Událo se – 8. stránka – Římskokatolická farnost Mladá Vožice

Pěší pouť na sv. Horu 2022

Kardinál na pouti – pěší pouť z Mladé Vožice na sv. Horu 2022

     V letošním roce jsme se vydali již pošesté s poutníky na Sv. Horu. Akce se uskutečnila v roce 80. výročí Heydrichiády tedy události, která následovala bezprostředně po atentátu na říšského protektora. Jednou z obětí represí byl i arcibiskup Josef Beran. Za tehdejším rektorem kostela sv. Vojtěcha přišel čerstvě propuštěný odbojář s prosbou o děkovnou bohoslužbu. Té se účastnili stovky dalších mužů, kteří tak projevili tichý nesouhlas s persekucí. Sborový zpěv Svatováclavského chorálu postačil nacistům jako důvod k zatčení kardinála. Po výslechu byl vězněn na Pankráci, následně byl deportován do Terezína a odtud do Dachau. Jeho křehká postava a podlomené zdraví dávalo tušit, že Dachau bude jeho konečnou stanicí. Díky pomoci ostatních spoluvězňů překonal toto kritické období, přežil válku a vrátil se domů. Jedna perzekuce vystřídala druhou….

Zatímco loňský rok byl výrazně poznamenám kovidovými opatřeními letos bylo vše jiné. Žádná omezení venku i uvnitř budov dávalo tušit, že zájem o putování bude větší než v minulosti. A skutečně odhad se potvrdil. Poutníci se vydali ze čtyř směrů z Pacovska, Mladovožicka, Jistebnicka a Milevska podporováni svými pastýři ve čtvrtek 26. 5. 2022. Cílem poutě bylo poděkovat za ukončení další vlny kovidové pandemie, která zasáhla celý svět a současně jsme chtěli poutí vyjádřit solidaritu s válčícími zeměmi nejen v Evropě. Prvnímu cíli naší poutě farnost Sedlec-Prčice předcházelo setkání s poutníky z Milevska. Na místě setkání  jsme zažili malé překvapení. Několik dovedných a zručných lidí poutníků vytvořilo podle staré barokní sošky sádrovou formu a z ní uměleckou kopii Madony, která byla umístěna v blízkosti setkání dvou skupin poutníků. Po milém přivítání  P. Martinem místním duchovním jsme pokračovali na faře setkáním s vojenským kaplanem posádky v Táboře Petrem Haškou. Přijel za námi navzdory povinnostem, které zastává na posádce. Vyprávěl nám o své službě kaplana v Armádě ČR, pouti do Lurd, které se účastní každoročně stovky vojáků i důstojníků i o svých zájmech a rodině. Druhý den se po modlitbě v kostele  vydali  poutníci na další část poutě, která končila v obci s názvem Krásná Hora. Po rychlém ubytování následoval další program ve farním kostele s P. Zbyškem.  Třetí etapa z Krásné Hory měla příjemnou přestávku na poutním místě Maková Hora u Smolotel. Zde na levém břehu Vltavy na vrcholu ve výšce 580 metrů n.m. se nachází kostel sv. Jana Křtitele a P. Marie Karmelské. Byl vystavěn ve stylu „vlašské renesance“ tedy vrcholného barokního stylu. Chrám byl vysvěcen 5. října 1723. V příštím roce se bude slavit 300. výročí jeho posvěcení.  V cíli třetí etapy v Milíně se nám dostalo vstřícného přivítání panem ředitelem a chutnou večeří jsme doplnili energii pro závěr naší poutě. Ráno jsme vycházeli již před šestou hodinou, abychom vše stihli. Na Slivici  jsme se zastavili ve farním kostele a dál  pokračovali přes obec Konětopy na Příbram.  Na sv. Hoře před Mariánským sloupem se k nám připojili poutníci z Mladovožicka, kteří přijeli autobusem. V průvodu jsme nesli bustu kardinála Josefa Berana, který se tak  symbolicky podíval na sv. Horu. Po přivítání poutníků P. Janem Kuníkem u Mariánského sloupu následovala litugie. Modlitba Otče náš byla pronesena v českém a vzápětí v ukrajinském jazyce. Tímto gestem jsme chtěli dát najevo solidaritu s trpícím národem Ukrajiny… Po skončení bohoslužby jsme pokračovali obědem v barokním refektáři kláštera. Odpoledne jsme měli možnost vyslechnout varhanní koncert v bazilice a využít čas k prohlídce poutního místa. Rozloučení s poutníky v 15.00 hod. bylo u místa přivítání u Mariánského sloupu. Ten ukazuje směrem vzhůru tedy k hlubším duchovním hodnotám.

