Poděkování veřejnosti za návštěvu kaple na Hradě

Rád bych touto cestou poděkoval veřejnosti za návštěvu kaple během vánočního otevření. Kapli navštívily stovky lidí a na projekt Maryś Meals bylo shromážděno celkem 14. 000 Kč. Cílem tohoto projektu je podpořit chudé děti a spojit povinnou návštěvu školy s jedním jídlem denně. Toto  většinou prosté jídlo stojí na naše koruny necelé 2kč. Děkujeme P. Jaroslav Karas a manželé Petříkovi

Poděkování Maryś Meals

Chvála Kristu!

ráda bych poděkovala farníkům z Mladé Vožice i okolí,  kteří se připojili a podpořili sběr batůžků pro chudé děti v Malawi v rámci charitativní organizace Mary’s Meals v ČR. Zvláštní dík patří dobrovolnici Toničce Petříkové.

Přeji pokojný advent, radostné Vánoce a těšíme se na další spolupráci – www.batuzkovyprojekt.cz

Za tým Batůžkového projektu v MM

Terezie Široká

Terezie Široká

back-office Batůžkového projektu

 

Mary’s Meals Česká republika, z.s.

Okružní 9a, Brno – Lesná, 638 00

t: +420 739 78 78 70
e: terezie.siroka@marysmeals.org

w: www.marysmeals.cz

w: www.marysmeals.org

IČO: 06918735 č.ú.: 4410277 / 0100

 

 

Svěcení nového kostela v Praze

Kardinál Duka posvětil nový kostel v Praze na Barrandově. Ovčáček: Je nádherný

V Praze mají od neděle věřící i další zejména místní obyvatelé k dispozici nový kostel. Vznikl na sídlišti Barrandov, podobně jako novodobé sakrální stavby v hlavním městě vyrůstají spíše na perifériích, kde rostl v posledních desetiletích počet obyvatel. Praha má nový kostel po více než deseti letech. Barrandovský kostel Krista Spasitele zasvětil pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka.

Nový kostel v Praze - Dokončovaná stavba kostela Krista Spasitele v Grussově ulici na pražském Barrandově na snímku z 16. listopadu 2020.lupa-plusKliknutím zvětšíte
Nový kostel v Praze – Dokončovaná stavba kostela Krista Spasitele v Grussově ulici na pražském Barrandově na snímku z 16. listopadu 2020. | Foto: ČTK / ČTK

V kostele byli však jen biskupové, kněží a civilní zaměstnanci arcibiskupství, kteří nedělní ceremonii pomáhali organizovat. Kvůli platným omezením ve snaze zabránit šíření koronaviru organizátoři vybízeli věřící, aby zůstali doma a sledovali v televizi přenos. Při slavnostní mši byl vložen do oltáře ostatek sv. Ludmily.

Na místě zasvěcení kostela přihlíželo jen několik desítek lidí, kteří mezi sebou drželi rozestupy. Dění uvnitř kostela sledovali na obrazovce. Od 13:00 do 16:00 mohli lidé do kostela individuálně přicházet za motlitbou na prohlídku. Bylo možné také navštívit a prohlédnout si komunitní centrum.

Zemanův mluvčí se přitom v týdnu zapojil do sporů politiků a části veřejnosti s církevními představiteli kvůli tlakům na Českou televizi skrze její radní – hlavně o nominaci Hany Lipovské, s níž se Ovčáček kamarádí. Česká biskupská konference kritiku ze strany poslanců Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska (oba TOP 09) však odmítla.

Farnost Praha-Hlubočepy po novém kostele volala desítky let, hlavním impulsem k reálným přípravám stavby před deseti lety byla nedostačující kapacita farního kostela na Zlíchově kvůli nárůstu počtu obyvatel na Barrandově. Do působnosti této farnosti spadá více než 30 000 lidí a kostel sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově má kapacitu 80 míst.

