Mimořádné vánoce v kapli

Mimořádné Vánoce v kapli 2018

Na začátku roku jsem dostala otázku, zda se v kapli o Vánocích událo něco mimořádného. Moje první myšlenka byla, že to byly stejně krásné dny jako v minulých letech a že se ničím nelišily. Opět přišlo hodně lidí a dětí potěšit se krásným místem a současně si odnést Betlémské světlo. Když se ale zamyslím, tak těch výjimečných událostí bylo hodně. Při pohledu na Betlémy je vidět, jak je mimořádný vztah P. Marie, sv. Josefa a Ježíše – tedy sv. Rodiny. V dnešní době, kdy se mluví o krizi rodiny, je to záviděníhodný vztah. A přitom si sv. Josef s P. Marií neslibovali nic víc než my – lásku, úctu a věrnost. Mimořádná je i chudoba, do které se Syn Boží narodil. Je to nebetyčný rozdíl – naše moderní domovy v porovnání s chlévem se zvířaty. Napadá mě myšlenka: „Že by přemíra bohatství znamenala chudobu ve vztazích?“ Také se zde nabízí podobnost s dnešními uprchlíky a chudobou ve světě. Vždyť i sv. Rodina musela utéci, aby zachránila synovi život. Proto chci moc poděkovat všem, kteří přispěli na projekt „Mariino jídlo“. Cílem tohoto projektu je zajistit dětem jedno hodnotné jídlo denně v místě jejich vzdělání a současně je přivést do školních tříd, zajistit jim vzdělání a pomoci k vymanění se z chudoby. Každé jídlo, které děti dostávají v rámci projektu, stojí 2,- Kč. V kasičce bylo po Vánocích 8.500,-Kč. Matka Tereza říká: „Když nemůžeš nasytit sto lidí, nasyť jen jednoho.“ Prosím podívejte se na www. marysmeels.cz.

Když procházím kaplí, místem posledního odpočinku manželů Karla a Anny Küenburgových, často myslím na jejich mimořádný vztah. Vždyť bolest z odchodu Anny léčil Karel velkorysou dostavbou a zvelebením kaple. Můj velký dík patří také mým mimořádně šikovným přítelkyním, které vyrobily Betlémy papírové, perníkový, nebo mi je zapůjčili ze svých domovů. S poděkováním nemohu zapomenout na svou sestru, která má od Pána Boha mimořádný dar –krásně maluje a to nejen na kameny. Tím dělá mnoha lidem radost. Ne třešničkou, ale velkou „jahodou na dortu“ byla návštěva dětí ze školky a prvňáčků že školy. Je to vždy mimořádně milé, když děti zpívají Ježíškovi nebo vyprávějí, jaké dostaly dárky. Velké poděkování patří paním učitelkám za to, že přivádějí děti do kaple. Sice až na konec, ale o to s větší láskou, děkuji svému manželovi, který mi pomáhá, co mu síly stačí …. J

Nedávno jsem četla v novinách titulek z promluvy papeže Františka: „Betlém mění běh dějin a léčí strach.“ I to je k zamyšlení. První betlémskou chýši zhotovil sv. František, jehož heslem bylo Pokoj a Dobro. Tak vám přeji také mimořádně pokojný a dobrý rok.           A. Petříková

Slova útěchy při rozloučení

 Vážení přítomní, vítám vás v našem kostele. Scházíme se proto, abychom se naposledy rozloučili se vzácným, pracovitým a oblíbeným člověkem …. Na úvod dnešního rozloučení bych rád řekl dvě myšlenky. Nehledejme odpověď na otázku proč, ale soustřeďme svojí mysl na všechno dobré a krásné co nám….. zanechal. Za druhé největším darem Božího Syna na kříži je odpuštění v italském jazyce je to slovo perdonare = největší dar. Za začátku bych vás rád vyzval k odpuštění a to ve dvou rovinách. Jednak odpusťme……. pokud se něčeho dopustil proti nám a zároveň v duchu poprosme jeho za odpuštění, pokud jsme udělali něco nesprávného. Jen tak dojdou naše duše pokoje a usmíření. My všichni jsme hříšníci před Bohem a proto poprosme za odpuštění.

