Aktuální program farností

 

 

Během 2.světové války zorganizoval poradce ministerského předsedy Winstona Churchila skupinu lidí, kteří každou noc v určitou dobu přestali se vším, co dělali, a společně se modlili za mír, bezpečí a ochranu lidí v Anglii. Dělali to každý den a bylo to, jako by se město zastavilo, tak velká byla síla modlitby. Výsledek byl tak ohromující, že bombardování bylo po krátké době zastaveno! Nyní opět organizujeme skupinu lidí různých národností, abychom se modlili jednu minutu za bezpečnost našich zemí, za ukončení problémů, které nás tíží, a za to, aby Bůh vedl rozhodnutí našich vlád. Budeme se setkávat v následující dobu: Česko 16h, Rakousko16h, Španělsko 16h, Portugalsko 15h, Kanárské ostrovy 15h, Kostarika 20h, Kolumbie 19h, Nikaragua 20h, Ekvádor 19h, Guatemala 20h, Mexiko 20h, Panama 19h, Honduras18h, El Salvador 20h, Venezuela 18h, Uruguay 17h, Paraguay 17h, Brazílie 18h, Argentina 17h, Chile 17h, Itálie 16h. Prosím, podpořte nás při této iniciativě. Každý den se ve stanovenou dobu na jednu minutu zastavíme, abychom se modlili za mír ve světě, za ukončení konfliktů a za obnovení klidu ve všech národech Země a za to, aby rodiny hleděly k Bohu, a za své bezpečí a svou spásu. Pokud pochopíme obrovskou sílu modlitby, budeme ohromeni. Předáte-li tuto prosbu svým kontaktům, můžeme s naší modlitbou učinit zázrak. Nastavte si vyzvánění na vašem mobilu každý den ve stanovený čas pro Vaši zemi a jednu minutu se modlete za mír. 🙏🙏🙏🙏


Odesláno z iPadu Pro

 

 

Pouť farností do kláštera v Poličanech

 

 

Postní doba 2023 Program

Farní ples 2023

Vánoce v Kapli na Hradě

 

Nabídka kroužků

 

Pozvánka k duchovní obnově

 

Modlitba za národ 2022

 

