Politici přijímají Krista

Topolánek přijal Krista. A není sám, počet dospělých pokřtěných roste

Bývalý premiér za ODS Mirek Topolánek přijal křesťanství. Vyplývá to z jeho nové knihy Hlavně se neposrat, ve které shrnul svou dvacetiletou kariéru ve vrcholové politice. Jeho přestoupení na víru odráží trend posledních let v české společnosti, kdy narůstá počet lidí, kteří křest absolvují až v dospělosti.

„Necítím se být na sto procent ani Čechem, ani Evropanem. Jsem křesťan z Valašska s keltskými, francouzskými a kdovíjakými kořeny,“ píše expremiér a někdejší předseda ODS Mirek Topolánek ve více než 500 stránkové publikaci. Ta obsahuje jeho články a projevy od roku 1998 opatřených krátkými podčárníky.

V knize bývalého politika se objevuje řada náboženských odkazů i narážek. Ve svých textech Topolánek hojně poukazuje na naše kořeny a sdílené hodnoty vycházející z židovsko-křesťanské civilizace. Cituje Bibli i Korán. „Já jsem se po etapě naivního agnosticismu a éry něcismu našel. Jsem nepochybně křesťan! Kmotrem někdejšího premiéra Topolánka se stal ekonom Jiří Schwarz, spoluzakladatel Liberálního institutu, který působí na Vysoké škole ekonomické v Praze. V publikaci se objevuje mimo jiné po boku Topolánka před kostelem svaté Markéty v Břevnovském klášteře.O Topolánkově víře v Boha vypovídá i jeho nedávný rozhovor pro Svobodné fórum. Označil v něm náboženství a církev jako „přirozenou kotvu v těžkých dobách“, která však české společnosti chybí. „Největší brzdou české společnosti je vysoká míra sekularizace. I proto nám chybí jednota v pohledu na národní zájem. Chybí nám hrdost, chybí nám víra, chybí nám jasná národní identita. Naopak nám nechybí závist, malost a rovnostářství,“ komentoval pro server Topolánek.

V křesťanství se našel Gross i Vondra

Topolánek však není jediným vrcholovým politikem, který se přimkl k víře. Životní oporu v křesťanství našel také další bývalý český premiér Stanislav Gross. K přijetí Krista se veřejně doznal zhruba rok před svou smrtí v pořadu České televize 168 hodin.                                            Na slavnostní obřad křtu se aktuálně připravuje také Alexandr Vondra, exministr zahraničí i obrany a někdejší disident. „Jsem už zhruba rok v procesu přípravy, to není tajemstvím. Připravoval jsem se už za bolševika, tak mi přijde vhodné to dokončit. Nepřísluší mi to ale teď komentovat,“ uvedl deníku ECHO24.cz Vondra.

Krista přijímá stále více dospělých

Ačkoli celkový počet věřících od počátku devadesátých let podle posledního sčítání lidu v roce 2011 výrazně poklesl, aktuální čísla ukazují na nový trend. V posledních letech vzrostlo množství lidí, kteří se k víře uchýlili zřejmě až v dospělosti. Týká se to především katolické církve. Zatímco v roce 2011 kněží pokřtili zhruba 1100 lidí ve věku nad 14 let, loni to bylo o dvě stovky více.         „V praxi katolické církve není příprava na křest chvilková záležitost. Pokud se dospělý člověk rozhodne nechat pokřtít, připravuje se většinou minimálně celý rok, v některých diecézích i déle. Jedná se o období tzv. katechumenátu, tedy období čekání na přijetí svátosti křtu. Vstupem do tzv. katechumenátu žadatel potvrzuje svůj zájem být pokřtěn,“ uvedl deníku ECHO24.cz mluvčí České biskupské konference František Jemelka.

Podle odborníků může jev, kdy se lidé začínají častěji upínat k Bohu, souviset s hledáním identity v době nestability, mimo jiné aktuálně třeba v souvislosti s uprchlickou krizí. Jemelka z České biskupské konference však upozorňuje, že případný vliv jakéhokoliv aktuálního dění na počty pokřtěných se projeví až v delším časovém horizontu. V Česku je podle dat z roku 2011 téměř 2,2 milionu věřících, z toho se 1,5 milionu lidí hlásí ke konkrétní církvi. Mezi nejvýznamnější církve u nás se řadí Římskokatolická církev se zhruba milionem katolíků, desetitisíce věřících se pak hlásí k Českobratrské církvi evangelické a Církvi československé husitské.

