Setkání Svatohorských poutníků 2020

Zveme všechny svatohorské poutníky i jejich přátelé a příznivce na setkání na faru do Mladé Vožice ve středu 24.6. 2020. Setkání zahájíme děkovnou mší sv. v kostele sv. Martina v 16.00 hod. a pak se přesuneme do společenské místnosti na faru, kde budeme pokračovat.  Prohlédneme si prezentaci z uplynulé poutě a zamyslíme se nad případným podzimním termínem poutě  s veřejností. Doufejme, že  připutuje něco dobrého i na prázdné stoly. Na setkání se těší  P. Jaroslav a organizátoři poutě

Noc otevřených kostelů

     Noc otevřených kostelů se konala v naší farností v pátek 5.6. 2020. Kolem padesáti účastníků z toho přes třicet dětí se shromáždilo v ústějovské kapli. Po krátkém úvodu jsme se všichni vydali s lampióny do Janova do kostela  Všech Svatých. Zde jsme děti naučili pohybovou píseň  „Andělé“. Po krátké katechezi na téma eucharistie jsme dostali požehnání a za setmění jsme se rozešli do svých domovů. Akce se zúčastnili kromě Mladovožičáků také rodiny s dětmi z Benešovska a Vlašimska.             

  Děkujeme všem za účast                    P. Jaroslav Karas

Mariánský sloup

Odpověď extremistům, kteří chtějí znovu zbořit mariánský sloup

Ve čtvrtek 4. června po třetí hodině odpolední zažilo pražské Staroměstské náměstí mimořádnou chvíli. Dva muži na vysokozdvižné montážní plošině definitivně usadili sochu Panny Marie na sloup a odpoutali ji od lan z jeřábu. Pak od sochy na plošině odpluli vzduchem, socha začala žít sama vlastním životem a lidé jí tleskali. Z Týnského chrámu zvonily zvony a hlouček věřících zpíval latinskou píseň „Salve regina“. Mariánský sloup se tak po 102 letech vrátil na nejpamátnější české náměstí.

Naše dramatická debata o barokním sloupu nemá zřejmě v evropských kulturních dějinách obdobu. Není totiž vůbec normální, aby v Evropě někoho pohoršovalo umělecké dílo s náboženským obsahem. Barokní sochy, sloupy, kostely a paláce jsou zřejmě tím nejtypičtějším znakem identity české krajiny a českých měst.

Odpůrci obnovy sloupu argumentují tím, že jde o pouhou repliku a že k našim dějinám patří nejen vybudování sloupu na památku vítězství nad Švédy, nýbrž i jeho zboření při vzniku republiky. Nechtějí uznat, že toto barbarské chování bylo excesem levicového extremismu, který pak v minulém století dovedl národ až k hrozné tragédii komunistické diktatury.

Vedle komunistů a antievropských nacionalistů, s nimiž nemá smysl ztrácet čas, má sloup své kritiky mezi evangelíky. Jejich hledisko nelze shazovat. Staroměstské náměstí bylo dějištěm popravy sedmadvaceti českých a německých pánů v roce 1621. Vítězný císař Ferdinand II. zde vykonal opravdu děsivou pomstu za protestantské povstání. Tím zatížil naše dějiny problémem, který byl mnohokrát zneužit k prosazování protizápadní ideologie stejně jako k odporu ke katolické církvi.

Kdybychom se ale zeptali těch tisíců obyčejných Pražanů, kteří s nebývalým hrdinstvím ubránili v roce 1648 Prahu před protestantskými dobyvateli, tak by nechápali, co nám provedla Panna Maria, že se jí tak bojíme. Těžko by ji ztotožnili s porážkou na Bílé hoře a je velkou otázkou, zda v ní viděli symbol habsburské vlády. Naši předci v ní totiž především viděli tu Pannu Marii, k níž se denně upřímně modlili.

Jestli má toto náměstí svůj krásný Šalounův pomník Jana Husa, tak má mít i repliku sochy skvělého sochaře Jana Jiřího Bendla. Vedle pozemského muže – českého reformátora – tu stojí i nebeská žena, jejíž uctívání má celoevropský charakter jako vyjádření víry ve vítězství dobra nad zlem.

Extremistická levice stejně jako zuřiví nacionalisté nyní mohou puknout vzteky. V Alarmu už dokonce Apolena Rychlíková vyzvala k novému zboření sloupu. Kdo chce zjistit, kolik nenávisti se v té dámě skrývá, může se připojit k tomu nevelkému kroužku jejích čtenářů. 

Obvyklou demagogií kritiků sloupu z řad extrémní levice je tvrzení, že je obnova mariánského sloupu projevem ultrakonzervativního militantního katolictví, které je dnes spojováno s kardinálem Dukou. Není to pravda. Pražští zastupitelé, kteří o obnově sloupu rozhodli, nemají z větší části s takovými tendencemi nic společného. Stejně jako nemají liberální demokraté evropské kulturní orientace už téměř nic společného s kardinálem Dukou.

Je docela možné, že si někteří konzervativní katolíci do obnovy sloupu promítají romantické představy o teokracii. Ale k většině Pražanů mluví Panna Maria jako kulturní fenomén s pozitivním obsahem. Jako kus domova, který máme rádi. 

Sloup stojí a lze očekávat, že si na něj Pražané velmi rychle zvyknou. Lze tak soudit už z toho, jak návrat Panny Marie vstřícně přivítali. Sochař Petr Váňa odvedl dobrou práci, jakkoli si ještě vyslechne mnoho odsudků a mnozí kritici této repliky se přitom budou tvářit vědecky. Debata s kriticky založenými evangelíky potrvá, protože je nezbytná a měla by se vést s úctou.

Kdo ale nyní vyzývá k novému zboření sloupu, tak prostě není normální. Takové výzvy hraničí buď s šílenstvím, a nebo s naprostou hloupostí. To je odpověď paní Apoleně.