Po britské královně je druhým nejvýše postaveným činovníkem anglikánské církve. Arcibiskup z Canterbury se však během koronavirové pandemie vydal přímo do první linie. Aby na sebe nepřitáhl pozornost, sloužil tajně jako kaplan v londýnské nemocnici St. Thomas.

Justin Welby při velikonoční mši streamované kvůli koronaviru online.

Justin Welby při velikonoční mši streamované kvůli koronaviru online. Foto: Profimedia.cz

Během koronavirové krize jsou kostely a další svatostánky uzavřeny. Jak ale zjistil deník Telegraph, arcibiskup Justin Welby si ke svým věřícím cestu našel. V dubnu sloužil jako kaplan v nemocnici, která léčila pacienty s covidem-19.

„Justin dělal dobrovolníka od začátku opatření, pracoval spolu s dalšími nemocničními kaplany a modlil se s nemocnými a umírajícími. Spadá pod tuhle nemocnici, tak zamířil tam,“ uvedl pro Telegraph zdroj z arcibiskupova okolí.

Vzhledem k tomu, že se nacházel i v infekčním prostředí, dostal čtyřiašedesátiletý arcibiskup bezpečnostní školení. „Je v tom osobní riziko, ale o něm nepřemýšlí. Podle něj je to to, co by měli křesťané dělat – pomáhat ostatním,“ dodal zdroj z jeho okolí.

Na starosti neměl jen nemocné trpící covidem-19. Modlil se i s rodinou těžce nemocné šestitýdenní holčičky, která v nemocnici byla z jiných důvodů. Při jiné příležitosti ho prý pacient poznal a okamžitě zavolal své rodině, aby se mohli s arcibiskupem modlit všichni společně.

V nemocnici ležel i nemocný premiér Boris Johnson, jak však Telegraphu uvedl zdroj, s arcibiskupem se „bohužel minuli“.

Welbyho pozvala do nemocnice reverendka Mia Holbornová, která má v St. Thomas‘ Hospital na starosti tým kaplanů. „Jsme velmi vděční, že si arcibiskup z Canterbury našel čas navštívit naše pacienty. Někteří z nich jsou na tom velice špatně a mít podporu a požehnání od arcibiskupa je pro ně v těchto těžkých časech všechno,“ uvedla Holbornová.

Nespravedlivě odsouzený kardinál

Kardinál George Pell: konec dobrý, všechno dobré?

Přinášíme vám komentář advokáta Jakuba Kříže k procesu kardinála George Pella.
Publikováno: 16. 4. 2020 12:00

Foto: Alexey Gotovskiy, CNA

V úterý Svatého týdne (7. dubna 2020) bylo australskou justicí definitivně ukončeno řízení proti kardinálu Pellovi ve věci údajného znásilnění dva chlapců, jehož se měl dopustit v sakristii melbournské katedrály v průběhu pětiminutového časového okna bezprostředně po mši svaté, ještě oblečen v bohoslužebná roucha. Nejvyšší soud Austrálie (High Court of Australia) jednomyslně (poměrem hlasů 7:0) dospěl k závěru o jeho nevině. Nenařídil dokonce ani zopakování soudního řízení, ale přímo trestní stíhání zastavil. Kardinál Pell tak mohl po 405 dnech strávených na samotce opustit vězení, do nějž byl nezákonně umístěn.

Proč soud takto rozhodl? O co v procesu šlo? A co vypovídá o společnosti a australské justici?
Čtyři instance trestní justice (policie, prokuratura, soud prvního stupně a odvolací soud) za mohutné podpory nevyváženého zpravodajství veřejnosprávní stanice ABC a dalších médií dospěly k závěru, že kardinál Pell znásilnil v 90. letech dva chlapce. O postupu těchto orgánů existovala již dříve řada pochybností, které podrobně shrnul článek publikovaný v Týdeníku Echo (ke stažení v příloze tohoto textu). Nyní je Nejvyšší soud tvrdě upozornil: byli jste tak zaujatí potřebou odsoudit sexuálního predátora, že jste si nevšimli, že z provedených důkazů jeho vina nevyplývá.

