Svátek sv. Martina dětská mše sv.

Svatý Martin by měl radost. Takto bych mohl stručně zhodnotit víkendové setkání dětí na faře. 14 dětí se vystřídalo během víkendu na faře. Ti odvážnější měli možnost přespat a další se zapojili do programu, který měl několik  částí. Již v pátek v podvečer jsme se připravovali zpěvem několika oblíbených písní na slavnostní nedělní liturgii. Na varhany nás doprovázela Eliška. Naučili jsme se zpívat novou veselou píseń o sv. Martinovi. V sobotu jsme dopoledne využili přípravou scénáře a pak nacvičováním hry o sv. Martinovi. Hra má několik dějství a odráží život tohoto světce. Zachycuje nejdříve římského vojáka Martina v armádě. Následně prožije konverzi když se rozdělí o svůj plášť s chudákem. Je vysvěcen na kněze a biskupa. Koná mezi lidmi mnoho dobrého a   je oblíben. Vyvrcholením odpoledne byla příprava lampionů a průvod do kaple na Hradě. Tady jsme celý den zakončili modlitbou a zpěvem. Druhý den v neděli jsme se setkali už kolem 9 hodiny v kostele, abychom doladili jednotlivě role a v rychlosti zvládli poslední zkoušku. Následně jsme předvedli během mše sv. hru, která se setkala s velkým úspěchem.  Do kostela přišli naši rodiče a řada našich známých a přátel.  Jsme rádi, že jsme mohli takto oslavit svátek našeho patrona a těšíme se že se podobné akce ve farnosti budou opakovat. Děkujeme všem za super zázemí na faře i našim rodičům za dobrůtky, které přinesli na faru. Těšíme se zase někdy příště na viděnou. P. Jaroslav  Jana a děti z našich farností.

Promluva na hubertské liturgii

Hubertská MS 4.11. 2018  

Vážení myslivci, myslivkyně a přátelé myslivosti . Ve světě přírody a zvířat jsme se zvykli, že někteří jedinci jsou Einsteinové mezi ostatními živočichy. Cvičený pes dokáže na povel otevřít ledničku a podat pánovi žádanou věc. Podobně cvičený lovecký pes poslouchá na povel pána nebo taky ne.  Obří několika tunové kosatky loví mláďata lachtanů na břehu moře. Tento lov předpokládá velkou odvahu a předvídavost. Matka musí správně načasovat dostatečně velkou přílivovou vlnu. Vlna ji vynese na břeh. Tam má několik sekund na útok a zároveň se musí se zpětnou vlnou dostat zpět do moře. Pokud by zůstal tento kolos vyvržen na břehu mělo by to pro něj fatální následky. Obří kosatky učí svá mláďata tomuto lovu i několik let. Teprve pak jsou schopna mláďata napodobit svou matku.  Motýly modráska hořcového kladou své housenky na stonky rostlin v blízkosti mravenišť. Housenky modráska aby přežily se dopouštějí chemického podvodu – z jejich těla vychází zvláštní pach, který zmate chování mravenců. Ti housenku dopraví do mraveniště a pečlivě se o ni starají. Když se z housenky stane larva tak dokáže napodobit zvuk královny a opět dostává zdarma potravu od mravenců. Ze zabijáků mravenců žahavých se stávají otroci. Larva dokáže využívat pohostinství mravenců 2 roky, než se zakuklí. Z kukly vylézá nový motýl, který musí co nejdříve opustit mraveniště.  Na Aljašce žijí skokani lesní. Tam dosahuje vnější teplota často víc než -20stupňů. V zimě jsou žáby zahrabané v listí a mráz je promění v zmrzlou  hrudku. Netluče jim srdce a jsou zcela bez vegetativních funkcí. Na jaře se stane zázrak. Díky nemrznoucí látce v krvi začíná pomalu skokan ožívat. Žába vylézá z listí a začíná znovu žít.  Lev africký se svojí váhou 250 kg. Dokáže díky svojí obratnosti skolit 4x větší zvíře než je sám. Úspěch lovu závisí na schopnosti spolupráce se smečkou. .Nejodvážnějším mládětem je mládě nosorožce tuponosého. To přichází na svět s váhou 40 kg. Matka ochránkyně o něho pečuje 2-3 roky. Mládě běhá před matkou, aby se vyloučil útok zezadu. Velkým nebezpečím je setkání matky s mládětem se samcem, který může matku i mládě usmrtit. Během velmi nebezpečných potyček samce s matkou se dokáže mládě postavit proti několika tunovému vetřelci a zahnat ho na útěk. Svět přírody se řídí zákony, které si nedal a ani člověk do nich nemůže zasahovat. Pokud se tak někdy děje tak je to často ke škodě. Podle známého filozofického zákona každý zákon musí mít svého zákonodárce věří křesťanský svět na Božského inženýra, prvotní myšlenku či hybatele světa. Kéž dokážeme v přírodě a jejích zákonech číst Boží myšlenky.  P. Jaroslav