Poděkování vedení města a hasičům z Mladé Vožice

     Rád bych touto cestou poděkoval vedení města a hasičům v Mladé Vožici za pomoc poutníkům na cestě. Hasiči z Mladé Vožice převáželi poutníkům větší zavazadla a ti mohli putovat jen s těmi nejnutnějšími věcmi. Díky této obětavé pomoci jsme v poklidu doputovali do cíle. Ještě jednou díky Štěpánu Káškovi, Ladislavu Holajovi, Janu Dudovi a Ondřejovi Heřmánkovi.

Mgr. Jaroslav Karas

Mladá Vožice

Svědectví lásky a oběti

Dětské kresby na zdech podzemního krytu v Černihově.Dětské kresby na zdech podzemního krytu v Černihově. 

Kněz z Černihiva: Jednoho dne budou kryty prázdné jako Ježíšův hrob

Podporovat svou přítomností lidi v protiatomových krytech, zvát je k modlitbě, vyprávět dětem příběhy, naslouchat a utěšovat ty, jejichž srdce jsou plná hořkosti z prožité bolesti: to je poslání mladého řeckokatolického kněze, pro kterého se kryty staly první „farností“.
 

Svitlana Duchovyč – Vatican News

V neděli ráno šli Ježíšovi učedníci ke hrobu, kde bylo uloženo jeho tělo, a našli ho prázdný. Stejně tak podzemní kobky a protiletecké kryty ukrajinských měst budou jednoho dne prázdné, protože Kristus vstal z mrtvých a i pro nás nastane vzkříšení. Toto přirovnání často používá otec Roman Hrydkovec, ukrajinský řeckokatolický kněz, když mluví s obyvateli Černihiva, kam přijel v prosinci loňského roku vykonávat svou kněžskou službu a kde zůstal navzdory nebezpečí, které přinesla válka. Není náhoda, že otec Roman mluvil o krytech: od začátku ruské invaze se rozhodl, že jeho posláním je být tam, kde jsou lidé – ve sklepeních – a nabídnout jim slovo útěchy a naděje.

Kryt, který se stal první farností

Otec Roman pochází z Kyjeva, kde studoval v kněžském semináři a poté absolvoval misijní studia v Římě. Loni se stal knězem a v prosinci byl poslán do Černihiva, aby založil novou řeckokatolickou komunitu. „Farnost existovala jen na papíře,“ říká s úsměvem. „Ještě tu nebylo nic: žádní lidé, žádný kostel, žádný pozemek, na kterém by se dalo stavět: musel jsem začít znovu.“ Přestože neměl farnost, rozhodl se mladý kněz zůstat v Černihivě, když vypukla válka. „Lidé se začali schovávat v krytech a já jsem cítil, že mým posláním je být s nimi,“ vypráví otec Roman.  „První noc z 24. na 25. února jsem šel do velkého krytu, kde bylo mnoho lidí. Oblékl jsem si sutanu, vzal Bibli a prostě jsem tam stál s nimi a tiše se modlil. Stále jsem nevěděl, co přesně mám dělat, ale pak jsem se začal seznamovat s lidmi a zvát je ke společné modlitbě. Protože většina lidí nebyla praktikující, nabídl jsem jim úmysl (například za mír) a krátkou invokaci „Bůh nás ochraňuj!“, kterou měli desetkrát zopakovat.“ Ve sklepích bylo také mnoho dětí. Dokládají to kresby na stěnách. Každý večer před spaním je mladý kněz s vousy a veselýma očima shromáždil kolem sebe a vyprávěl jim příběh.

Oratoř ve sklepě

Černihiv, hlavní město stejnojmenné oblasti, leží na severu Ukrajiny a hraničí s Běloruskem a Ruskou federací, takže válka zde byla cítit od prvního dne. Město bylo obklíčeno ruskou armádou, která vypálila rakety a zasáhla administrativní a obytné budovy, školy a nemocnice, což si vyžádalo civilní oběti. V některých dnech byla humanitární situace ve městě velmi kritická, zejména po 25. březnu, kdy ruští vojáci zničili most přes řeku Desnu, čímž zablokovali příchod humanitární pomoci. 5. dubna se ruská armáda z Černihivské oblasti stáhla.