Odsuzující rozhodnutí nižších instancí byla založena na výpovědi jediného člověka – mladého muže, který o sobě tvrdí, že byl kardinálem znásilněn. Další oběť domnělého znásilnění již v době soudního řízení nežila (a jak známo, měla se před smrtí svěřit své matce, že ke znásilnění nedošlo). Jak už to tak u kauz případů sexuálního zneužívání bývá, žádní další svědci u incidentu přítomni nebyli. K soudu proto byli přizváni tzv. svědci příležitosti, tedy prakticky všichni dohledaní účastníci bohoslužeb z roku 1996. Z jejich svědectví si měly soudy udělat závěr o důvěryhodnosti výpovědi mladého muže.

Jím předestřený příběh o znásilnění v sakristii bezprostředně po slavnostní nedělní mši svaté byl na první pohled vysoce nepravděpodobný. Porota i odvolací soud dospěly k závěru, že mladý muž vystupoval jako věrohodný svědek a že ostatní provedené důkazy sice jeho výpověď nepodporují, ale spáchání skutku současně nevylučují. Nejvyšší soud nyní potvrdil, na co upozorňovali experti již dříve, že došlo k obrácení důkazního břemene. Soudy se nezabývaly tím, zda byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ale stačilo jim, že důkazy spáchání skutku nevylučovaly. Ke znásilnění prý mohlo dojít v 5-6 minutové pauze, v níž sakristán čekal na dokončení soukromé modlitby věřících po mši svaté. V ní se mohl Pell nikým nedoprovázen zjevit v sakristii a spáchat odporný čin. Jenže Nejvyšší soud ukázal, že tato pětiminutová modlitební pauza sakristána začala v době, kdy Pell s liturgickým průvodem (v němž byli i obě domnělé oběti) opouštěl katedrálu hlavním vchodem.
I kdyby se v tu chvíli chlapci z průvodu nepozorovaně vytratili, trvalo by přes tři minuty, než dojdou k sakristii, takže sakristánova pauza by byla prakticky u konce. Podle Nejvyššího soudu z provedených důkazů (a ty nebyly na zpochybněny ani prokuraturou ani žádným z nižších soudů) dále vyplývá, že mše svaté se zúčastnil asi tucet koncelebrujících kněží a tedy v kněžské sakristii byl po dobu 10 až 15 minut od ukončení liturgického průvodu značný provoz. Samotný Pell se podle svého zvyku od průvodu odpojil a strávil nejméně 10 minut na schodech katedrály, kde se zdravil s účastníky bohoslužby, přičemž jeho ceremonář ho doprovázel až do okamžiku odstrojení bohoslužebných rouch.

Ohledně výpovědi mladého muže Nejvyšší soud akceptoval, „že většina Odvolacího soudu nepochybila, když dospěla, k závěru, že svědectví ohledně prvního skutku neobsahovalo rozpory, ani neprojevovalo nesrovnalosti, jejichž charakter by vyžadoval, aby porota nabyla pochybností o vině“. Nelze ji ovšem posuzovat izolovaně, ale pouze ve vzájemné souvislosti s dalšími provedenými důkazy. Důkazy jako celek neumožnily vyloučit důvodné pochybnosti o žadatelově vině. Spáchání skutku nebylo rozumně možné.

Kardinál Pell tedy nebyl osvobozen na základě šikovné procesní kličky nebo složitě vytvořené právní konstrukce, ale jednoduše proto, že scházely důkazy o jeho vině. Jeho odsouzení a 405 dní strávených ve vězení tak představují skandální selhání justice. Proto otázka dalších dní musí znít: Jak se něco takového mohlo stát?

Stál na počátku zlý úmysl – jak naznačuje existence operace Tethering, tedy hon na Pella zahájený policií státu Victoria? Navázalo na něj rozhodování laické poroty učiněné pod tlakem nepříznivé společenské nálady přiživované médii? Byl následně korunován neúmyslnou chybou v úsudku dvou soudců odvolacího soudu? Anebo se jedná pouze o politováníhodnou souhru mnoha omylů?

A co onen mladý muž? Lhal? Existuje i jiné přijatelnější vysvětlení? Jedno z nich nabídl sám Pell: mohl být zneužit někým jiným a paměť mu s časovým odstupem (a v důsledku dalších psychologických průvodních jevů zneužívání) nabídla scénář, který prezentoval u soudu. Pellovi odpůrci, kteří se s osvobozujícím rozsudkem nesmířili, nabídnou i jiné vysvětlení: mladý muž byl Pellem skutečně zneužit, jen jindy nebo jinde nebo za jiných okolností, anebo se čin jednoduše nepodařilo dostatečně věrohodně prokázat.