Křížová cesta
Slovo úvodem
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Tato křížová cesta čerpá informace ze tří zdrojů: z tradice, to znamená ze čtrnácti, respektive patnácti (včetně zmrtvýchvstání) tradičních zastavení, z textů Písma svatého, především evangelií, a z informací, které poskytuje Turínské plátno. Shoda mezi popisem Ježíšova umučení, smrti a zmrtvýchvstání, jak je podávají čtyři evangelia a jak jsou zachycena
a vyplývají z Turínského plátna, je dokonalá. Odborníci spočítali, že fakt, že by se jednalo
o dva různé lidi, Pána Ježíše, jehož umučení, smrt a zmrtvýchvstání je popsáno v evangeliích, a ukřižovaného muže zabaleného po smrti do Turínského plátna, tedy fakt že jde o
dva různé lidi, by byl možný pouze v případě, že by bylo ukřižováno celkem asi 200 miliard
lidí, což je zcela nemožné. Dá se odhadnout, že zhruba za tisíc let, kdy se křižování jako
trest používalo, mohl být ukřižován asi 1 milion lidí, tedy dvěstětisíckrát méně. Z toho vyplývá téměř pravděpodobnostní jistota, že v Turínském plátně byl zabalen a z něho vzkříšen náš Pán, Ježíš Kristus. Proto jsem si dovolil vzít jako zdroj i Turínské plátno, které
mnohé ze skutečností popisovaných v evangeliích zpřesňuje a konkretizuje.
Pane Ježíši Kriste, tolikrát jsme už prošli a promeditovali Tvoji křížovou cestu. Snažíme se
při této pobožnosti Tě soustředěně doprovázet, v duchu prožívat celé to kruté zacházení s
Tebou a uvědomovat si svůj podíl hříchů, za které jsi zaplatil celým svým utrpením. Dej
nám, prosíme, aby nás tato křížová cesta k Tobě hodně přiblížila a přinesla velký duchovní užitek.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
1. zastavení – Ježíš souzen Pilátem
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pilát poznal, že Ježíš je nevinný a velekněží ho vydali z nenávisti, a proto se snažil Ježíše
propustit. Dal ho zbičovat. Domníval se totiž, že tento trest bude shromážděnému davu
stačit. Bičování bylo kruté, Ježíš dostal mnoho ran, jak nám ukazuje Turínské plátno. Vzalo mu to mnoho sil, jak se později ukázalo. Navíc římští vojáci, kteří byli vykonavateli bičování a nechápali situaci, udělali z trní klobouk, který dali Ježíši na hlavu, aby potupili jeho i
Židy. Bylo to velmi bolestné a na jeho hlavě zůstalo mnoho zranění po trnech, jak ukazuje
Turínské plátno. Dav, vyhecovaný velekněžími, však křičí „ukřižuj“ a Pilát ho posílá na kříž,
i když si symbolicky umyl ruce, aby ukázal, že je nevinen a k nespravedlivému rozsudku
byl donucen.
Pane Ježíši, jak často my soudíme nespravedlivě, povrchně a navíc proti Tvému slovu:
„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť podle toho jak soudíte, budete sami souzeni, a
mírou, kterou měříte, bude naměřeno i vám“ (Mt 7,1-2). Je třeba, abychom se drželi Tvého
slova: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!“ (Lk 6,36).
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
2. zastavení – Ježíš přijímá kříž
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Bývalo obvyklé, že odsouzenci nesli jen příčné břevno, zatímco svislá břevna byla natrvalo
zapuštěna do země na popravčím místě. Na vrcholu měla žlábek, kterým se vedlo lano,
které sloužilo k vytažení příčného břevna s přibitým odsouzencem. Příčná břevna byla
sama o sobě dosti velkým břemenem (25 až 30 kg). Odsouzenci bylo příčné břevno přivázáno na obě ruce a opíralo se mu vlastně o záda. Na Turínském plátně je na zádech vidět,
jak jsou rány po bičování poněkud rozedřeny. To bylo právě dáno tím příčným břevnem.
Ovšem ruce byly tím trámem zcela blokovány, takže když padl, bylo to na kolena a na obličej, nemohl se rukama zachytit. Proto na Turínském plátně je jedna tvář oteklá, nadočnicové oblouky také a nos je zlomený. Na Turínském plátně se v krvavých skvrnách na kolenou našla zrnka písku odpovídající jeruzalémské hornině. Jedno z potvrzení pravosti
plátna. Ježíše doprovázeli ještě dva zločinci, kteří byli spolu s ním ukřižováni (Mt 27,38). Ti
však asi nebyli předtím bičováni, takže měli mnohem víc sil než Ježíš. Všichni tři byli pravděpodobně spojeni dohromady provazy, aby si tak vojáci římského popravčího oddílu zajistili, že nikdo z nich neuteče.
Pane Ježíši, ta křížová cesta musel být nesmírně krutý zážitek. Nejen pro nemožnost se
bránit při pádu, ale také pro nenávistný dav, který vaši skupinu doprovázel. Proti vám šel
ale další proud lidí, který šel do Jeruzaléma s velikonočními beránky, vedenými k zabití v
chrámě. Ten večer totiž byla Pascha a beránci měli být při ní snědeni. Ti beránci přitom
byli symbolem pravého a skutečného Beránka, který spoutaný je veden proti nim, aby byl