Cena Michala Velíška

Učitelka zachránila dítě vlastním tělem, získala Cenu Michala Velíška

 

 

Cenu Michala Velíška letos získala učitelka z mateřské školy z Olomoucka Darina Nešporová. Zachránila děti, když se na ně při procházce vyřítilo auto, které na mokré silnici dostalo smyk. Cena dnes byla udělena na slavnostním ceremoniálu v rezidenci primátorky Prahy. Porota vybrala tři finalisty ze 114 nominací, 13 nominací ocenilo pomoc dětí do 15 let a dvě nominace odvahu a duchapřítomnost seniorů starších 80 let

O vítězi rozhodli lidé hlasováním na webu. Cena se uděluje na počest střihače televize Nova Velíška, který byl před 12 lety zabit na Karlově náměstí, když se před násilníkem zastal neznámé mladé ženy

V kritickém momentu 16. června, když auto vyjelo ze silnice na lesní cestu, Nešporová tři děti odstrčila stranou a pětiletého chlapce, který se jí stále držel za ruku, ochránila vlastním tělem, aby se nepopálil od podvozku auta, které je poté zavalilo. Nešporová byla pod autem zaklíněná několik minut a po vyproštění ji transportoval vrtulník do nemocnice s popáleninami a zlomenou pánví. Se zraněními z nehody se léčí od června a v prosinci by se chtěla vrátit do práce.

Dalšími finalisty byli Martin Zajíček a Antonín Schneider, pomohli třiapadesátiletému muži v Petřvaldu, kterého postřelil jeho soused. Útočník okolí domu polil benzínem a zapálil. Poté se střelil do spánku, pokus o sebevraždu ale přežil. Třetím nominovaným byl Pavel Skuhrovec z Příbrami, který se vydal zachránit jedenáctiletá dvojčata sousedů z hořícího domu. Jedno dítě mu skočilo do náruče z okna, pro druhé vběhl do hořícího domu. Z domu však vyběhl, protože nemohl dýchat. Chtěl se do domu vrátit, ale hasiči mu to nedovolili. Když jedenáctiletého chlapce našli, byl bez kyslíku příliš dlouho a po několika dnech v nemocnici zemřel.

Žádný z nominovaných se nepovažuje za hrdinu. O tom, že však nejde o samozřejmost, svědčí dva příběhy malých zachránců, kteří museli zasahovat sami, i když byli na místě dospělí. Čtrnáctiletý Tomáš pomohl ženě při epileptickém záchvatu, když ji odmítli pomoci dospělí.

Michal Velíšek zemřel 13. září 2005 poté, co se snažil pomoci neznámé ženě. Tu v parku na pražském Karlově náměstí obtěžoval a ohrožoval pistolí jedenatřicetiletý recidivista David Lubina. Televizní střihač se jí zastal a útočník po něm dvakrát vystřelil. Lubina byl odsouzen k 25 letům vězení. Velíška vyznamenal v říjnu 2005 prezident Václav Klaus medailí Za hrdinství in memoriam.

Cena nesoucí jméno Michala Velíška je určena těm, kteří pomohli zachránit život druhého člověka. Nesmí jít o profesionály, záchranáře, hasiče, vojáky či lékaře. Cenou byl v minulosti vyznamenán například šestnáctiletý student obchodní akademie ve Žďáru nad Sázavou Petr Vejvoda, kterého v říjnu 2013 smrtelně pobodala psychicky nemocná žena, před kterou bránil spolužačku. Dalším nositelem je Jiří Nesázal, který zachránil muže při střelbě v restauraci v Uherském Brodě. Loni cenu získal padesátiletý Jan Dryák, který pomohl řidiči autobusu MHD, jehož napadli tři mladíci. Agresivitu pak stočili na Dryáka, kterého napadli klackem a kopali před jeho nezletilou dcerou.

Požehnání_lidické_Madony

Petrův nástupce požehnal obraz Lidické Madony

Vatikán. Na Svatopetrském náměstí se dnes sešlo asi 25 tisíc lidí, aby se setkali s Petrovým nástupcem. Byli mezi nimi také poutníci z České republiky v čele s pražským arcibiskupem, kardinálem Dominikem Dukou, kteří s sebou do Říma přivezli obraz Lidické Madony u příležitosti 75. výročí vyhlazení Lidic. Papež František oslovil české poutníky v závěru generální audience.

Ve své katechezi, v rámci probíhající svatodušní novény, reflektoval římský biskup o vztahu, který pojí Ducha svatého a křesťanskou naději, a to na základě čtení z listu Římanům (15, 13-14). Svatý Pavel tam hovoří o Bohu, který je dárcem naděje a naplňuje radostí. Papež František mluvil o naději jakožto kotvě, která dává lodi jistotu a bezpečí, ale šířeji se věnoval obrazu naděje jakožto plachty, která umožňuje lodi plout a manévrovat.