Tento scénář nabídl také server Christnet.eu, když převzal tendenční a zavádějící komentář z The Guardian. Ne, není pravda, že rozhodnutí Nejvyššího soudu se zakládá na absolutní důvěře ve svědectví ceremonáře nebo že by soud poskládal veškeré nepravděpodobnosti, aby vznikla důvodná pochybnost. Ceremonáři důvěřovaly i nižší soudní instance, jen tvrdily, že jeho svědectví (a svědectví mnoha dalších předvolaných svědků) je kompatibilní s existencí pětiminutového okna, v němž mohlo dojít ke znásilnění. Nejvyšší soud pouze ukázal, že nikoliv.
Rozsudek soudu je k dispozici na tomto odkazu. Každý si o něm může udělat obrázek sám.
Existují nějaká poučení z tohoto případu? Mnohá se budou ještě hledat, ale jedno je k dispozici ihned. V honbě za vznešenými ideály je velmi jednoduché ve svatém nadšení „přehlédnout“ základní pravidla právního státu i fakta. Požadavek, aby vina v trestním řízení byla prokázána tak, že o ní nejsou důvodné pochybnosti, je pro trestní justici esenciální. Bez něj nelze hovořit o spravedlivém procesu.
 
Autor: Jakub Kříž, advokát

Pozdravy ze Svaté Země do Mladé Vožice

  1. Pozdrav ze Svaté Země.

Poutníci z Mladovožicka posílají pozdrav do České republiky. V neděli se celá naše parta 24 poutníků shromáždila na letišti Václava Havla v v Praze Ruzyni. Přišla za námi hlavní vedoucí celé poutě paní Hendrychová z Cestovní kanceláře Palomino se svým manželem. S předstihem jsme se dozvěděli, že náš let původně plánovaný na pondělí bude  již v neděli večer. Odlet našeho letadla byl tedy naplánován na 23.45 hod. V letadle nás cestovalo téměř 200 nejen poutníků, ale také lidí, kteří se vraceli do svých domovů z návštěvy Prahy. Během letu jsme viděli rychle se vzdalující hlavní město a letěli jsme nad městem Mladá Vožice. Pilot byl kdysi žákem učitelky a poutnice v Načeradci. Jeho bývalá učitelka seděla  v letadle. V průběhu letu výslovně řekl:“Letíme nad Mladou Vožicí“. Záhy jsme se dostali do správné letové výšky cca 10 tisíc metrů. Po více než 3 hodinovém letu jsme přistáli na letišti v Tel Avivu. Po výstupu z letadla a vyzvednutí zavazadel nás přistavený autobus dovezl do hotelu v Betlémě s biblickým jménem Paradiso – ráj. Mezi Tel Avivem a Betlémem vede nová moderní cesta po níž jsme za necelou hodinu přicestovali do našeho hotelu. Přijeli jsme po 6. hodině právě na snídani. Pro poutníky byl připravený bohatý stůl západního stylu, takže si každý mohl vybrat podle chuti. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali v naší pouti na Pole pastýřů. Toto místo je spojeno s významnou biblickou  postavou krále Davida. Na tomto místě pásl ovce a později byl povolán za krále. Naším doprovázejícím duchovním je slovenský kněz Viliam  Paulíček, který doprovází více než dvě desítky let poutníky z Čech, Slovenska, Polska a dalších zemí. Po Izraeli se pohybujeme autobusem a ve skupině. P. Viliam nás uvádí do historie i současnosti Svaté Země. Na Poli Pastýřů v kapli jsme slavili na poděkování bohoslužbu, ve které jsme si připomněli počátky dějin spásy to je narození Ježíše Krista. Po skončení mše sv. jsme v obchodě s devocionáliemi dostali od obchodníků výborný černý čaj a kávu na zahřátí. Odtud jsme se vrátili ke krátkému odpočinku do našeho hotelu a pak jsme pokračovali autobusem do baziliky narození Páně. Tato bazilika patří historicky k těm nejstarším a vede k ní brána pokory. Sestoupili jsme pod oltář, kde se nachází stříbrná Davidova hvězda označující místo narození Božího Syna. Na zpáteční cestě jsme se zastavili na výborné  kávě u bratří františkánů. Na vyhlídce v těsné blízkosti stojí jeden z darovaných modelů Papamobilu tedy otevřeného vozu papeže Františka. Model je z důvodů poškození v prosklené schránce. Řád bratří Františkánů spravuje posvátná místa více než 800 let.