ukřižován za hradbami Jeruzaléma.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
3. zastavení – Ježíš padá poprvé pod křížem
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Neznáme detailně průběh křížové cesty, a proto nevíme, kolikrát Ježíš při ní upadl. Z
předchozího textu je jasné, že každý takový pád byl nesmírně bolestný a asi jich bylo víc,
jak je to zachyceno v tradici křížové cesty. Jako byl každý pád velkým poraněním, problém
byl také s povstáním, které Ježíš sám nedokázal, protože se nemohl přivázanýma rukama
opřít.
Pane Ježíši, každý pád byl velkou bolestí a zvednutí bylo složité. Jak to vypadá s našimi
pády do hříchů a chyb a s povstáními? Jde to taky těžko? Potřebujeme nutně pomoc tvého Svatého Ducha, protože bez něho nezmůžeme nic. Ale právě tvá smrt na kříži nám přinesla dar Ducha Svatého, a tak můžeme často a s důvěrou očekávat, že naše prosba o
jeho pomoc bude vždy vyslyšena.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
4. zastavení – Ježíš se potkává se svou matkou
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Z Janova evangelia víme, že Panna Maria stála pod křížem spolu s Janem a dalšími ženami (viz Jan 19,25-27). V žádném z evangelií však není uvedeno, že by se Maria setkala
s Ježíšem během křížové cesty. Přesto však je to součást staré tradice a je to možné.
Když měla Panna Maria odvahu stát pod křížem, jistě měla i odvahu potkat se se svým
Synem během křížové cesty. Předpokládejme tedy, že k tomuto setkání došlo, protože
Panna Maria nemohla mít předem jistotu, že bude stát pod křížem zcela blízko při dramatickém umírání svého Syna.
Jak kruté muselo být pro vás oba, Ježíši a Maria, vaše setkání. Maria tě chtěla tímto setkáním povzbudit a ukázat, že je ti blízko. Oba jste ovšem prožívali chvíli nesmírně těžkou.
Ty jsi, Ježíši, věděl, co tě čeká, včetně opuštěnosti, kterou na tebe Otec na kříži dopustí, a
Maria jistě tušila hrůzu příštích hodin. Ty jsi dobře věděl, že smrt na kříži je nutná pro záchranu všech lidí a odpuštění jejich hříchů a že proto jsi přišel na svět; tvá Matka už od
tvého narození si pamatovala slova starce Simeona, že její duši pronikne meč (viz Lk
2,34-35), a postupně poznávala jeho podobu. Dej nám, prosíme, abychom dovedli přijímat
a plnit Otcovu vůli, i kdyby byla sebebolestnější a sebetěžší. Dej, abychom vždycky věřili,
že k ní určitě dostaneme sílu.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
5. zastavení – Šimon pomáhá nést kříž
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Jan v evangeliu uvádí, že Ježíš si nesl kříž sám (Jan 19,17). Ostatní tři evangelia však
shodně uvádějí, že přinutili Šimona z Kyrény, který šel právě z pole, aby nesl Ježíšův kříž.
Jak jsem se už zmínil, Ježíš krutým bičováním ztratil hodně sil. Je pravděpodobné, že ze
začátku opravdu nesl těžké břevno kříže sám, ale když popravčí oddíl viděl, že už nemůže
a že to zdržuje cestu na popraviště, případně že bylo nebezpečí, že by mohl po cestě zemřít, což nesměli dopustit, přinutili kolemjdoucího Šimona, aby kříž nesl.
Pane Ježíši, cesta na Kalvárii, na místo popravy za branami Jeruzaléma, byla krutá. Pomoc, ke které přinutili Šimona, ti pomohla, ale pořád to byla cesta ke krutému vyvrcholení
utrpení na kříži. Ty jsi však dal Šimonovi a jeho rodině za to milost víry. Marek v evangeliu
jmenuje Šimonovy syny, Alexandra a Rufa, zřejmě proto, že patřili do společenství věřících
(Mk 15,21), a Pavel na konci listu Římanům (Řím 16,13) pozdravuje Rufa a jeho matku a
nazývá ji i svou matkou. Kéž bychom i my často a dobrovolně pomáhali Tobě v potřebných. Máme jich kolem sebe vždycky víc, než stačíme pomoci.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
6. zastavení – Veronika podává Ježíšovi roušku
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Turínské plátno, poté, kdy bylo objeveno v Edesse (roku 525), bylo vystavováno složené
tak, že byla vidět pouze tvář. Bylo rozhlášeno, že je to obraz Ježíše Krista, který není vytvořen lidskou rukou a bylo nazýváno Mandylion z Edessy (církevní historik Evagrius v Historia Ecclesiastica). Později, když bylo přemístěno jinam, se nazývalo Veraikon, neboli
pravá, věrná ikona, obraz. Podle tohoto obrazu se také začala malovat tvář Pána Ježíše a
maluje se tak dodnes. Ono Veraikon připomíná i jméno Veronika (Bereniké) a tedy i obraz
tváře, který podle tradice Veronika získala, když utřela Kristovu zkrvavenou, zpocenou a
poplivanou tvář. I když o tom není v evangeliích zmínka, přesto je možné, že tato soucitná
a odvážná žena se uprostřed vojáků a zfanatizovaného davu dostala k Ježíši a posloužila
mu jak nejlépe mohla.
Pane Ježíši, dej nám odvahu a vynalézavost pomáhat potřebným, tak jak oni potřebují.
