze, 1938

[4] VYSLOUŽILOVÁ, Markéta (ed.). Mladá Vožice. Praha, 2001

7. Aktualita

Mám na srdci tři věci : poděkování, prosbu a pozvání. Děkuji všem, kteří nás v neděli 4.10. při příležitosti svátku sv. Františka potěšili slovem a písničkou. Myslím, že se letošní program moc povedl. Kromě jiného tam zazněla modlitba sv. Františka, která začíná takto :" Pane učiň mě nástrojem svého pokoje…" A to je má prosba – abychom ten pokoj předávali dál. Každý máme ve svém okolí někoho, komu ten pokoj zoufale chybí.

Pozvání je už nyní na Štědrý den. Přijďte návštěvou kaple znásobit sváteční chvíle a odnést si do svých domovů Betlémské světlo. Přeji vám dny plné pokoje. AP.

6. Aktualita

Ohlédnutí za Štědrým dnem v Kapli

Spousta lidí se mě ptala, jestli mi tam není zima. A já jsem všem odpovídala, že není. Vysvětlení je prosté: Kaple je „zateplená“ Vámi, kteří jste jí navštívili. Asi tam neplatí běžné fyzikální zákony. Ani čas tam neběží podle hodinek. Často si v Kapli připadám jako ta služebná, která zabloudila do Blaníku, strávila tam rok a myslela si, že tam byla den.Štědrý den začal roráty. Modlitby a zpěvy -hezčí začátek si neumím představit. Jako hlavní prvek výzdoby jsme tentokrát zvolili zvonek. Zvonky všech tvarů a velikostí zdobily okna a děti za školky namalovaly krásné obrázky -vstupenky- s barevnými zvonečky. Hodně inspirativní překvapení nás čekalo v klokotském kostele, kam jsme s manželem jeli pro Betlémské světlo. Byl tam totiž papírový stromek ozdobený samými zvonečky a u něj nápis: VYZVOŇME VŠEM LIDEM, ŽE BŮH JE MÁ RÁD. To mi přišlo tak nadějeplné a povzbuzující, že jsme to použili i v Kapli. Novou trvalou ozdobou je obraz Panny Marie, který pro Kapli vyrobili manželé Rychetští ze Zhoře u Mladé Vožice. A děti ze školy vyrobily andělíčky, moc se jim povedli. Poprvé jsme Kapli, tento „ostrov pokoje“ v rozbouřeném světě, otevřeli 1.12.2012. Mám radost, že se z toho stala tradice. Máme před sebou další rok a nevíme, co nás čeká. Hned začátek roku provází zprávy o řádění teroristů ve Francii. Denně prožíváme kromě radostí i těžkosti, tak mě napadá-až nám bude smutno nejen ze špatných zpráv, vzpomeňme na tu dobrou zprávu: BŮH NÁS MÁ RÁD. A.P.

5. Aktualita

Kaplička

Stojí, stojí kaplička,

blíží se k ní babička.

Za ní druhá, třetí, pátá,

v dálce ještě jedna chvátá.

A každá z těch babiček,

svírá v ruce zpěvníček.

Potom sednou do kapličky,

přeříkají modlitbičky.

Navrch dají písničku

a nějakou prosbičku.

Za kapličkou lavička,

na ní mladých partička.

K tomu vína lahvička

a cigaret krabička.

A v duši prázdná světnička,

kam nemá přístup Matička.

Ta naše Panenka Marie,

co za nás vždy oroduje.

Tak kde se stala chybička,

říká si mnohá babička.

Jak jsem ty moje děti vychovala,

vždyť jsem jim skoro všechno dala…

Jak říci – „moje dětičky,

pojďte sem zpívat písničky.“

Jak přesvědčit svá vnoučátka,

že Pán Bůh není pohádka.

Jak ukázat jim správnou cestičku

a uzdravit nemocnou dušičku.

Možná až vymřou tyhle babičky,

osiří všechny vesnické kapličky.

A proto Tě, Panno Maria, prosíme,

ať to se svými dětmi lépe umíme.

Ať dovedeme lásku rozdávat

a svým dětem víru předávat.

HK