Minimalistická stavba nového kostela vznikla podle návrhu architektů Jakuba Žišky a Pavla Šmelhause a zahrnuje také komunitní centrum se sálem, klubovnami a kavárnou. Prostory mají sloužit nejen farnosti, ale všem obyvatelům Barrandova. Mohou se v nich konat koncerty, společenské akce, besedy, přednášky či výstavy, v centru jsou klubovny, knihovna, dětský koutek. Nechybí ani kavárna s přilehlým dětským hřištěm. Provoz bude navazovat na bývalé Misijní středisko, které stálo na témže místě.

Symbol naděje

Kostel má tradiční jednolodní půdorys, výrazný portál a věž se zvony. Mohutný kříž byl vztyčen teprve v pátek. Interiér liturgickými prvky vybavili sochaři Petr Váňa (autor repliky mariánského sloupu na Staroměstském náměstí) a Stanislav Kolíbal, kteří rovněž byli mezi pozvanými hosty. Stavba kostela přišla na 150 milionů korun, z jedné třetiny ji financuje pražské arcibiskupství, které od Prahy 5 odkoupilo i pozemek. Přispívají soukromí dárci, podle faráře Josefa Ptáčka někteří do projektu vkládají své životní úspory.

„Nový kostel v Praze. Stavění kostelů je známkou dobrých časů. Jejich ničení či přeměna na teletníky a skladiště naopak časů zlých. Na Slavnost Krista Krále byl na Barrandově vysvěcen nový kostel Krista Spasitele. Po obnovení Mariánského sloupu další symbol naděje do budoucna!“ napsal exministr kultury Daniel Herman.

Ježíš muž modlitby

Ježíš, muž modlitby

Papežova katecheze na generální audienci, 28. října 2020, Aula Pavla VI

Česká sekce RV

(Lk 3,21-22)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

V našem cyklu katechezí o modlitbě jsme prošli Starý zákon a nyní přistupujeme k Ježíši, který se modlí. Svoje veřejné poslání zahájil křtem v řece Jordán. Této události přikládají evangelisté svorně zásadní důležitost. Vyprávějí o tom, jak byl veškerý lid usebrán v modlitbě , a upřesňují, že zřejmým znakem tohoto shromáždění bylo pokání (srov. Mk 1,5; Mt 3,8). Lid přicházel k Janovi, aby přijal křest na odpuštění hříchů, což je výraz kajícnosti a obrácení.

První Ježíšův veřejný čin je tedy účast na sborové modlitbě, kajícné modlitbě lidu, přicházejícího ke křtu, kde se všichni považují za hříšníky. Proto Jan Křtitel namítá: »Já bych měl být pokřten od tebe, a ty přicházíš ke mně?« (Mt 3,14). Křtitel chápe, kým Ježíš je. Ježíš však trvá na svém, protože plní Otcovu vůli (v. 15). Koná úkon solidarity s naší lidskou situací. Modlí se s hříšným Božím lidem. Zapamatujme si, že Ježíš je Spravedlivý, nikoli hříšník. Chtěl však sestoupit až k nám, hříšníkům, a modlí se s námi. A modlíme-li se k Němu, modlí se s námi. Ježíš je s námi, protože je v nebi a modlí se za nás. Ježíš se za nás modlí neustále. Nikdy se nemodlíme sami, vždycky se modlíme s Ježíšem. Nezůstává na opačném břehu řeky – [jako by říkal] „Já jsem spravedlivý a vy hříšníci“ – aby zvýraznil svoji odlišnost a distanci od neposlušného lidu, nýbrž vstupuje do téže očistné vody. Počíná si jako by byl hříšníkem. A v tom je velikost Boha, který poslal svého Syna, zřekl se sám sebe a ukázal se jako nějaký hříšník.

Ježíš není a nemůže být vzdáleným Bohem. Vtělení to zjevilo plným a lidsky nemyslitelným způsobem. Ježíš svoje poslání zahájil tím, že se postavil do čela kajícího se lidu, aby vytvořil průchod, k jehož projití máme my všichni po Něm sebrat odvahu. Je to těžké, ale On razí cestu.  Katechismus katolické církve vysvětluje, že toto je novost plnosti času, a praví: „Zde se začíná zjevovat novost modlitby v plnosti času: dětinná modlitba, kterou Otec očekával od svých dětí, začíná být konečně prožívána samým jednorozeným Synem v jeho lidství, s lidmi a pro lidi“ (KKC, 2599). Ježíš se modlí s námi. Chovejme to v mysli i v srdci: Ježíš se modlí s námi.