Dej nám sílu k překonávání pohodlí a dalších překážek, které nám v tom brání. Ať nám
jako hlavní argument vždy zní: „co jste udělali pro jednoho z těchto mých nejnepatrnějších
bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40).
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
7. zastavení – Ježíš padá pod křížem podruhé
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
V evangeliích není zmínka o Ježíšových pádech cestou na Golgotu. Ale protože přinutili
Šimona z Kyrény nést kříž, byly zřejmě důvodem i pády způsobené bičováním a dalším
utrpením oslabeného těla. Ze začátku padal s břevnem kříže, přivázaným na zádech za
ruce, jak je popsáno výše, později, když břevno nesl Šimon z Kyrény, asi padal i bez ono-
ho břevna. Že by římští vojáci, nenávidící Krista, jak je patrné z evangelního popisu jeho
bičování, trním korunování a dalšího vysmívání a ponižování, ho ohleduplně zvedali a
podpírali, je zcela vyloučené. Proto byl pro našeho Pána každý pád fyzickou bolestí i psychickým ponížením.
Pane Ježíši, každým takovým pádem jsi platil za naše opakované pády do hříchů, aby
nám byly odpuštěny. Tolikrát jsme si umínili a Tobě slíbili, že už padat do stále stejných
hříchů nebudeme, že se polepšíme. Ale se zahanbením přiznáváme svoji ubohost a hříšnost, která přetrvává. Cesta k polepšení je pouze jedna: prosit vytrvale Ducha Svatého o
pomoc a sílu v pokušeních. A prosit Tvoji Matku, aby se za nás přimlouvala a chránila nás
před útoky Zlého.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
8. zastavení – jeruzalémské ženy pláčou nad Ježíšem
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Tuto scénu zachytil ve svém evangeliu Lukáš (Lk 23,27-31). Ženy doprovázely spolu s
velkým zástupem lidu popravčí oddíl vojáků, který vedl Ježíše a další dva odsouzené na
Golgotu. Naříkaly a plakaly nad Ježíšem. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; přijdou totiž dny, kdy
se bude říkat: `Blažené jsou ženy neplodné, životy, které nerodily, prsy které nekojily.`
Tehdy lidé začnou říkat horám: `Padněte na nás!` a kopcům: `Přikryjte nás!` Vždyť děje-li
se toto se zeleným stromem, jak to teprve dopadne se suchým!“
Lukáš napsal své evangelium až po roce 70, kdy byl Jeruzalém a celý Izrael dobyt Římany
a kdy šlo o velmi kruté utrpení Židů. To má zřejmě Ježíš na mysli v této své řeči k plačícím
ženám. Lukáš zachytil tuto Ježíšovu předpověď, protože věděl, jaká skutečnost se za ní
skrývá.
Kdybychom my znali svoji budoucnost i to, jak je možné ji ovlivnit směrem k dobrému vývoji, chovali bychom se v mnohém jinak. Protože to nevíme, děláme často vážné chyby,
které budou mít zlé následky. Stačí si vzpomenout na minulé století, dvě kruté války a dvě
kruté totality s nesmírným množstvím utrpení a obětí. A to nevíme, co čeká celý svět s
ohledem na současnou pandemii koronaviru. Podaří se ji zvládnout? Za cenu jak velkých
obětí? Kdo z nás bude mezi nimi? Je třeba si uvědomit, že to hlavní je život v nebi a nikoliv život zde na zemi. Je proto třeba žít především se zaměřením na věčnou budoucnost a
denně prosit našeho Pána o pomoc a posilu, abychom náš každodenní život prožívali jako
věrné uskutečňování vůle Boží, protože ta je nejdůležitější.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
9. zastavení – Ježíš padá pod křížem potřetí
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Kdo trochu zná Jeruzalém, ví, že je to město s dosti velkými výškovými rozdíly. Ty bylo
třeba překonávat i během putování křížové cesty. Pro člověka zesláblého nočním bděním,
spojeným s několikerým výslechem a především krutým bičováním, bylo toto stoupání náročné i bez příčného břevna kříže. Není divu, že Ježíš vícekrát padl. Popravčí oddíl se
právem obával, že je velké nebezpečí, že Ježíš po cestě zemře a nebude ho možné ukřižovat, což by pro ně mohlo mít vážné důsledky. Židovští náboženští představitelé totiž považovali za důležité, aby Ježíš zemřel na kříži, protože „ten, kdo byl pověšen (na kůlu), je
zlořečený Bohem“ (Dt 21,23). Ježíš podle nich neměl být jen usmrcen, ale na jeho jméně
mělo po všechny časy lpět Boží prokletí.
Pro Ježíše samého by bylo jednoduší zemřít na cestě, než v krutých bolestech ukřižování.
On však věděl, že je vůle Otcova, aby vydržel až na kříž, vzal na sebe ono prokletí kříže a
tím všechny lidi vykoupil.
Nejmilejší Ježíši, byla to nesmírně krutá cesta, která navíc měla vyvrcholit příšernou smrtí.
Zápasil jsi o život, protože jsi věděl, co je vůle Otcova, kterou máš splnit. Jak je to s námi?
Snažíme se za každou cenu poznávat vůli Otcovu a plnit ji? Prosíme o sílu, abychom o to