  1. Pozdrav ze Svaté Země.

Dnešní den jsme zahájili po snídani přejezdem z našeho hotelu Paradiso, který leží v arabské části Betléma do Jeruzaléma. Obě města jsou díky rozrůstající zástavbě téměř spojena. Mezi arabskou a židovskou částí Betléma leží Czechpoint tedy hranice oddělující obě dvě části města. Hranici tvoří vysoký železobetonový plot. Tutisté a poutníci mohou projíždět téměř bez kontroly, zatímco obyvatelé se při přechodu z jedné části Betléma do druhé musí legitimovat. Hranice je důsledkem šestidenní války a fakticky ukazuje na vztah mezi oběma zeměmi. Naše cesta vedla do Jeruzaléma. Na první křižovatce jsme odbočili směrem k západní části města a autobus nás odvezl až k těsné blízkosti Olivové hory. Název je odvozen od oliv, které na svazích rostou. Po vystoupení z autobusu jsme šli po asfaltové cestě s nádhernými panoramatickými výhledy na Horu Moria. Zde měl podle biblické zprávy obětovat praotec víry Abrahám svého syna Izáka. Později  byl na tomto místě vystavěn první Šalomounův chrám, který patřil mezi divy světa. V době Babylonského vyhnanství byl zbořen a opět obnoven po návratu židů do své vlasti. Král Herodes nechal chrám přestavět a proto se někdy používá označení Herodův chrám. Římané chrám roku 70. po Kristu podle dřívější předpovědi zničili. Zůstala stát pouze západní zeď nářků. Tady se ortodoxní židé scházejí k modlitbě a meditaci nad Božím slovem. Naše pouť pokračovala sestupem do cedronského údolí. Potokem voda neprotéká, ale název zůstal. Významným místem na úpatí olivové hory je chrám národů. Kde se nachází univerzální modlitba Otče náš v mnoha jazycích také v češtině a slovenštině. Z tohoto místa jsme pokračovali do getsemanské zahrady. Zde se nacházejí staré olivy. Ty nejstarší mohou pamatovat časy prvních křesťanů. V těsné blízkosti se nachází chrám zesnutí P. Marie. Odtud jsme pokračovali podél zdi obepínající staré město až ke zdi nářků. Zde jsme se duchovně připojili k modlitbě za izraelský národ. Poslední místo starého města byla hora Sion. Zde se nachází večeřadlo místo Ježíšovy poslední večeře s učedníky. Dnes spravuje toto místo stát Izrael. Poslední úsek dne byl završen bohoslužbou v blízkém kostele sv. Antonína.

  1. Pozdrav ze Svaté Země

Středeční den jsme zahájili bohatou snídaní v našem hotelu Paradiso. Hned poté jsme nastoupili do autobusu a vydali jsme se severovýchodním směrem až k přírodnímu letovisku Haifa. Zde jsme krátce zastavili u moře a prohlédli jsme si unikátní část zachovalého akvaduktu. Tato stavba přiváděla do města životodárnou vodu horského masivu ze vzdálenosti 20 km. Naše pouť směřovala dál na sever podél středozemního moře. Po cestě jsme se zastavili na vrcholu Karmel. Tento malý kostelík se nachází téměř 400 m/n a odtud je nádherný výhled na celou zátoku do vzdálenosti desítek km. Po krátkém odpočinku a výborné kávě jsme pokračovali do Kány Galilejské. Toto místo je spojeno s počátkem veřejného života Ježíše Krista. Kostelík s přilehlým klášterem v podzemí ukrývá základy mnohem staršího chrámu z e 4-6. Století. Při přestavbách byly nalezeny historické nádoby na vodu z doby Ježíšovy. Evangelista sv. Jan nám popisuje událost, kdy Ježíš na svatbě v Káni Galilejské proměnil vodu ve víno a tím zachránil svatebčany. Tento zázrak byl učiněn na výslovnou přímluvu Ježíšovy matky Marie. Po skončení prohlídky jsme opět nastoupili do našeho autobusu a směřovali jsme na úbočí hory Tábor. Hora Tábor se vypíná do výše 400metrů a vede k ní asfaltová cesta. Dopravu zajišťují mikrobusy obsazené 10 poutníky. Z vrcholu hory, kde se nachází velký chrám Proměnění Páně je úchvatný pohled do vzdálenosti několika desítek km. V dáli jsou vidět jezera, která slouží jednak k zavlažování a k chovu ryb. Za soumraku nás řidiči aut dovezli zpět a naši cestu jsme završili v městě Nazaret. Sem přišla sv. Rodina po návratu z Egypta a zde vyrůstal malý Ježíš ve skrytosti a připravoval se na své poslání.

