Setkání Svatohorských poutníků 2020

Zveme všechny svatohorské poutníky i jejich přátelé a příznivce na setkání na faru do Mladé Vožice ve středu 24.6. 2020. Setkání zahájíme děkovnou mší sv. v kostele sv. Martina v 16.00 hod. a pak se přesuneme do společenské místnosti na faru, kde budeme pokračovat.  Prohlédneme si prezentaci z uplynulé poutě a zamyslíme se nad případným podzimním termínem poutě  s veřejností. Doufejme, že  připutuje něco dobrého i na prázdné stoly. Na setkání se těší  P. Jaroslav a organizátoři poutě

Noc otevřených kostelů

     Noc otevřených kostelů se konala v naší farností v pátek 5.6. 2020. Kolem padesáti účastníků z toho přes třicet dětí se shromáždilo v ústějovské kapli. Po krátkém úvodu jsme se všichni vydali s lampióny do Janova do kostela  Všech Svatých. Zde jsme děti naučili pohybovou píseň  „Andělé“. Po krátké katechezi na téma eucharistie jsme dostali požehnání a za setmění jsme se rozešli do svých domovů. Akce se zúčastnili kromě Mladovožičáků také rodiny s dětmi z Benešovska a Vlašimska.             

  Děkujeme všem za účast                    P. Jaroslav Karas

Mariánský sloup

Odpověď extremistům, kteří chtějí znovu zbořit mariánský sloup

Ve čtvrtek 4. června po třetí hodině odpolední zažilo pražské Staroměstské náměstí mimořádnou chvíli. Dva muži na vysokozdvižné montážní plošině definitivně usadili sochu Panny Marie na sloup a odpoutali ji od lan z jeřábu. Pak od sochy na plošině odpluli vzduchem, socha začala žít sama vlastním životem a lidé jí tleskali. Z Týnského chrámu zvonily zvony a hlouček věřících zpíval latinskou píseň „Salve regina“. Mariánský sloup se tak po 102 letech vrátil na nejpamátnější české náměstí.

Naše dramatická debata o barokním sloupu nemá zřejmě v evropských kulturních dějinách obdobu. Není totiž vůbec normální, aby v Evropě někoho pohoršovalo umělecké dílo s náboženským obsahem. Barokní sochy, sloupy, kostely a paláce jsou zřejmě tím nejtypičtějším znakem identity české krajiny a českých měst.

Odpůrci obnovy sloupu argumentují tím, že jde o pouhou repliku a že k našim dějinám patří nejen vybudování sloupu na památku vítězství nad Švédy, nýbrž i jeho zboření při vzniku republiky. Nechtějí uznat, že toto barbarské chování bylo excesem levicového extremismu, který pak v minulém století dovedl národ až k hrozné tragédii komunistické diktatury.

Vedle komunistů a antievropských nacionalistů, s nimiž nemá smysl ztrácet čas, má sloup své kritiky mezi evangelíky. Jejich hledisko nelze shazovat. Staroměstské náměstí bylo dějištěm popravy sedmadvaceti českých a německých pánů v roce 1621. Vítězný císař Ferdinand II. zde vykonal opravdu děsivou pomstu za protestantské povstání. Tím zatížil naše dějiny problémem, který byl mnohokrát zneužit k prosazování protizápadní ideologie stejně jako k odporu ke katolické církvi.

Kdybychom se ale zeptali těch tisíců obyčejných Pražanů, kteří s nebývalým hrdinstvím ubránili v roce 1648 Prahu před protestantskými dobyvateli, tak by nechápali, co nám provedla Panna Maria, že se jí tak bojíme. Těžko by ji ztotožnili s porážkou na Bílé hoře a je velkou otázkou, zda v ní viděli symbol habsburské vlády. Naši předci v ní totiž především viděli tu Pannu Marii, k níž se denně upřímně modlili.

Jestli má toto náměstí svůj krásný Šalounův pomník Jana Husa, tak má mít i repliku sochy skvělého sochaře Jana Jiřího Bendla. Vedle pozemského muže – českého reformátora – tu stojí i nebeská žena, jejíž uctívání má celoevropský charakter jako vyjádření víry ve vítězství dobra nad zlem.

Extremistická levice stejně jako zuřiví nacionalisté nyní mohou puknout vzteky. V Alarmu už dokonce Apolena Rychlíková vyzvala k novému zboření sloupu. Kdo chce zjistit, kolik nenávisti se v té dámě skrývá, může se připojit k tomu nevelkému kroužku jejích čtenářů. 

Obvyklou demagogií kritiků sloupu z řad extrémní levice je tvrzení, že je obnova mariánského sloupu projevem ultrakonzervativního militantního katolictví, které je dnes spojováno s kardinálem Dukou. Není to pravda. Pražští zastupitelé, kteří o obnově sloupu rozhodli, nemají z větší části s takovými tendencemi nic společného. Stejně jako nemají liberální demokraté evropské kulturní orientace už téměř nic společného s kardinálem Dukou.