vytrvale usilovali. Dávej nám k tomu, Pane, svého Svatého Ducha.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
10. zastavení – Ježíš zbaven šatů
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Všechna evangelia potvrzují, že Ježíše zbavili šatů a že si je vojáci rozdělili losováním.
Nahota byla potupná, ale odsouzenec neměl právo ani na slušné zacházení, ani na čest a
důstojnost. I to byl kus utrpení, které Ježíš pro nás nesl. Je dobře si také uvědomit, že zaschlé rány po bičování, přilepené k šatům, se s bolestí odtrhly a začaly znovu krvácet. I to
na sobě Ježíš musel snést.
Pane Ježíši, tento potupný kus Tvého utrpení byl důležitý proto, aby náš zápas o čistotu
byl vždycky vítězný. Byl důležitý i proto, aby se církev, tolik poskvrněná pedofilií a další
nečistotou, dokázala této hrozné hanby navždycky zbavit.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
11. zastavení – Ježíš ukřižován
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Ježíše položili na záda a přibili mu ruce na příčné břevno kříže. Přitom ruce co nejvíc roztáh li od sebe, aby bolest ukřižování byla co největší. Ruce nepřibili v dlaních, jak se obvykle znázorňuje, protože dlaně by se protrhly; tam není nic, co by je drželo pohromadě.
Přibili je v zápěstí, kde jsou šlachy a kůstky, které to napětí udrží. Navíc je mezi kůstkami
otvor, kterým lze hřeb probít. Hřeb v tom místě zároveň zraní nerv, pohybující palcem, a
palec se obrátí do dlaně. Proto na Turínském plátně nejsou palce na obou rukou vidět,
jsou obráceny v dlaních. Popravčí oddíl byl zvyklý křižovat a dělal to mistrně. Doprostřed
příčného břevna přivázali lano, které vedli žlábkem na vrcholu svislého břevna, trvale zapuštěného do země, a příčné břevno i s tělem vytáhli do patřičné výše a upevnili. Potom
přibili nohy k svislému břevnu jedním, asi delším hřebem tak, že dali oba nárty na sebe,
hřebem je probili a hřeb přibili do svislého břevna. Tělo pak svádělo několikahodinový boj
o život. Vzhledem k tomu, jak krev odkapávala z ran v zápěstí, se dá odhadnout, že úhel
mezi svislým směrem a nasměrováním rukou od ramen k zápěstí byl asi 65°. Z toho lze
spočítat, že tah na každou ruku při tělesné váze 80 kg byl asi 85 kg. Tento tah působil, že
hrudní koš zůstával roztažený a ukřižovaný nemohl dýchat. Mohl si pomoci tím, že se vzepřel na přibitých nohách. To však byla tak nepříjemná poloha, že to dlouho nevydržel a
opět zůstal viset na rukou. A tento boj se opakoval až do chvíle, kdy to srdce nevydrželo a
puklo. Nesmírně krutá smrt.
Pane Ježíši, tys ji podstoupil kvůli mně, stejně jako kvůli každému člověku, neboť všechny
lidi nesmírně miluješ. O to bolestnější je, když ti, kteří v Tebe nevěří a nic dobrého o Tobě
nevědí, Tebe a Tvoji smrt za nás odmítají. Ale ještě horší je, když ji zlehčujeme my a hřešíme, přesto, že víme, kolik Tě to stálo. Pane, prosíme, dej nám, aby každý náš pohled na
kříž byl pro nás impulzem lásky k Tobě, aby tak naše láska k Tobě stále rostla a naše
vděčnost k Tobě byla stále konkrétnější.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
12. zastavení – Ježíš na kříži umírá
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Ježíšovo umírání popisují všichni evangelisté a nelze tu všechno vylíčit. Smáli se mu a
uráželi ho představitelé velerady i další přihlížející. Vyzývali ho, aby sestoupil s kříže, že v
něho uvěří. On však věděl, že jeho úkolem, který mu Otec dal, je, aby na kříži za všechny
lidi zemřel. A tomu zůstal věrný. Od dvanácti hodin nastala až do tří hodin tma po celém
kraji. Kolem třetí hodiny zavolal Ježíš mocným hlasem „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě
opustil?“ Prožíval v tu chvíli největší temnotu, protože se cítil naprosto sám, vzdálen Otci a
pokryt našimi hříchy. Naplnilo se na něm, co napsal sv. Pavel ve Druhém listě Korinťanům:
„S tím, který byl úplně bez hříchu, jednal (Otec) kvůli nám jako s největším hříšníkem,
abychom my skrze něho byli u Boha spravedliví“ (2 Kor 5,21). Ježíš ale tuto opuštěnost
překonává výkřikem lásky: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha“ (Lk 23,46). Pod
křížem stála i jeho matka a milovaný učedník Jan. Jemu Ježíš svou matku svěřil a on ji přijal k sobě (viz Jan 19,26-27). S výkřikem „Je dokonáno“ potom Ježíš umírá (Jan 19,30).
Setník, velitel popravčího oddílu, velebil Boha a vyznal: „Tento člověk byl opravdu spravedlivý“ (Lk 23,47).
Pane Ježíši, děkujeme Ti za všechno, co jsi svým utrpením a smrtí pro nás vykonal. My si
to ani nedovedeme pořádně domyslet a představit. Prosíme, dávej nám svého Svatého
Ducha, který nás bude stále znovu a stále hlouběji uvádět do tohoto láskyplného tajemství