  1. Pozdrav ze Svaté Země

Ráno jsme po probuzení v domácím hotelu v Nazaretě cestovali autobusem do blízké Baziliky Zvěstování. Tato dvouúrovňová moderní bazilika patří k největším chrámům zasvěceným P. Marii na světě. Uvnitř baziliky je malá kape, která je připomínkou Zvěstování. To znamená připomíná nám událost, kdy anděl oznámil P. Marii, že se stane Matkou Božího Syna. Pět minut od tohoto chrámu se nachází kostel sv. Josefa tedy muže P. Marie, ze které se narodil Kristus. Součástí prohlídky kostela je také archeology odkrytý dům z Ježíšovy doby. V těchto dobách žili lidé v jeskynních domech. Uprostřed domu byla jedna větší místnost, ve které se rodina shromažďovala větší část dne. Pod podlahou byl vyhlouben otvor, který sloužil jako sklep k uchovávání potravin. Po prohlídce těchto chrámů jsme pokračovali ke Genezaretskému jezeru. Toto jezero je jediným zdrojem sladké vody pro celou zemi. Je napájeno přítokem ředy Jordánu, která pramení v horách. Jezero je 12×20 km veliké a místní ho nazývají harfou, protože má podobný tvar. Po příjezdu se náš autobus stočil okolo jezera až k Hoře Blahoslavenství. Po cestě jsme viděli plantáže banánovníků. Trsy dozrávajících plodů byly zabaleny ve vacích kvůli lepšímu zrání banánů. Shora jsou plantáže chráněny sítí kvůli hmyzu. Občas se stává, že celá úroda napadena kobylkami a přijde tak vniveč. Proto musí být chráněna. Na hoře Blahoslavenství stojí chrám na místě kde Kristus vyhlásil univerzálně platný program soužití jednotlivců i národů takzvaná Blahoslavenství. V tomto biblickém textu jsou vyzdviženi chudí, pronásledovaní, věrní pravdě a spravedlnosti. Po mši sv. a prohlídce jsme se přesunuli do nedalekého kostela s názvem Tabgha. Kostel připomíná zázračné rozmnožení chlebů a ryb a nasycení tisícových zástupů. Poslední místo, které jsme si prohlédli je chrám vybudovaný na památku vyhlášení Primátu Petrovy církve: Ty jsi Petr skála, na té skále zbuduji svoji církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Před oltářem je skála jako připomínka tohoto Ježíšova prohlášení.

V hotelu jsme měli k obědu místní specialitu „Rybu sv. Petra“ s velmi chutným salátem. Po chutném obědě nás autobus odvezl ke Genezaretskému jezeru. Na břehu jsme nasoupili d člunu, který nás dovezl doprostřed jezera. Tam zůstal stát s vypnutými motory a do ticha zazněla biblická slova o utišení bouře na moři. Místní průvodci pro poutníky připravili malý dárek ve formě certifikátu na kterém je uměleckou formou znázorněn den naší plavby po jezeře.

