Dva lidské příběhy

Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc únor 2022

Modleme se za větší zodpovědnost médií při šíření zpráv

Dva lidské příběhy se staly příležitostí, aby papež František poukázal na naši běžnou zkušenost. Bohužel jsme si přespříliš zvykli na proud špatných zpráv. Máme kolem sebe barikády neochoty zabývat se těmi věcmi kolem sebe, které se nás nedotýkají přímo. Obrnili jsme se proti nim. Uprostřed tolika špatných zpráv však existují dobré věci. Slovy papeže: svatí odvedle. Můžeme je najít v našem nejbližším sousedství: „V Maroku se celý národ spojil, aby zachránil Rayana. Všichni pracovali na záchraně dítěte! Dali do toho všechno, co měli. Bohužel se jim to nepodařilo. Ale ten příklad, ty fotografie lidí, kteří tam čekají na záchranu dítěte! Děkujeme těmto lidem za toto svědectví! A druhý příběh se do novin nedostal. Ghanský mladý muž, pětadvacet let, migrant, který si vytrpěl vše, co nespočet dalších migrantů, se nakonec usadil v Monferratu a začal pracovat ve vinařství, aby si zajistil budoucnost. A onemocněl rakovinou, umírá. Když mu řekli pravdu a zeptali se ho, co by chtěl udělat, odpověděl: ‚Vrátit se domů a obejmout tátu, než zemře,‛ – když umíral, vzpomněl si na svého otce. V této italské vesnici potom uspořádali sbírku, vybavili ho léky, koupili mu i jeho snoubence letenku a poslali jej domů, aby mohl zemřít v náručí svého otce.“

Proč jsme náchylnější zaposlouchat se vehementně do špatných zpráv než se naladit na zprávy dobré? Není to často jen proto, že nechceme hledat společnou řeč? Nakloněností ke špatným zprávám si ospravedlňujeme své pohodlí. Proč se namáhat rozumět tomu, co je za tím? Z dobrého bydla, na něž jsme si zvykli a kterého se nadto bezostyšně domáháme, zjevně morálně chátráme. Netrojčíme natolik, že v rodinách okolo očkování vedeme ideologické války? Nestěžujme si na okolí! Čím živíme své srdce, tím ústa přetékají! Spíše se nenechejme rekrutovat do těchto zbytečných informačních válek a uplatněme jednoduchou protiakci – osvědčenou metodu vědomě jít proti proudu (agere contra). Možná se tomu člověku odvedle moje dobré slovo, které si pro něj vědomě připravím, stane zprávou dne. Staňme se svatými odvedle. Ještě dnes, stejně tak i zítra a pozítří. Spoléhejme se na malé krůčky, které připravují epochální změny

Odhalení busty kardinála Josefa Berana

V neděli 14.11. 2021 se uskutečnila v naší farnosti neobyčejná událost. Slavnostní odhalení busty kardinála Josefa Berana za účasti Mgr. Ing. Jana Kuníka bývalého faráře v Chotovinách a nynějšího člena řádu Redemptoristů na sv. Hoře. Celá slavnost odhalení byla umocněna „návštěvou „sochy P. Marie Svatohorské, kterou náš host přivezl s sebou jako odměnu poutníkům, kteří od roku 2017 putovali na sv. Horu již pětkrát. V úvodu nám host vysvětlil, že socha P. Marie zahajuje dlouhou více než desetiletou pouť nejen Českem a Slovenskem, ale i Polskem, Rakouskem a dalšími zeměmi. V roce 2032 se uskuteční na Sv. Hoře významná událost připomínka 300 let korunovace první sochy vytvořené arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Návštěva P.  Kuníka měla symbolický význam a byla současně pozváním na pouť na Sv. Horu. Po skončení liturgie jsme byli svědky historické události a odhalení busty kardinála Josefa Berana a obrazu Paládia země České. Tímto gestem došlo ke smíření a odpuštění viny, která po celá desetiletí „zatěžovala “ náš kraj. V dobách temna byl Kardinál Josef osočován jako „nepřítel“, zrádce, špion atd… za souhlasu mnohých. Akt usmíření a odpuštění je velmi důležitý, ale musí mu předcházet dobrovolné vyznání a prosba za odpuštění. Jsem rád, že k tomuto aktu došlo za přítomnosti farnosti a mnoha lidí dobré vůle. Tato událost neznamenala jitření starých ran, ale naopak jejich uzdravení. K uzdravení je nutné jejich pojmenování. Podobně jako lékař musí pacienta nejdříve prohlédnout a pak stanovit diagnózu. Obraz Paládia země české je víc než výmluvný. Babička sv. Václava ho nejdříve přijala z rukou sv. Metoděje jako dar k přijetí křtu a pak ho věnovala svému vnukovi sv. Václavovi. Velikost daru se neměří tím kolik dáváme, ale tím kolik nám zůstane. P. JK

Třetí stopa sv. Ludmily Mělník

Třetí stopa sv. Ludmily Mělník

          Na první sobotu v měsíci listopadu jsme navštívili starobylé město, ležící na soutoku Labe a Vltavy Mělník. Již 12 let spravují toto místo bratři  Saletíni, P. Jacek spolu s P. Mirkem, kteří působili v Mladé Vožici. Setkání a pozdrav oběma bratřím byl také po našem příjezdu první úkol, kterého jsme se zhostili. P. Mirek nás přišel přivítat do hlavního kostela sv. Petra a Pavla. I přes nachlazení měl radost z pozdravů i z toho, že po letech viděl svoje bývalé ovečky. Mši sv. předcházelo krátké svědectví o životě a díle sv. Ludmily v kapucínském kostele na náměstí. Po krátkém přesunu následovala slavnostní liturgie v kostele sv. Petra a Pavla. V promluvě jsme si připomněli další stopu sv. Ludmily. Socha světice stojící na václavském náměstí v Praze drží v rukou knihu. Ta je nejen symbolem kultury a vzdělanosti, ale i hluboké a pevné víry, kterou sv. Ludmila měla. Světice shlíží z podstavce směrem ke staroměstskému náměstí a pražské katedrále. Vedle katedrály stojí kostel sv. Jiří, kde sv. Ludmila našla svůj poslední odpočinek. Každého 28. dne v měsíci probíhá v katedrále „Modlitba za národ“, která vrcholí u hrobu sv. Ludmily. Po skončení mše sv. jsme si prohlédli v doprovodu průvodkyně místní kostel.  Ten se může chlubit nejen nádhernou klenbou, ale i novým varhaním nástrojem.                                                                       Po obědě v kempu kam nás dovezl autobus jsme měli příležitost projít si staré město, navštívit cukrárnu nebo z vyhlídky u kostela pozorovat památnou horu Říp. Posledním místem naší pouti byl nejstarší kostel, který je věnován sv. Ludmile. Zde zazněla zpívaná litanie ke cti naší národní patronky. Historické město Mělník je významné v mnoha směrech.  Jedním z nich je skutečnost, že se zde v rodě Pšovanů narodila sv. Ludmila. To potvrzuje i silná svatoludmilská tradice. Po naší světici je pojmenováno nejen jeden z nejstarších kostelů, ale i víno, vinice a řada dalších míst. Děkuji touto cestou těm, kteří podpořili v nelehké době svojí účastí akci „Po stopách sv. Ludmily“ a svými modlitbami pomohli k našemu povzbuzení ve víře, naději a lásce. P. JK