Tvé smrti a zmrtvýchvstání a nám dávat stále konkrétnější účast na Tvém kříži a utrpení.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
13. zastavení – Ježíšovo tělo sňato z kříže
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Bylo kolem třetí hodiny odpoledne, do západu slunce, kdy začne sobota a současně svátek Paschy, zbývaly tři hodiny. Po nich už se židé nesměli mrtvých dotýkat, aby mohli jíst
velikonočního beránka. Objevil se Josef z Arimatie, bohatý a spravedlivý člen velerady, a
vyžádal si od Piláta Ježíšovo tělo. Když Pilát dostal zprávu od popravčího oddílu, že Ježíš
je mrtev, tělo mu vydal. Zatímco těm dvěma spoluukřižovaným zlámali nohy, aby brzo
zemřeli, Ježíš byl již mrtev, což mohlo být i vlivem krutého bičování. Proto mu probodli kopím pravý bok a skrze hrudní koš probodli zespodu osrdečník. Byla v něm vespod krevní
sraženina a nad ní řídké krevní sérum. Proto vytéká nejprve hustá krevní sraženina a potom řídké sérum. Je to patrné jednak z Janova evangelia, který o tom napsal „jeden z vojáků mu kopím probodl bok, a hned vyšla krev a voda. Ten, který to viděl, vydává o tom
svědectví a jeho svědectví je pravdivé“ (Jan 19,34-35). A také z Turínského plátna, na kterém je u rány v boku vidět, že skvrna krevní sraženiny je přerušována skvrnkami vyplavovanými lehčím sérem.
Josef z Arimatie přinesl poměrně drahé a vzácné lněné plátno, do kterého Ježíšovo tělo
zabalili. Bylo málo času, takže nebylo možné tělo omýt a důkladně upravit. Účastníci pohřbu počítali, že to udělají až v neděli, po skončení soboty. Proto nenatřeli tělo vonnými
mastmi, ale tvář, klín a asi i další místa obložili květinami, jak je patrné z Turínského plátna. Bylo zvykem, že z úcty k zemřelému přikryli jeho tvář kusem látky. Bylo to v době, kdy
tělo snímali z kříže. Do této látky vytekla krev z úst a nosu. Když zabalili celé tělo do plátna, nebyla už tato rouška třeba. Nechali ji složenou v hrobě, jak se o tom zmiňuje v evangeliu Jan. Tato rouška se uchovává už od 8. století v katedrále v Oviedu. Samozřejmě jde
o stejnou krevní skupinu AB v roušce i v Turínském plátně.
Pane Ježíši, děkujeme Ti za vše, co jsi pro nás vytrpěl. Je pravda, že teď už šlo o Tvé
mrtvé tělo, které bylo třeba s úctou pochovat, a to se podařilo, díky Josefovi z Arimatie, Nikodemovi, apoštolu Janovi a všem přítomným ženám. Nikdo, snad kromě Tvé matky, netušil, co bude dál. V tuto chvíli vnímali pouze velikou a nespravedlivou prohru. Tento dojem však netrval dlouho.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.
14. zastavení – Ježíš položen do hrobu, ze kterého vstal
K. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L. neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Nový a prázdný hrob, který si Josef z Arimatie nechal vysekat ve skále pro sebe, byl blízko. Důležité bylo, že byl zcela nový, ještě nepoužitý a že po zmrtvýchvstání zůstal prázdný. Tam tedy odnesli Ježíšovo mrtvé tělo, zabalené do plátna. S téměř stoprocentní jistotou jde o Turínské plátno, jak už bylo řečeno. Na plátno položili tělo na záda tak, že hlava
byla v polovině a druhou půlkou přikryli plátno zepředu, zpět k nohám. Plátno zafixovali
obinadly, aby bylo možné tělo do hrobu bezpečně donést. Jsem přesvědčen, že u toho byl
i apoštol Jan, který pak mohl snadno rozpoznat, co se stalo, když přišel v neděli ráno k
prázdnému hrobu. Hrob s mrtvým tělem byl zakryt kulatým kamenem, jak bylo obvyklé,
velerada nechala hrob zapečetit a hlídat vojáky. Když v neděli ráno přišly ženy ke hrobu
dokončit pohřeb, zjistili od andělů, že hrob je otevřený a prázdný (viz např. Lk 24,1-6). Maria Magdalská to spěchala říct Petrovi a Janovi a oni šli hrob prohlédnout. Jestliže byl Jan
při ukládání těla do hrobu, což je pravděpodobné, když stál pod křížem, pak věděl, jak bylo
plátno uspořádáno. Byl to balík, ve kterém bylo mrtvé tělo. Teď byl tento balík splasklý,
protože tělo bylo pryč. Nebyl rozbalený, protože tělo prošlo nejen zabaleným plátnem, ale i
zavřeným hrobem. Proto mohl Jan napsat „potom vstoupil i ten druhý učedník, který první
přišel ke hrobu, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že on musí vstát z
mrtvých“ (Jan 20,8-9). Plnou jistotu o zmrtvýchvstání Páně získali až při osobním setkání
se Zmrtvýchvstalým, což přišlo ještě tuto památnou neděli. Ale to už je slavné, velikonoční
pokračování.
Pane Ježíši, nekonečné díky za to všechno, za ten vítězný konec krutého a bolestného
příběhu. Dej, abychom ve svém srdci stále nosili nejen bolestný příběh Tvého utrpení a
tedy i Tvé nekonečné lásky, ale i Tvého zmrtvýchvstání a tedy i naší radostné budoucnosti
s Tebou a u Tebe.
Amen.
K. Smiluj se nad námi, Ježíši.
L. Smiluj se nad námi.