 

  1. Pozdrav ze Svaté Země

Po dobré snídani jsme vyjeli opět autobusem z Betléma přes CcechPoint z arabské části města do židovské. Naše cesta se ubírala do Jeruzaléma a do města Betánie, které leží v jeho blízkosti. Biblická slova nás opět provázela. Ježíš často navštěvoval město Betánii. Tady bydlel Lazar a  jeho sestry Marta a Marie. Biblické vyprávění nás přivádí k události, kdy Lazar onemocněl a krátce nato zemřel. Jeho sestry velmi truchlili nad jeho nenadálou smrtí. Ježíš přišel do města až za čtyři dny. V té době už bylo po pohřbu a Lazarovo tělo spočívalo v kamenném hrobě. Když Ježíš přišel, hned mu sdělili zprávu o skonu Lazara. Ježíš zaplakal, nechal se doprovodit ke hrobu a následně Slovy „Lazare pojď ven“ ho přivedl k životu. Tímto divem zároveň dokazuje, že má moc od Boha. Z Betánie jsme zamířili do nejstaršího města na světě Jericha. Podle historického bádání byla archeology objevena vojenská věž s datací do 8.tisíciletí před Kristem. Jedná se očividně o nejstarší město na světě s datováním 10. tisíciletí od naší doby. Nad městem se nachází pravoslavný klášter ze 6. Století. Z Jericha je to jen krátká vzdálenost k Mrtvému moři, jehož vznik je odvozen nárazem zemských desek Africké a Asijské. Tímto nárazem došlo k vytvoření prolákliny, která se táhne přes celou zemi ze severu na jih země v délce několika set kilometrů. Proláklinu tvoří na severu Galilejské jezero a pokračuje dál údolím řeky Jordánu až k Mrtvému moři. Koncentrace soli v moři je kolem 40g/l  vody. V tak obrovské koncentraci nemůže přežít žádná flora ani fauna. Na krátké zastávce jsme měli možnost vyzkoušet na vlastní kůži hustotu vody a vykoupat se v tomto moři. Jediným přítokem do moře je řeka Jordán, kterou využívají místní zemědělci k zavlažování. Z toho důvodu hladina Mrtvého moře klesá. Aktuálně je více než 400m pod hladinou Středozemního moře. Protože bylo chladnější počasí využili jsme ještě večer k návštěvě muzea Diamantů v Jeruzalémě. Zde jsme se setkali s ženou ze Slovenska, která nás provedla celým areálem. Měli jsme příležitost prohlédnout sbírku uměleckých předmětů s možností nákupu sortimentu. Pokud si turista koupí nějaký sortiment zaplatí plnou cenu s tím, že na letišti dostane zpět DPH. Izraelští  obchodníci tak chtějí podnikatelům i turistům vyjít vstříc a umožnit výhodný obchod.

 

  1. Pozdrav ze Svaté Země

Dnešní den jsme zahájili přejezdem z arabské části Betléma do židovské a pak nás arabský řidič dovezl do Jeruzaléma až k Damašské bráně. Odtud jsme pokračovali pěšky směrem bývalé pevnosti císaře Antónia. Zde se nacházejí správní budovy, které patřily bývalému vládci. Do pevnosti Antonia byl přiveden Kristu k soudu. Nedaleko byl římskými vojáky zbičován a musel nastoupit cestu kříže. Křížová cesta se proplétá úzkými jeruzalémskými uličkami, kde se dvě osobní auta nevyhnou. Po úzkých cestách jsme došli až ke Golgotě místu ukřižování. Dnes se zde nachází nádherný chrám, který bývá označován jako střed duchovního světa.  U hlavního vchodu je starý kámen na kterém bylo po smrti pomázáno Kristovo tělo. Zbožní věřící přicházejí a uctívají tento asi 2metry dlouhý kámen, který stále vydává zvláštní jemnou vůni po balzánu a vonných mastech. Kostel je vystavěn do tvaru rotundy s průchodem a mnoha kaplemi. V jedné kapli je zasklena puklá skála. Podle biblického podání při Ježíšově smrti pukaly skály. Puklina prochází golgotskou skálou a nebýt křižáckých rytířů asi by se nedochovala. Jejich geniální plán zastřešit a obestavět skálu nám uchoval skálu včetně pukliny jako odkaz na pravdivost Písma. Po několika desítkách metrů jsme sestoupili do nejspodnější kaple, která připomíná vzácnou ženu matku císaře Konstantina, která r. 329 přišla do Jeruzaléma a pátrala po relikviích Ježíšova kříže. S velkou pravděpodobností je možné říci, že první křesťané příčné břevno po smrti Ježíše Krista uchovali a posléze předali jako dar. Horní kaple je vyzdobena nádhernými freskami a vznikla na připomínku genocidy Arménů ve 20. Století. Arménie patří k prvním národům, kteří přijali křesťanství a ani násilné vnucování islámu je nepřivedlo k odpadlictví. V roce 1915 zahynulo téměř 1,5 milionu Arménů… K nejvýznamnějším místům úcty patří na Golgotě místo kde byl vsazen do země kříž s tělem Ukřižovaného. Dnes se nachází na tomto místě stříbrný kříž s mnoha stále svítícími lampami. Nedaleko tohoto místa je Kristův hrob. Jeho kopii je možné vidět ve Voticích na hřbitově. Jedná se o nepříliš vysokou stavbu, která se skládá ze dvou částí. První větší vede do vlastního hrobu. Hrobové místo je menší, na jedné straně je asi v metrové výši kámen, kde se ukládalo tělo zemřelého. Ve Voticích je františkánský klášter ve kterém žili řeholníci. Ti dostali od svých představených v 17. století úkol dojet do Svaté Země a pořídit nákresy podle kterých by se kopie Božího hrobu postavila. Cesta trvala řeholníkům několik let, protože museli cestovat pěšky do Benátek a pak lodí do Haify. Dnes se to dá zvládnout letadlem za několik hodin. Kopie Božího hrobu je ve Voticích je dokonalou kopií originálu tady v Jeruzalémě.