Vážení rodiče a děti, drazí přítomní, sestry a bratři. V našem životě existují chvíle a okamžiky, které nás naprosto přesahují a které nejsme pochopit svým rozumem. Také dnes prožíváme jeden z obtížně pochopitelných okamžiků našeho života. Shromáždili jsme se v tomto našem kostele, abychom se naposledy rozloučili a za všechno poděkovali našemu…… Jistě bychom si přáli, aby zde tak jako v biblických dobách učinil Ježíš zázrak.  Váš syn s námi dál zůstává ve společenství víry, naděje a lásky. Tato cesta je jediným mostem, který spojuje život přirozený a nadpřirozený. Je jedinou spojnicí mezi mezi životem a smrtí. Během hubertských bohoslužeb jsme se s ….. setkávali a vyznávali naši víru, o které říká Písmo, že dokáže hory přenášet. Víra se opírá o naději, která nám pomáhá projít tímto údolím stínu a smrti. Váš syn je s námi spojen ve společenství lásky, o které říká Písmo, že je silnější než smrt. Jedině v síle této víry a moci Božího slova k vám mohu mluvit..  Pokud se naše víra opírá o dětskou představu Všemohoucího režiséra, který nás vždycky zachrání před bolestí a smrtí pak tuto představu musíme odložit. Svět je následkem neposlušnosti prvních lidí tragicky vychýlen a snoubí se v něm světlo a temnota, život a smrt, bolest a utrpení. Do tohoto hříchem poznamenaného světa poslal Bůh svého jediného Syna Ježíše. Ježíš přišel proto, aby nás hříšné lidi usmířil se svým Otcem. Za toto usmíření zaplatil nejvyšší cenu obětoval svůj život. Ježíš nepřišel odstranit utrpení a smrt, ale přišel proto, aby byl s námi. Vždyť on řekl :“ Nebojte se já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ Váš syn byl v této víře pokřtěn. Jeho pracovitost a veselá nálada byla pro jeho spolupracovníky a blízké velkou posilou. Byl přesvědčen o nerozlučitelnost manželské lásky. Souběh okolností ho přivedl do zoufalé situace, kterou vyhodnotil odchodem z tohoto světa.

Kéž ho dobrý Bůh uvede na místo trvalého odpočinku, kde už není zármutek a bolest. Nám kéž dá Bůh sílu, statečnost a odvahu projít touto zkouškou naší víry. Amen.       P. Jaroslav rozloučení s mladým člověkem

Návštěvnost Ústějovské kaple 2018

NÁVŠTĚVNOST ÚSTĚJOVSKÉ KAPLIČKY v roce 2018 :

–       navštívilo ji nejméně 933 lidí ( často celé rodiny, ale počet neuveden )

–       nejvíce dne 28.9. – Svatováclavský výšlap – 73 pochodníků – zápis na str. 22

–       významné návštěvy :

na straně 6 – rodina úzce spjata s ThDr. Stan. ZELOU, olomouckým biskupem, internovaným v roce 1963 na Radvanově

na straně 29 – prapotomci rytířského rodu JENŠÍKŮ, který vlastnil asi v 16. století

zámek v Radvánově

–       významné události : 13 pobožností, 2x křest svatý ( na str. 15-7.července, na str. 20- 1.září )

–       ODKUD POUTNÍCI-TURISTÉ-PŘICHÁZELI :

z ciziny : z USA- str.11-29.4. a na str.14-12.6.- zápisy v angličtině

z KANADY- str.24-16.10.

z AUSTRÁLIE- str. 27-18.11.

z NĚMECKA -str.19-19.8.

z ČR :

Břeclav-již.Morava , Mladá Vožice, Chýnov

Brno, Jistebnice-Nehonín, Radvanov

Přerov, Kosova Hora , Lom u Tábora

Česká Třebová, Miličín, Zátiší

Mladá Boleslav-Boreč, Červený Újezd, Janov

Strakonice, Střezimíř, Dolni Hrachovice

Pyšely, Zhořec, Bernartice

Řevnice , Sezimovo Ústí, Louňovice

Praha , Slivice, Jindřichův Hradec

Měšice u Tábora , Soběslav, Votice

České Budějovice , Sedlečko, Tábor

Radimovice u Želče, Prčice, Oblajovice

Týn nad Vlt. , Těchobuz , Oldřichov

CO PŘÍCHOZÍ NEJVÍCE OCEŇUJÍ A CHVÁLÍ :

Polohu, krásu tohoto barokního skvostu z roku 1812, velebné ticho, klid ke ztišení a k modlitbě, její obnovený interiér – výzdoba, přístupnost- otevřené dveře, okolní malebnou přírodu s výhledem i torzo lípy v její blízkosti….zemský ráj to na pohled, jak napsala poutnice na str.24.