Výraz »Bůh dárce naděje« neznamená jenom, že Bůh je předmětem naší naděje, tedy Tím, kterého jednoho dne doufáme dosáhnout v životě věčném. Avšak znamená také, že Bůh je Tím, který nám již nyní umožňuje doufat, ba dokonce se „v naději radovat“ (Řím 12,12). Radovat se nyní z naděje, a nikoli jen mít naději, že se budeme radovat. Znamená to dnes se radovat nad doufáním a nikoli doufat v radost. „Dokud dýchám, doufám“ – říká jedno lidové úsloví. A platí to i naopak: dokud trvá naděje, trvá život. Lidé potřebují naději, aby žili, a potřebují Ducha svatého, aby měli naději.

Nejde však jen o to, abychom se v této naději radovali sami – pokračoval papež:

Duch svatý nás uschopňuje, abychom nejen měli naději, nýbrž abychom byli také rozsévači naděje a byli – jako On a díky Němu – „přímluvci“, „utěšitelé“ a „obhájci“ bratří; rozsévači naděje. Křesťan může rozsévat trpkost a bezradnost, ale není to křesťanské. A jestli si tak počínáš, nejsi dobrý křesťan, raději rozsévej naději, olej naděje a vůni naděje, nikoli ocet hořkosti a „beznaděje“. Blahoslavený kardinál Newman v jednom svém kázání řekl: „Poučeni svým utrpením, svojí bolestí, ba i svými hříchy budou naše mysl a srdce vycvičeny k prokazování veškeré lásky vůči těm, kdo ji potřebují. V míře svých schopností budeme utěšitelé podle obrazu Přímluvce (tedy Ducha svatého) a to ve všech významech toho slova, tedy utěšitelé, pomocníci a nositelé opory. Naše slova a naše rady, náš způsob jednání, náš hlas a naše pohledy budou laskavé a uklidňující“ (Parochial and plain Sermons, vol. V, London 1870, str. 300). Především chudí, vyloučení a ti, které nemá nikdo rád, potřebují někoho, kdo se stane jejich „přímluvcem“, tedy utěšitelem a obhájcem. Tak to dělá Duch svatý s každým z nás, kteří jsme na tomto náměstí, a my máme stejně jednat s těmi, kdo jsou nejvíce odepisováni, mají největší nouzi a nejvíce trápení. Být obhájci a utěšiteli.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy katecheze je ZDE

V závěru dnešní generální audience se papež obrátil k českým poutníkům :

„Srdečně zdravím věřící z České republiky, zejména účastníky národní pouti vedené pražským arcibiskupem, kardinálem Dominikem Dukou u příležitosti sedmdesátého pátého výročí vyhlazení Lidic nacistickým režimem. Drazí přátelé, utíkejte se s důvěrou pod ochranu Nejsvětější Panny, kterou uctíváte v obraze Lidické Madony. Ať vám pomáhá být odvážnými svědky Kristova Vzkříšení i v obtížných chvílích či zkouškách. Všem vám uděluji své požehnání!“

Účastníci národní pouti konané právě v den svátku Navštívení Panny Marie s sebou přivezli obraz Lidické Madony od malíře Zdirada Čecha, který Svatý otec požehnal (foto). Vatikánskému rozhlasu přiblížil toto dílo český primas, pražský arcibiskup a kardinál Dominik Duka:

Myšlenka na něj vznikla ihned v době po druhé světové válce, kdy dcera slavného sochaře Bílka darovala obraz Obětování Panny Marie pod názvem Madona Lidická. Mistr Ctirad Čech, který je velmi úzce spojen s tímto krajem, pak vytvořil obraz, který je moderní variací na Palladium země české. Panna Maria na něm ale nedrží Ježíška – proč? Protože velitel SS opravdu znesvětil lidický kostel, pošlapal ciborium s Nejsvětější svátostí. Madona bez Dítěte tak připomíná velký počet zavražděných dětí v Lidicích a je pro nás velkým symbolem utrpení, který spojuje naši historii, ale i naše obyvatele s utrpením Ježíše Krista. Toto utrpení je však zároveň nadějí. Současně je obraz vzpomínkou na P. Josefa Štemberku, obyčejného kněze, který dokázal odmítnout milost a říci, že jeho místo je tam, kde budou zastřeleni lidičtí muži. Je to tedy pro nás určitá příprava k beatifikacím mučedníků, jako byli P. Štemberka, P. Toufar, P. Bula a další.

Obraz Lidické Madony bude umístěn v titulárním kostele sv. Marcelina a Petra v předvečer tamní poutní slavnosti (1.6.). Na dnešní generální audienci byly přítomny také dvě ženy, které v dětském věku přežily vyhlazení rodné obce a do Říma přijely v doprovodu zaměstnanců Lidického památníku. Jedna z nich měla možnost papeže Františka osobně pozdravit. Za lidické a jiné dětské oběti válečných konfliktů sloužil dnes večer v bazilice Svatého Kříže mši svatou kardinál státní sekretář Pietro Parolin. Hudebně ji doprovázel dětský sbor žáků církevní Veselé školy, zřizované pražským arcibiskupstvím.