Ohlasy na hubertskou liturgii

V neděli jsme přivítali v kostele sv. Martina v Mladé Vožici trubače  z OMS Tábor pod vedením Jaroslava Tupého.  Pěvecký soubor Harmonie z Plané nad Lužnicí pod vedením Jiřího Holického doprovázel liturgii zpěvem, Několik desítek myslivců a příznivců mysliveckých sdružení Mladovožicka  vytvořilo hlubokou duchovní atmosféru celé slavnosti. O úrovni svědčí i zájem veřejnosti, který je každý rok  roste. Kostel byl zcela zaplněný a vzadu za lavicemi stály desítky lidí. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem organizátorům a pomocníkům akce především farnímu týmu, který zajištoval servis  na faře při občerstvení. Velkým povzbuzením jsou slova pěveckého sboru, kterým se v Mladé Vožici velmi dobře zpívá a rádi k nám jezdí. Letos se uskutečnil již 8. ročník. Děkujeme za podporu a zájem.              P. Jaroalav

Slavnost Všech Svatých

Obtížné je chápat cestu ke svatosti, protože jde proti proudu

Homilie papeže při mši za všechny zesnulé, římský hřbitov Campo Verano

Česká sekce RV

V evangeliu jsme slyšeli, jak Ježíš učí svoje učedníky a zástup shromážděný na hoře poblíž Galilejského jezera (srov. Mt 5,1-12). Slovo zmrtvýchvstalého a živého Pána nám i dnes ukazuje cestu k dosažení pravé blaženosti, cestu vedoucí do nebe. Je obtížné pochopit tuto cestu, protože jde proti proudu, ale Pán nám říká, že kdo půjde touto cestou, bude šťastný, dříve či později bude šťastný.

„Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.“ Může nás napadnout otázka, jak může být šťastný člověk, který je chudý v srdci, jehož jediným pokladem je nebeské království. Důvod spočívá právě v tom, že člověk, který má obnažené srdce a je svobodný od spousty mondénních věcí, je v nebeském království „očekáván“.

„Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.“ Jak mohou být šťastní ti, kdo pláčí? A přece, kdo v životě nikdy nezakusí smutek, tíseň a bolest, nepozná nikdy moc útěchy. Šťastní však mohou být ti, kdo jsou schopni se dojmout, schopni vnímat v srdci bolest, která je v jejich životě a v životě druhých. Takoví budou šťastní! Něžná ruka Boha Otce je totiž potěší a pohladí.

„Blahoslavení tiší.“ A kolikrát jsme my naopak netrpěliví, nervózní, stále připravení si stěžovat! Vůči druhým máme spoustu požadavků, ale přijde-li na nás, reagujeme zvyšováním hlasu jako bychom byli vládcové světa, zatímco ve skutečnosti jsme všichni Božími dětmi. Mysleme spíše na ony maminky a tatínky, kteří jsou velice trpěliví k dětem, které je vyvádějí z míry. Taková je Pánova cesta: cesta mírnosti a trpělivosti. Ježíš touto cestou prošel, odmalička zakoušel perzekuci, exil a potom v dospělosti pomluvy, nástrahy a falešná obvinění před soudem. A všechno tiše snášel. Z lásky k nám vytrpěl dokonce kříž.

„Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ Ano, ti kdo mají silný smysl pro spravedlnost nejenom vůči druhým, ale v první řadě k sobě samým, budou nasyceni, protože jsou připraveni přijmout větší spravedlnost, kterou může darovat jedině Bůh.

A potom „blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství:“ Šťastní, kdo umějí odpustit a slitovat se nad druhými, nesoudí všechno a všechny, nýbrž snaží se vcítit do druhých. Odpuštění je tím, čeho je nám zapotřebí všem, nikoho nevyjímaje. Proto na začátku mše uznáváme, že jsme tím, čím jsme, tedy hříšníky. A není to jen slovní obrat, formalita, nýbrž skutek pravdy. „Pane, tady jsem, smiluj se nade mnou.“ A pokud dovedeme udělit druhým odpuštění, o které sami prosíme, jsme blahoslavení. Jak říkáme v „Otče náš“: „odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“

„Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.“ Pohleďme do tváře těm, kdo chodí rozsévat koukol. Jsou šťastní? Ti kdo stále hledají příležitost, jak podvést a využít druhé, jsou šťastní? Nikoli, nemohou být šťastní. Avšak ti, co se denně trpělivě snaží rozsévat pokoj, jsou tvůrci pokoje a smíření, ti jsou blahoslavení, protože jsou pravými dětmi našeho nebeského Otce, který zasévá vždycky a pouze pokoj, takže nakonec poslal na svět svého Syna jako sémě pokoje pro lidstvo.