Je docela možné, že si někteří konzervativní katolíci do obnovy sloupu promítají romantické představy o teokracii. Ale k většině Pražanů mluví Panna Maria jako kulturní fenomén s pozitivním obsahem. Jako kus domova, který máme rádi. 

Sloup stojí a lze očekávat, že si na něj Pražané velmi rychle zvyknou. Lze tak soudit už z toho, jak návrat Panny Marie vstřícně přivítali. Sochař Petr Váňa odvedl dobrou práci, jakkoli si ještě vyslechne mnoho odsudků a mnozí kritici této repliky se přitom budou tvářit vědecky. Debata s kriticky založenými evangelíky potrvá, protože je nezbytná a měla by se vést s úctou.

Kdo ale nyní vyzývá k novému zboření sloupu, tak prostě není normální. Takové výzvy hraničí buď s šílenstvím, a nebo s naprostou hloupostí. To je odpověď paní Apoleně.

Ohlédnutí za poutí na sv. Horu 2020

Milí svatohorští poutníci!

V sobotu 30.5.2020 jsme doputovali k Mariánskému sloupu a věřte, šli jste s námi. Poděkovali jsme Panně Marii Svatohorské za ochranu našeho národa před nákazou, taky jsme prosili za zastavení strachu v naší společnosti a modlili jsme se i za milost pro ostatní svatohorské poutníky, kteří na Svatou Horu nemohli přijít. Po přivítání nám P. Kuník říkal, že jsme k nim přišli jako první organizovaná skupina poutníků po karanténě. Putovní „jádro“ tvořilo 13 poutníků (ti přespávali a šli celou cestu), ale co víme, tak se do poutě různými způsoby zapojila téměř stovka – a to je úžasné. Někteří nás překvapili na cestě někde „za bukem“ a buď zamávali, nebo se k nám na chvíli připojili. Jiní napsali mejl, sms, zavolali. Další putovali sami v tyto dny na Lomec, na Klokoty, k Ústějovské kapličce nad Mladou Vožicí nebo ke křížkům u svých domovů. Taky se ozvali mnozí, že ve stejný čas, jako budeme mít mši na Svaté Hoře, s námi budou ve spojení na dálku v modlitbě nebo na mši někde jinde. S mnohými z vás jsme se setkali při mších v Sedlci, na Krásné Hoře a na Svaté Hoře. Jen se omlouváme, že jsme podle slibů každý den nereagovali na webu farnosti, přiznáváme, při plánování jsme přecenili  naše síly. Jistebničtí poutníci si vyzkoušeli svou větev do Sedlce. Čekali jsme, že za křižovatkou nad Šanovicemi bude jen Maruška Bendová, která se o jistebnickou větev stará, a P. Pavel Němec. K našemu překvapení tam mávalo 11 poutníků, nejmladší pětiměsíční Vilma. A Panna Maria je odměnila mocnou ochranou, neboť zatímco vožičtí byli jako vodníci, na ně za celý den nespadla ani kapička. Všude pro cestě jsme se víc jak kdy dříve setkávali s podporou a pomocí. Například po deštivém prvním dni nám  P. Vlček rozfajroval kamna na faře tak dobře, že ráno bylo všechno suché a my vyhřátí. O jedno se s vámi chceme obzvlášť podělit, milí přátelé. Ale ono to nejde popsat, to musíte vidět! Až budete mít cestu kolem Střezimíře, udělejte si výšlap k altánu nad ves. Asi tak 50 m od něj jsme objevili krásný křížek s fotkou „Naší Marušky“ věnovaný poutníkům na Svatou Horu, kteří nás předešli k věčnosti. U jeho paty jsou dva kamínky se jmény Honzy a Jirky, a jednou tam bude mít kamínek každý z nás. Křížek je nad loukou plnou lučního kvítí, pod ní běhají koně, dál se táhne údolí do Sedlce a na obzoru zahlídneš kopečky kolem Svaté Hory. – Stáli jsme tam v úžasu nad krásnou prací a neskutečnou myšlenkou… Velké, velké díky Majce a Jirkovi Klimešovým a těm, kdo jim pomáhali dílo uskutečnit, manželům Pohanovým a Janě Vepřekové.    A tak můžeme říci, že i v těchto ztížených podmínkách jsme pouť na Svatou Horu společně se ctí naplnili, a i když byla „malá“, málo neznamenala. Děkujeme vám za pochopení a za všechno vaše připojení se k ní. Společně jsme uskutečnili něco, v co jsme ještě před měsícem ani nedoufali. A bylo to potřebné a je to velká radost! Těšíme se na vás ve středu 24.6. při setkání všech poutníků v Mladé Vožici (16 h mše sv. po ní společenství na farní zahradě).

Helena Knotková