Církevní osmisměrka

• křtitelnice: Křtitelnice je nádrž či nádoba se svěcenou vodou, užívaná v křesťanských chrámech ke svátosti křtu. Obsahuje svěcenou vodu, kterou je člověk pokřtěn a křtem se stává křesťanem.
• sedes: Sedes je sedadlo napevno instalované v presbytáři, od něhož hlavní celebrant vede bohoslužbu. Začalo se používat až od liturgické reformy po druhém vatikánském koncilu a na rozdíl od sedilií je umístěno čelem k lidu. U sedes kněz koná úvodní a závěrečné obřady, od sedes také řídí bohoslužbu slova a přímluvy a může odsud také vést kázání. V blízkosti sedes mají své místo jáhni a další přisluhující.
• aspersorium: Aspersorium (z latinského aspergere, pokropit) je přenosná nádoba na svěcenou vodu, do které se namáčí kropáč (aspergil) při žehnání svěcenou vodou v římskokatolické církvi. V přeneseném významu může jít i o kropenku. Osoba nesoucí aspersorium se nazývá asperferář.
• korporál: Korporál je bílá lněná látka čtvercového tvaru užívaná při slavení mše svaté v katolické církvi. Na korporál se během mše pokládá patena, kalich a případně taktéž ciborium. Při mši v mimořádné formě římského ritu se na něj pokládá i samotná hostie.
• kadidlo: Kadidlo (latinsky olibanum, anglicky frankincense, německy Weihrauch, hebrejsky לבונה, levona; arabsky لبٌان, lubbān, v pravoslaví se kromě obecného výrazu кадило (kadidlo) používá spíše výrazu ла́дан (ladan), řecky λήδανον či λάδανον) je vonná pryskyřice, která se připravuje z tzv. klejopryskyřice. Získává se z kmene kadidlovníku (Boswellia); užívaná v kombinaci s myrhou a balzámem, při pálení vydává kořeněné aroma.
• presbytář: Kněžiště čili presbytář (z latinského presbyterium), někdy též chór, je část prostoru křesťanského kostela či katedrály, která je vyhrazena kněžím.
• křest: Křest je jednou ze svátostí a představuje očištění od hříchů a sjednocení věřícího s Kristem. Počátky křesťanské praxe křtít sahají k osobě Jana Křtitele, který podle Nového zákona pokřtil Ježíše v řece Jordánu. Slovo křest se v řečtině řekne βάπτισμα [baptisma], což znamená ponoření. Bible definuje křest jako ponoření do vody. Různé křesťanské církve křtí v závislosti na tradici politím nebo plným ponořením do vody.
• navikulář: Navikulář nebo řidčeji naviculář (latinsky navicularius) je ministrant, který při bohoslužbách nosí loďku s kadidlem. Při vstupním průvodu jde vpravo od navikuláře turiferář nesoucí kadidelnici a až za nimi krucifer s procesním křížem.
• abak: Abakus, nebo Abak je součást liturgického vybavení kostela. Jedná se o stolek, určený pro přípravu věcí ke mši svaté, bývá umístěn v presbytáři v blízkosti oltáře. Nejčastěji se nachází u zdi na epištolní straně chrámu. Může na něm být lněná látka a bývá obsluhován akolyty nebo ministranty. Může se na něm nacházet chléb a víno před proměněním, miska, pateny, konvičky a ručník na lavabo atd. Hostie pro věřící zde mohou být během bohoslužby uloženy v ciboriu nebo pyxidě.
• hostie: Hostie (z lat. hostia oběť, obětní zvíře) označuje v křesťanské tradici chléb připravený ke slavení eucharistie. Většina liturgií pak označuje hostii po proměnění jako „tělo Kristovo“, mezi jednotlivými křesťanskými církvemi nepanuje shoda ohledně způsobu přítomnosti Krista při slavení eucharistie.
• Kropáč: Kropáč (Aspergillum) je liturgický nástroj, který se používá při výkropu. Obvykle je vyroben z kovu, má rukojeť a dutou děrovanou hlavici vyplněnou houbou, která se namáčí do svěcené vody v kropence. Máváním kropáče se pak rozprašuje svěcená voda do vykrápěného prostoru či na svěcený předmět. V některých krajích má kropáč podobu svazku větviček svázaných dohromady.
• loďka: Loďka (latinsky navicula) je v liturgii nádobka určená k přechovávání kadidla, které kněz dosypává do kadidelnice. Tradičně mívaly loďky podobu lodního trupu, nyní je jejich tvar často kruhový. Při bohoslužbách nosí loďku se lžičkou ministrant označovaný jako navikulář.
• communio: Svaté přijímání (latinsky communio, sdílení společného) je v katolické církvi část mše, při které se požívá (přijímá) posvěcený chléb a víno při slavení eucharistie.
• kalich: Kalich (latinsky calix) má dva archetypy, jednak kráter – dvouuchou antickou nádobu různé velikosti, určenou k míšení vína s vodou, a také k jeho pití, a dále vinný pohár na členité noze. V křesťanství ustálený pojem pro litugickou nádobu, to znamená pro předmět užívaný při bohoslužbě. Kalich naplněný vínem podle evangelií Ježíš Kristus podal svým učedníkům při Poslední večeři se slovy budoucí modlitby „Vezměte a pijte z něho všichni…“.
• konvičky: Při katolické mši se používá dvojice malých liturgických konviček na podnosu, jedna z nich slouží na vodu (může být označena písmenem A podle latinského aqua, popřípadě je bez označení) a druhá na víno (s písmenem V jako vinum). Kněz si z nich během bohoslužby nalévá víno a vodu do kalicha. Potom se modlil žalm 26,6, začínající slovem lavabo, a opláchl si prsty vodou z větší konvičky, kterou mu ministrant na ruce nalil. K utření rukou mu slouží malý ručník, kterým byly konvičky přikryty. Celý úkon se latinsky nazýval lavabo, což se metaforicky přeneslo i na tento ručník lavabo. Od roku 1968 je obřad zjednodušen a kněz se modlí Žalm 51,4, prosbu o odpuštění svých provinění před vlastní obětí. Liturgické konvičky jsou obvykle skleněné, výjimečně mohly být zhotoveny z drahého kovu, například ze zlaceného stříbra, ale také z cínu nebo mosazi. Větší konvička na opláchnutí rukou je zpravidla kovová.