Drazí bratři a sestry, toto je cesta svatosti a zároveň cesta štěstí. Je to cesta, kterou prošel Ježíš, ba dokonce On sám je touto cestou. Kdo kráčí s Ním a jde skrze Něho, vstupuje do života, do věčného života. Prosme Pána o milost, abychom byli lidmi prostými a pokornými, o milost umět plakat, o milost být tiší, o milost pracovat pro spravedlnost a pokoj a především o milost nechat si odpustit Bohem, abychom se stali nástroji Jeho milosrdenství.

Tak to činí svatí, kteří nás předešli do nebeské vlasti. Oni nás doprovázejí na naší pozemské pouti, povzbuzují nás, abychom šli dále. Jejich přímluva ať nám pomáhá jít Ježíšovou cestou a vyprosí věčné štěstí našim zesnulým bratřím a sestrám, za které obětujeme tuto mši.

Přeložil Milan Glaser

Promluva kostel Zvěstování Páně- Nazaret Izrael

Zvěstování Páně-Nazaret -Izrael    Vážený otče biskupe, drazí spolubratři v kněžské službě vážení přátelé, milí poutníci. Naši společnou pouť prožíváme v měsíci říjnu, který je zvlášť věnován Matce Boží. Nazaret je místo, kde se odehrála jedna z nejdůležitějších událostí dějin spásy. Jediný evangelista Lukáš nám o ní podává zprávu. Lukášovo evangelium nás uvádí do tajemného rozhovoru anděla Gabriela s P. Marií. Anděl Gabriel je poslán k dívce P. Marii, aby ji oznámil, že se stane Matkou Boží. Maria je po slovech anděla překvapena a dává souhlas k naplnění vůle Boží. Souhlas je vyjádřen slovy :“Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle slova tvého.“ Jedním slovem fiat staň se, tvá vůle ať se naplní. To je první Mariino ano. Anděl dokazuje na příběhu Alžběty, že Bůh dokáže to, co nedokáže žádný člověk. V prvním případě Bůh obdařuje životem Alžbětu, ženu, u které již nebylo lidsky možné počít a porodit dítě. V druhém případě Maria byla tak mladá, že to také nebylo možné. Nežila ještě v manželství s mužem. Na tomto příběhu Bůh ukazuje svojí všemohoucnost a pomoc těm, kteří se dají do jeho služby.  Druhé Ano vyslovuje Maria pod křížem v okamžiku, kdy se učedníci ze strachu rozutekli. U kříže zůstal Jan a několik žen. Ježíš ve vrcholném okamžiku svého života svěřuje Janovi svojí Matku. Myslí víc na druhé než na sebe. V Janovi je zastoupena celá církev a tedy každý z nás. Každému z nás dává Ježíš Marii za Matku.  Třetí ano je souhlasem k Boží vůli vyslovované během tisíciletých dějin křesťanství muži i ženami, starými i mladými, lidmi žijícími v manželství i panenství, chlapci i dívkami. Jedním z těch, kteří vyslovili své ano je i kardinál Josef Beran, jehož 130. výročí narození si letos v naší vlasti připomínáme. V letošním roce došlo k naplnění odkazu jeho závěti, když byly jeho ostatky slavnostně převezeny z římského exilu do pražské katedrály a tam uloženy. Během slavnostního obřadu zaznělo 19 úderů na zvon sv. Zikmunda, které symbolicky připomněly 19 let žalářování a nesvobody v nacistických i komunistických táborech. Během tříletého věznění v koncentračním táboře Dachau se kardinál ocitl na okraji smrti. Jen díky obětavosti a nasazení kněží a vytrvalých modliteb věřících přežil a mohl se vrátit do osvobozené vlasti. Během tohoto trýznění učinil slib nikomu neodmítnout pomoc bude-li to v jeho silách a vždy bude stát na straně dobra a spravedlnosti. Tomuto slibu zůstal věrný i po návratu z koncentračního tábora, který po několika letech vystřídala  internace v době komunismu.   Poslední čtvrté ano je to, které má být vyloveno námi samými. Pouť po významných místech, která je spojena s dějinami naší spásy je vždy mimořádná a má nás posunout na naší duchovní cestě za Kristem dopředu. Učiňme tedy také nyní a dnes tento krok a obnovme svojí víru a lásku ke Kristu a církvi. Písmo svaté je Božím slovem, které je inspirované to znamená je plně slovem lidským i Božím. Při čtení a rozjímání nad Božím slovem máme většinou tendenci vnímat ho jako slovo, které je zarámováno do nějakého časového kontextu a je spojeno s konkrétními postavami. A že se nás tedy konkrétně příliš netýká. Přesně opak je pravdou. Příběh P. Marie a její ano k Boží nabídce je výzvou také nám. Stejné Boží slovo zaznívá po tisíciletích k našemu sluchu a žádá odpověď. Přijetím Božího slova do našeho života můžeme tak jako Maria přinášet světu Krista a tak proměňovat svět. Amen Připravená homilie pro bazliku Zvěstování Páně P. Jaroslav Karas