Dle Pamětní knihy připravili – Zemanovi

 

Tříkrálová sbírka 2019

Letošní Tříkrálová sbírka vynesla na Mladovožicku     71 451,- Kč. Rád bych touto cestou poděkoval dětským i dospělým koledníkům za jejich aktivitu a podpoření dobré myšlenky pomoci druhým lidem.                             P. Mgr. Jaroslav Karas duchovní správce

Novoroční promluva papeže Františka

Bůh se neobešel bez Matky, a tím spíše ji potřebujeme my

Homilie papeže při mši na slavnost Matky Boží Panny Marie, baz. sv. Petra

Česká sekce RV

»Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli« (Lk 2,18). Divit se, žasnout – k tomu jsme povoláni dnes, na závěr oktávu Narození Páně, se zraky dosud upřenými k Dítěti, které se nám narodilo, zbavené všeho a oplývající láskou. Úžas je postoj, který je třeba zaujmout na počátku roku, protože život je dar, který nám umožňuje vždycky znovu začít, i z té nejnižší úrovně.

Dnes  však také žasneme nad Matkou Boží. Bůh je maličkým dítětem v náručí ženy, která živí svého Stvořitele. Socha, kterou máme před sebou, znázorňuje Matku a Dítě, kteří jsou natolik sjednoceni, že působí dojmem jediného celku. To je tajemství, které dnes budí nekonečný obdiv: Bůh se navždy spojil s lidstvem. Bůh a člověk navždy spolu – to je ta dobrá novoroční zpráva: Bůh není pánem, jenž má odstup a je v nebi osamocen, nýbrž vtělenou Láskou, narozenou z matky jako my, a zahrnující lidstvo novou laskavostí. Chápeme tak lépe božskou lásku, která je otcovská i mateřská, jako matka, která nepřestává věřit v děti a nikdy je neopouští. Bůh-s-námi nás miluje nezávisle na našich pochybeních, na hříších a námi působeném chodu světa. Bůh věří v lidstvo, v jehož popředí stojí primárně a nedostižně Jeho Matka.

Ji prosíme na začátku roku o milost úžasu před Bohem, který budí úžas. Obnovujeme svůj počáteční úžas, kdy se v nás zrodila víra. Pomáhá nám Matka Boží, Matka, jež rodí Pána a nás Pánu. Je matkou, která v dětech rodí úžas víry, protože víra je setkáním, nikoli náboženstvím. Život bez úžasu šedne, stává se zvykem, i víra. Také církev potřebuje nově žasnout nad tím, že je příbytkem živého Boha, Pánovou Nevěstou, Matkou, která rodí děti. Jinak jí hrozí, že se stane krásným muzeem minulosti. Církev-muzeum. Madona však v církvi vytváří ovzduší domova, obývaného Bohem novostí. Přijměme tajemství Matky Boží s úžasem jako obyvatelé Efesu v době koncilu, a jako oni volejme: „Svatá Matko Boží“. Dovolme jí, aby se na nás dívala, obejmula nás a vzala za ruku.

Dovolme, aby se na nás dívala. Obzvláště ve chvílích nouze, vězíme-li ve spletitostech zauzleného života, je správné hledětMadoně. Je však krásné, necháme-li Madonu hledět na sebe. Dívá-li se na nás, nevidí hříšníky, nýbrž děti. Říká se, že oči jsou zrcadlem duše. Oči milostiplné září Boží krásou, osvěcují nás rájem. Ježíš řekl, že oči jsou »pro tělo jako svítilna« (Mt  6,22): oči Madony dovedou osvítit každou temnotu a kdekoli rozžehnou naději. Její pohled obrácený k nám říká: „Drahé děti, odvahu, to jsem já, vaše matka!“

Tento mateřský pohled, který dodává důvěru, umožňuje růst ve víře. Víra je spojení s Bohem, zahrnuje celého člověka a aby se uchovala, potřebuje Matku Boží. Její mateřský pohled nám pomáhá, abychom v sobě viděli děti milované ve věřícím Božím lidu, měli se vzájemně rádi, nehledě na svá omezení a zaměření. Madona nám umožňuje zapustit kořeny v církvi, kde je jednota víc než různost, a vybízí nás, abychom pečovali o sebe navzájem. Mariin pohled  nám připomíná, že pro víru je podstatná laskavost, která staví hráz vlažnosti. Laskavost, laskavá církev. Slovo laskavost by dnes mnozí chtěli vyškrtnout ze slovníku. Je-li ve víře místo pro Matku Boží, nikdy se nevytratí střed, totiž Pán, protože Maria nikdy neukazuje k sobě, nýbrž k Ježíšovi a bratřím, protože Maria je matkou.