5. Páté  neděli postní předcházela sobotní duchovní obnova s P. Tomášem van Zavrelem. Ten přicestoval na ranní mši sv. a uvedl nás do tématu „Chci vám ukázat mnohem vzácnější cestu.“ (1Kor.13). Dvě přednášky beseda a večer chval to byl rámec duchovní obnovy, která vyvrcholila požehnáním a modlitbou Korunky k Božímu milosrdenství. Na akci se vystřídalo necelých třicet účastníků nejen z našich farností, ale i ze vzdálenějšího okolí.  Rád bych touto cestou poděkoval účastníkům za to, že si udělali čas a podpořili dobrou věc. Nedělní odpoledne se neslo ve znamení zpěvu, čtení z Písma sv. a modlitby. Setkání bylo připraveno pro účastníky modlitby za národ, která se odehrává každého 28. dne v měsíci v pražské katedrále a z našich farností tam jsou vždy zástupci. Na setkání dorazili deset účastníků a dvě děti. Děkuji i těmto účastníkům za jejich aktivitu a nasazení.  P. Jaroslav

4. S Maryś Meals za Maryś Meals čtvrté setkání bylo ve znamení podpory mezinárodní pomoci na odstranění hladu a bídy ve světě. Tentokrát se nás setkalo na faře v Mladé Vožici 23 všech věkových kategoriích. Od dětí přes mládež a po dříve narozené. V úvodu setkání jsme si připomněli počátky a cíle organizace MM. Poté jsme shlédli dokumentární film Child 34, který svědčí o bídě v třetích zemích. Hlavní hrdinka filmu je dvanáctiletá dívka, která přišla o rodiče a stará se o svého mladšího bratra. V dokumentu jsou vidět základní nedostatky se kterými se tyto země musejí potýkat. Jednotlivé vlády se nedokáží v oblasti potravin a vody postarat o své obyvatele. Základní rovnicí organizace je škola + jídlo=naděje. Po skončení dokumentu jsme měli možnost nákupu drobných věcí a tím podpořit MM v naší farnosti.  Podařilo se dát dohromady  2860,-Kč. To je jídlo pro 6 dětí na celý rok. Děkujeme P. Jaroslav a spolupracovníci MM. P. Jaroslav