  1. Pozdrav ze Svaté Země

Dnešní den jsme zahájili opět autobusovým přesunem z hotelu Paradiso do izraelské části Jeruzaléma. Tam jsme najeli na dálnici a směřovali jsme do městečka Aim Karin. Toto místo je z biblického pohledu mimořádné tím, že zde došlo k setkání P. Marie ze svojí příbuznou Alžbětou. Maria žila na severu země v Nazaretě a cestu do Aim Karin podnikla pravděpodobně s nějakou karavanou nebo známými lidmi. Cesta z Nazareta do Aim Karin je přes 170 kilometrů. Muselo jít o dost namáhavou cestu tím spíš, že tehdy lidé používali mezky nebo chodili pěšky. Musel tedy existovat nějaký závažný důvod, proč se P. Maria vydala na cestu. Odpověď nacházíme ve slovech Písma. Maria se dozvídá od anděla Gabriela, že se stane Matkou Božího Syna a jako důkaz uvádí příbuznou Alžbětu, která byla považována za neplodnou a v danou chvíli byla v šestém měsíci. Písmo pokračuje ve vyprávění a informuje o skutečnosti že Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů. Důvod je očividný. Maria šla navštívit Alžbětu proto, aby jí posloužila a pomohla. V městečku Aim Karin se nacházejí dva kostely. Jeden připomíná setkání P. Marie a Alžběty a druhý je připomínkou předchůdce Páně sv. Jana Křtitele. Na zdech obou kostelů jsou desky s modlitbami v mnoha jazycích také v Češtině a Slovenštině. Jedná se o modlitbu Magnifikat, která vytryskla ze srdce P. Marie po setkání s Alžbětou a modlitby Simeonova kantika. Po krátké prohlídce jsme pokračovali po dálnici až do hlavního města Tel Avivu. Toto přímořské letovisko je z mnoha pohledů zajímavé. Skutky Apoštolů uvádějí, že v městě žil nějakou dobu sv. Petr a na jeho přímluvu opět přivedl k životu děvče, které se zabilo pádem z výšky. Tuto skutečnost připomíná kostel, který leží v těsné blízkosti moře. Tel Aviv je moderní město, do kterého jezdí pracovat mnoho lidí. Na závěr naší pouti jsme si udělali procházku podél moře, které lemují řadu km dlouhé pláže. Téměř po celý rok je toto místo vyhledávanou lokalitou. Panuje zde přímořské počasí takže se dá koupat většinu roku. Nachází se tu také moderní přístav a překladiště zboží. Hodiny ve věži jsou připomínkou muslimů, kteří po 400 stech letech museli z Izraele odejít. Po prohlídce městské části jsme se přesunuli do hotelu a v noci budme cestovat na letiště do Tel Avivu a odtud v 5.30 poletíme zpět do vlasti. Deo Gratias

Posíláme ještě jednou srdečné pozdravy všem Mladovožičákům  a třeba příště pocestujeme do Izraele společně P. Jaroslav a poutníci z Mladé Vožice a okolí.