Pohled Matky, pohled matek. Svět, který hledí do budoucnosti bez mateřského pohledu, je krátkozraký. Zvětšuje sice zisky, ale nedovede už vidět v lidech děti. Zisky budou, ale nikoli pro všechny. Obýváme dům, ale ne jako bratři. Lidská rodina se zakládá na matkách. Svět, ze kterého je mateřská laskavost vyhoštěna jako pouhý sentiment, bude možná oplývat věcmi, ale nebude mít budoucnost. Matko Boží, nauč nás svému pohledu na život a obrať svůj pohled na nás a naše ubohosti. Obrať k nám své milosrdné oči.

Dovolme, aby nás obejmula. Po tomto pohledu přichází na řadu srdce, kde Maria, jak říká dnešní evangelium, »to všechno uchovávala a rozvažovala o tom« (Lk 2,19). Madona uchovávala  v srdci všechno, objímala všechno, události příznivé i nepříznivé. O všem rozvažovala a všechno poroučela Bohu. Takové je její tajemství. Stejně tak jí leží na srdci život každého z nás: touží obejmout všechny naše situace a představit je Bohu.

V dnešním roztříštěném životě, kde nám hrozí, že ztratíme nit, je Matčino objetí zásadní. Šíří se spousta roztěkanosti a osamocenosti. Celý svět je propojen, ale zdá se, že je stále více znesvářen. Potřebujeme se svěřit Matce, která objímá v Písmu mnoho konkrétních situací a je tam, kde je jí zapotřebí: vydává se za příbuznou Alžbětou, pomůže novomanželům v Káni, povzbuzuje učedníky ve Večeřadle… Maria je lékem na samotu a rozpad. Je Matkou útěchy, která má soucit a je spolu s tím, kdo je sám (z lat. con-solatio = útěcha). Ona ví, že utěšit nedokáží jen slova, je zapotřebí účast a její mateřská přítomnost. Dovolme jí, aby obejmula náš život. V modlitbě Salve Regina ji nazýváme „živote“, což se může jevit jako přehnané, protože životem je Kristus (srov. Jan 14,6), avšak Maria je s Ním natolik sjednocena a tolik nablízku nám, že není nic lepšího než vložit svůj život do jejích rukou a uznat, že je „životem sladkosti a naší nadějí“.

A potom, na cestě životem, dovolme, aby nás vzala za ruku. Matky berou děti za ruku a uvádějí je s láskou do života. Avšak kolik dětí, odkázaných na sebe, ztrácí směr, považuje se za silné, bloudí a svobodně se stává otroky. Kolik jen jich zapomnělo na mateřský cit, žijí v hněvu a lhostejnosti ke všemu! Kolik jen jich, bohužel, reaguje na všechno a na všechny jedem a zlobou! Projevit zlobu je dokonce považováno za příznak zmužilosti. Je to však pouhá slabost. Potřebujeme se naučit od matek, že  hrdinství spočívá v sebedarování, zmužilost ve slitování a moudrost v mírnosti.

Bůh se neobešel bez Matky, a tím spíše ji potřebujeme my. Sám Ježíš nám ji dal, a to nikoli v ledajaké chvíli, nýbrž na kříži: »To je tvá matka« (Jan 19,27), řekl učedníkovi, každému učedníkovi. Madona není volitelný doplněk, je třeba ji přijmout životem. Je Královnou míru, která přemáhá zlo a vede stezkami dobra, šíří mezi dětmi jednotu a vychovává k soucitu.

Vezmi nás za ruku, Maria. Přimknuti k tobě překonáme ty nejsvízelnější zákruty dějin. Veď nás za ruku, abychom objevili svazky, jež nás spojují. Shromáždi nás pod svůj plášť, kde se vlídností opravdové lásky opětovně vytváří lidská rodina: „Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko“. Povězme Madoně všichni společně: „Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko“.

Přeložil Milan Glaser