3. „S mládeží za mládež “ třetí neděle postní byla ve znamení mládeže. Již v pátek přijela na faru malá skupinka mladých na duchovní soustředění. Modlitba v kostele, výlet do ústějovské kaple i účast na mši sv. a oslava svátku sv. Josefa. Těmito kroky jsme se připravovali na nedělní odpolední setkání. Skupinku mladých početně posílili i mladí z našich farností, takže nás byly necelé dvě desítky. Po úvodní modlitbě za Ukrajinu hovořili mladí o svých aktivitách. Po skončení následovala katecheze na téma „uzdravení slepého“. V závěru setkání představili dvě animátorky cíl, obsah i záměry kursu, který navštěvují. Rád bych touto cestou poděkoval účastníkům i zpěvákům, kteří doprovodili celý program.              P. Jaroslav

2. „S dětmi za děti“ tématem druhé neděle postní byl Ježíšův zázrak uzdravení ochrnulého. Skupina dvou desítek dětí a jejich rodičů vyslechla poutavé povídání a přiblížení příběhu, který Ježíš učinil u Galilejského moře. katecheze byla prostoupena líbivými písněmi. V závěru si děti  s velkou chutí zahrály různé hry. Rád bych poděkoval aktérům i zúčastněným za pěkně prožité sváteční odpoledne. P. Jaroslav

1. „S matkami za matky“ tento název byl námětem prvního postního setkání na faře. Zúčastnilo se ho téměř dvacet lidí nejen z našich farností, ale i z Tábora. Obsahem setkání byla krátká historie společenství matek, které je rozšířeno po celém světě. Malý sbor prozářil odpolední chvíle zpěvem a hudbou. Vyslechli jsme také několik svědectví matek o praktickém způsobu náplně jednotlivých setkání. Společenství matek v naší farnosti čítá 6-8 žen, které se pravidelně setkávají k modlitbě za své děti a za mír v lidských srdcích. Odvahu a zbožnost „matek“ nezlomila ani neodradila covidová pandemie. I v uplynulé době se nepřestaly setkávat. Za tuto odvahu jim děkuji. P. Jaroslav