V onen den je tedy na březích Jordánu celé lidstvo s touhami svých nevyslovených proseb. Je to především lid hříšníků, kteří měli za to, že nemohou být Bohem milováni, neodvažovali se překročit prahy chrámu, nemodlili se, protože se toho necítili hodni. Ježíš přišel pro všechny, i pro ně, a začíná právě sjednocením s nimi a v jejich čele.

Zvláště Lukášovo evangelium poukazuje na klima modlitby, ve kterém probíhal Ježíšův křest: »Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe« (Lk 3,21). Modlitbou Ježíš otevírá nebeskou bránu a touto průrvou sestupuje Duch svatý. A shůry provolává hlas úžasnou pravdu: »Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení« (v. 22). Tato jednoduchá věta obsahuje nesmírný poklad: dává nám tušit něco z Ježíšova tajemství a z Jeho srdce, neustále obráceného k Otci. Ve víru života a světa, který se přižene, aby Jej odsoudil; i v těch nejtvrdších a nejtristnějších prožitcích, které bude muset snést; i tehdy, až nebude mít, kde složit hlavu (srov. Mt 8,20), i tehdy, až se kolem něho rozpoutá nenávist a pronásledování, Ježíš nikdy není bez útočiště a bez příbytku: přebývá věčně v Otci.

V tom je jedinečná velikost Ježíšovy modlitby: Duch svatý na Něj sestoupil a Otcův hlas osvědčuje, že miluje Jeho, Syna, ve kterém se plně zračí.

Tato Ježíšova modlitba, která je naprosto osobní u břehů Jordánu a bude takovou po celý Jeho pozemský život, se o Velikonocích skrze milost stane modlitbou všech pokřtěných v Krista. On nám daroval tento dar a vybízí nás modlit se tak, jak se modlil On.

Pokud se proto někdy při večerní modlitbě cítíme zemdleni a prázdní a zdá se nám, že život je zcela nesmyslný, v té chvíli je třeba úpěnlivě prosit, aby se Ježíšova modlitba stala také naší modlitbou. „Já se dnes nedokážu modlit, nevím, co si počít, necítím se hoden, hodna…“ V té chvíli, Ježíši, ať je Tvoje modlitba mojí. A svěřit se Jeho modlitbě za nás. On je v té chvíli před Otcem a přimlouvá se za nás, ukazuje Otci svoje rány [utrpěné] za nás. Mějme tuto velkou důvěru. Pak, budeme-li mít tuto důvěru, znovu uslyšíme z nebe hlas, silnější než ten, který stoupá z hloubi nás samotných, uslyšíme, jak něžně šeptá: „Ty jsi Bohem milovaný, ty jsi syn, ty jsi radost nebeského Otce“. Právě kvůli nám a pro každého z nás zní Otcova slova, i kdybychom byli odmítnuti všemi jako ti nejhorší hříšníci. Ježíš nesestoupil do vod Jordánu kvůli sobě, nýbrž pro nás všechny. Veškerý Boží lid se přicházel k Jordánu modlit, prosit o odpuštění a o křest obrácení. A jak praví jeden teolog, přicházel „s obnaženou duší a bos“. Pokorně. Modlitba totiž vyžaduje pokoru. Otevřel nebesa jako Mojžíš, který zjednal průchod Rudým mořem, abychom všichni mohli projít za Ním. Ježíš nám daroval svoji vlastní modlitbu, která je dialogem Jeho lásky s Otcem. Daroval nám ji jako zárodek Trojice, která se chce uchytit v našem srdci. Přijměme ji. Přijměme tento dar, dar společné  modlitby s Ním. A nepochybíme.

 

Přeložil Milan Glaser