V současné době, jak nám říká otec Roman, v krytech téměř nikdo není. Zůstali jen lidé, jejichž domy byly zničeny bombardováním. „Jeden z těchto sklepů,“ pokračuje otec Roman, „se stal místem setkávání rodin s dětmi, které jsem poznal, když jsme se skrývali před bombardováním. Každý večer přicházejí, aby si znovu poslechli mé příběhy. Stalo se to prakticky zvykem.“

Modlitba za uzdravení duše

Kněz vzpomíná i na těžké chvíle, kdy se snažil poskytnout podporu lidem, kteří tolik trpěli a byli otřeseni krutostí, násilím a nespravedlností. „Je přirozené, že přichází hněv,“ říká, „takže jsem jim stál po boku, nechal je mluvit a pak je vyzval, aby se modlili k Bohu, aby nás podepřel a pomohl nám osvobodit se od útoku nepřítele.

Svědectví o Boží lásce

„Kristus spasil naše duše a církev o tom musí svědčit v době míru i v době války,“ říká otec Roman Hrydkovec. Nespravedlnost, zlo a utrpení budou existovat až do druhého příchodu Krista a posláním křesťanů je podle něj vydávat svědectví o Boží lásce, která není abstraktní a obsahuje také lásku k vlasti a připravenost ji v případě potřeby bránit. Především,“ dodává kněz, „musíme lidem pomoci pochopit, že existuje Někdo, kdo zachránil jejich duši, a i když jejich tělo zemře, jejich duše je nesmrtelná.“

Pěší poutníci o sobě dávají vědět

V pondělí 4.4. 2022 odpoledne patřila farní budova Svatohorským poutníkům. Celé odpoledne jsme zahájili děkovnou bohoslužbou  za již pět zorganizovaných poutí. Pěší poutě se uskutečnily v omezeném rozsahu i v době covidu. V rámci následujícího programu jsme si přiblížili prostřednictvím prezentací některé minulé ročníky poutí. Ve druhé části jsme se zamýšleli nad strategií a organizací letošní poutě, která dá-li Pán proběhne v neklidné době. Přesto chceme jako hlavní cíl poutě nést myšlenu smíření a to nejen v naší zemi, ale i ve světě. V letošním roce bychom rádi obnovili pouť na čtyři dny včetně návštěvy poutního místa Maková u Smolotel. Letos si toto místo připomíná 300 let od svého vzniku. Věřme a modleme se za to, abychom pouť i letos mohli zorganizovat. P. Jaroslav

Pátá neděle postní

Páté  neděli postní předcházela sobotní duchovní obnova s P. Tomášem van Zavrelem. Ten přicestoval na ranní mši sv. a uvedl nás do tématu „Chci vám ukázat mnohem vzácnější cestu.“ (1Kor.13). Dvě přednášky beseda a večer chval to byl rámec duchovní obnovy, která vyvrcholila požehnáním a modlitbou Korunky k Božímu milosrdenství. Na akci se vystřídalo necelých třicet účastníků nejen z našich farností, ale i ze vzdálenějšího okolí.  Rád bych touto cestou poděkoval účastníkům za to, že si udělali čas a podpořili dobrou věc. Nedělní odpoledne se neslo ve znamení zpěvu, čtení z Písma sv. a modlitby. Setkání bylo připraveno pro účastníky modlitby za národ, která se odehrává každého 28. dne v měsíci v pražské katedrále a z našich farností tam jsou vždy zástupci. Na setkání dorazili deset účastníků a dvě děti. Děkuji i těmto účastníkům za jejich aktivitu a nasazení.  P. Jaroslav

 

Maryś Meals

4. S Maryś Meals za Maryś Meals čtvrté setkání bylo ve znamení podpory mezinárodní pomoci na odstranění hladu a bídy ve světě. Tentokrát se nás setkalo na faře v Mladé Vožici 23 všech věkových kategoriích. Od dětí přes mládež a po dříve narozené. V úvodu setkání jsme si připomněli počátky a cíle organizace MM. Poté jsme shlédli dokumentární film Child 34, který svědčí o bídě v třetích zemích. Hlavní hrdinka filmu je dvanáctiletá dívka, která přišla o rodiče a stará se o svého mladšího bratra. V dokumentu jsou vidět základní nedostatky se kterými se tyto země musejí potýkat. Jednotlivé vlády se nedokáží v oblasti potravin a vody postarat o své obyvatele. Základní rovnicí organizace je škola + jídlo=naděje. Po skončení dokumentu jsme měli možnost nákupu drobných věcí a tím podpořit MM v naší farnosti.  Podařilo se dát dohromady  2860,-Kč. To je jídlo pro 6 dětí na celý rok. Děkujeme P. Jaroslav a spolupracovníci MM.        P. Jaroslav

Citáty Děti Fara Fatima Kroniky Modlitby Novény Panna Maria Papež František Postní doba Růženec Svatí Uzdravení Vrcholtovice Znamení doby

Archivy